Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Rozhovor s Mojmírem Maděričem

autor: Z webu

Mojmír Maděrič, jedna z někdejších hvězd Divadla na provázku, je velice všestranný herec. Díky své fyziognomii je využitelný jak v komickém, tak i tragickém žánru. A kromě toho i zpívá a hraje na různé nástroje. Během posledních třiceti let se objevil v množství produkcí nejrůznějšího typu. Letos na počátku léta se představí v produkci Studia Dva, v premiéře hry Patrika Hartla Klára a Bára, ale také jako Tobiáš Říhal ve Večeru tříkrálovém na Letních shakespearovských slavnostech na Pražském hradě.

Za pár dní budeme mít premiéru původní české novinky Klára a Bára ve Studiu Dva... (Švandovo divadlo 24. června 2006)
Velmi mile mě překvapilo, když mě oslovili. Nevím, jak na mě přišli, ale moc se mi líbí, že mě přizvali do projektu, který se jmenuje Léto hereckých osobností. Mám radost, že si zase zahraju s Ivanou Chýlkovou, kterou znám už z Galilea a docela na sebe slyšíme. S Evou Holubovou jsem nikdy nehrál ani nezkoušel, ale během zkoušek jsem poznal, že jsou to obě bezvadné holky na zkoušení. Také Jan Holík, který letos končí DAMU, je bezvadný. A ta hra je zajímavě napsaná. Takže i já, který nerad zkouším, musím přiznat, že se na zkoušky těším.

Můžete prozradit, o čem ta hra je?
Jde tam o dva manželské páry. Hrdinkami jsou dvě holky, které vyrůstaly v jednom baráku. Znají se třicet let, a tak je logické, že se stýkají. Znají se samozřejmě i jejich partneři. Nechci mnoho prozrazovat, ale z toho vznikne určitý vztahový propletenec, a dokonce se tam objeví taková hodně surreálná úletová situace. Já hraju partnera Evy Holubové, maséra. Je to takový bonviván, normální chlapík, který má rád život. Celý ten tvar bych charakterizoval jako tragikomedii, režisér to nazval radikální komedie.Odehrává se to v reálném čase, v reálných intencích. Je to o rodinných vztazích, zkoušíme to hodně navážno, ale není vyloučeno, že divákům budou některé situace připadat komické. Jsme na to velmi zvědavi.

Dlouhou dobu jste procházel spíše divadly bulvárního typu... Tahle role je jiná?
Je pravda, že od doby Smerďakova v Bratrech Karamazových v Divadle na provázku, což je tak dvacet let, je to po dlouhé době jiná role, než na jaké jsem si zvykl.

Nejste v angažmá – kde všude vlastně hrajete?
V Činoherním klubu hostuju v Portugálii, v Karlíně jsem hrál v Noci na Karlštejně a teď po prázdninách mě čeká zkouška Producentů. Měl jsem muzikálové období – Krysaře a Galilea, ale ani jedno se už nehraje. Sem tam ještě hraju u Pavla Trávníčka a Radka Brzobohatého.

Slyšela jsem, že hrajete na nejrůznější nástroje?
Máme rodinnou tradici – tatínek hrával za éry němého filmu na housle ten podkres pro diváky, maminka jako učitelka taky musela zvládnout housle, bratr hraje na housle a kontrabas. Já jsem kdysi chodil sedm let do lidové školy umění na klavír, sám jsem se naučil na kytaru, absolvoval jsem pár hodin na kontrabas a trochu drnkám i na housle.

Využíváte nějak tohoto umění?
Udělali jsme si pořad s Richardem Tesaříkem. Dělali jsme spolu dost dlouho, vystupovali společně v muzikálu a za tu dobu jsme nasbírali dost písniček, slyšíme na sebe -a tak jsme se rozhodli, že to dáme dohromady. Je to takový víceméně kabaretní program – zpíváme, hrajeme na nástroje. Střídáme se na klávesách s Richardem Tesaříkem, on kromě toho hraje na bubínky a já na kytaru.
Přiznám se, že bych ještě chtěl zúročit své pohybové vlohy. Troufám si říct, protože mě to nesmírně baví.

To bych do Vás neřekla...
Málokdo ví, že jsem byl v roce 1973 vítězem krajského kola ve společenském tanci kategorie N jive- cha-cha, polka, walz. Je to dávno, ale baví mě to. Kdysi jsme vymysleli s kamarády, třeba s Pavlem Strouhalem, známým tanečníkem, stepařem a choreografem, že bychom udělali stepařské číslo. Když se na mě člověk podívá – rozhodně by mohlo být zajímavé, kdybych si na sebe vzal trikot a stepoval. I když to asi spousta lidí neskousne. Navrhovali jsme jedné korpulentní kolegyni takové číslo, kde by se oblékla do trikotu a zpívala. Nepřijala to, urazila se. Ale věřím, že takový nápad někdy zrealizujeme.

Jaké pro vás budou prázdniny?
Do 4. července a pak od druhé půlky srpna do září budeme hrát se Studiem Dva. Kromě toho to vypadá, že budu alternovat Tobiáše Říhala ve Večeru tříkrálovém na Hradě, protože kolega Olda Navrátil, který hrál tuto roli loni bez alternace, bude plně vytížen jako Jago v letošní premiéře Othella. A pak plynule přejdu do zkoušení Producentů. Uvidíme, jak to dopadne časově. Pokud bude čas, odjedu asi na chalupu.

Zahraničí Vás neláká?
Občas mám choutky, že bychom jeli někam k moři, protože můj dvacetiletý syn je alergik. Ale letos se to asi nepodaří. Navíc mám zážitek, který mě odrazuje. V roce 1996 jsem zaplatil 63 tisíc, chtěli jsme letět na Malorcu. V tu chvíli cestovní kancelář zkrachovala. Od té doby jsme nikde v zahraničí nebyli a z těch 63 tisíc jsem neviděl ani korunu.

19.6.2006 23:06:13 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!