Scéna.cz 

František Adolf Šubert

Rodák z obrozenecké Dobrušky vstoupil do dějin českého divadla nejen jako dramatik, ale také jako první ředitel dvou největších českých scén - nejprve Národního divadla a poté Divadla Na Vinohradech.
Narodil se jako nejmladší z devíti dětí chudého sedláře. Kulturní prostředí Dobrušky způsobilo, že už od dětství se věnoval hudbě a ochotnickému divadlu. V letech 1860 - 1868 vystudoval gymnázium v Hradci Králové (které navštěvoval také o dva roky mladší Alois Jirásek). V roce 1868 se zapsal na FF UK v Praze, ale po roce z existenčních důvodů odešel a začal pracovat jako novinář.

V letech 1873 - 1878 řídil časopis Brousek. Byl také členem redakce Politiky, přispíval do časopisů Vlasta a Čechy. V té době psal také básně a historické romány (Zajetí krále Václava - 1875, Král Jiří z Poděbrad - 1876), povídky a zejména dramata (Probuzenci - 1882, Jan Výrava - 1886, Drama čtyř chudých stěn - 1893).
Stal se členem Sboru pro postavení Národního divadla a u nakladatele Otty vyšla jeho publikace Národní divadlo 1881 - 1884. Byl historicky prvním ředitelem Národního divadla (1883-1900). Za jeho působení byla na scénu Národního divadla uvedena přední světová díla (Čajkovskij, Verdi apod.), prosazoval však především české tvůrce (Smetana, Fibich, Stroupežnický, Dvořák, Vrchlický). V roce 1892 zorganizoval úspěšný zájezd Národního divadla do Vídně. Ani v této době však nezapomněl na své rodiště a pomáhal dobrušským divadelním ochotníkům. Roku 1895 byl iniciátorem a organizátorem Českoslovanské výstavy národopisné v Praze. Po odchodu z Národního divadla se stal ředitelem České grafické unie (do roku 1903). Od roku 1903 redigoval jako hlavní redaktor Ottův Malý slovník naučný. V roce 1907 se znovu krátce vrátil k divadlu jako první ředitel Městského divadla na Královských Vinohradech, které slavnostně otevřel 24. listopadu 1907 premiérou hry Jaroslava Vrchlického Godiva. Jeho umělecké působení bylo velmi úspěšné, ale brzy ho ukončily rozpory se správním výborem divadla (1908). Poté se již věnoval pouze práci novinářské (Osvěta, Národní politika) a spisovatelské (zejména monografie a memoáry, např. U nás v Dobrušce - 1916).
František Adolf Šubert, od jehož smrti uběhlo 90 let, patří mezi nejvýraznější postavy české národní kultury druhé poloviny 19. a počátku 20. století.