Scéna.cz 

S Veronikou Švábovou o projektu Emily

Divadlo Alfred ve dvoře připravilo poslední premiéru v této sezóně. Skupina Handa gote zde uvede představení EMILY 26. června 2008. Jeden člověk, jeden hlas, jedno tělo, jedno samoobslužné představení. Co všechno může člověk udělat sám, aby mohl nakonec něco vytvořit, aby mohl vytvořit představení. Samota jako výchozí bod tvorby. Představení je inspirováno životním rozhodnutím americké básnířky Emily Dickinson a dalšími moderními i historickými solitéry. Tvůrci: Švábová, Procházka, Freudl, Hybler, Smolík a Mizerová.

Novým představením tvůrčí skupiny Hand Gote je sólový hudebně pohybový projekt Veroniky Švábové inspirovaný poezií a životem Emily Dickinsonové, která se vzdala života ve společnosti: Asi ve třiceti letech se navždy uzavřela v otcovském domě, kde žila spolu se svou sestrou a s nikým se nestýkala. Ve své izolaci se mohla cele věnovat svým básním, kterých napsala přes tisíc. V představení EMILY, tanečnice Veronika Švábová pracuje sama se světlem i zvukem, navazuje na předchozí představení (Noise, Red Green Blue, Silence, Ekran) skupiny tvůrců Handa Gote, tentokrát s větším zřetelem na hudbu jako takovou a také na samotný text a slova. O projektu více autorka Veronika Švábová.

Proč jste se inspirovala básněmi právě E.D.?
„Její poezie je rytmická,“ říká Veronika Švábová, „proto se hodí ke zvukovému a hudebnímu zpracování. Je zahuštěná významy, hluboce kontemplativní, i když na první pohled reflektuje obyčejné „malé“ momenty života.“
Její básně jsou krátké, něco na způsob japonských haiku Její izolace napomohla tomu, že vše viděla v jakémsi nadhledu, bez přízemních vášní a peripetií všedního dne, ale přitom s citem a porozuměním a se zvláštní fantazií. Ukázala mi, že poezie může být něco jako esenciální struktura vědomí. Tvorbu tohoto představení beru jako malý výzkum poezie jako dalšího způsobu myšlení, cítění a vyjadřování se.

Představení Handa Gote se vyznačují propojováním tance, performance, hudby, zvuků a videoprojekcí. Ted budete pracovat také s texty básní. Jakým způsobem?
Nepředpokládám, že budu zpívat přímo básně E.D., vzala jsem si je pouze jako inspiraci. Chtěla bych představení vytvořit jako skladbu, kde každá součást je jako nota, která má své přesné místo, tedy i texty, někdy pouhé věty, slova, někdy jen zvuk hlasu.

Ve svém projektu zkoumáte fenomén samoty, je to váš výchozí bod. Jaký je váš vztah k samotě?
Samota je dobrá věc, když jí není moc. Myslím, že pomáhá člověku usebrat se a srovnat si věci v hlavě. A také proto se jí lidi často také bojí, nechtějí si věci k sobě připustit. Je to zkrátka zajímavý fenomén, který se týká každého z nás a každý z nás se s ním vyrovnává jinak.

Za motto jste si vybrala citát Emily Dickinson: „I find extasy in living." (Život je mou extází.) Co chcete, aby divák s vámi prožil?
Chtěla bych, aby lidi měli celistvý zážitek z jakéhosi souzvuku všech částí představení, zvuku, světel, pohybu. Aby si mohli vychutnat dynamiku zvuku, od nejjemnějšího po nejhlasitější, jemné nuance světel. Aby měli diváci po představení pocit, že vidí a slyší víc, než když přišli do divadla a vyšli si třeba pak sami někam na procházku a užívali si jen sebe sama.

Skupina Handa Gote je projekt pro výzkum a vývoj tanečního a pohybového divadla, výtvarného divadla, hudby a zvukového designu a integraci vědy a technologie v umění. Skupinu založili na začátku roku 2005 hudebník a zvukový designér Tomáš Procházka, choreografka a tanečnice Veronika Švábová, scénograf a výtvarník Robert Smolík a počítačový specialista, světelný designér a technolog Jakub Hybler. Slovo Handa Gote znamená v japonštině pájka. Tento název členové skupiny zvolili proto, že jsou obdivovateli japonské kultury a také proto, že rádi pracují s věcmi starými, opotřebovanými nebo dokonce rozbitými. Skupina ve svých projektech používá živou hudbu, sound art, technologie, pracuje s prvky fyzického divadla, tance a vizuálního umění. Každý člen je zároveň technikem, hudebníkem, hercem, performerem.