Scéna.cz 

78. Jiráskův Hronov – jaký byl?

Největší a nejstarší festival amatérského divadla už máme pro tento rok za sebou. Účastníci se rozjeli do všech koutů republiky a Hronov už je zase Hronovem bez přívlastku Jiráskův. Tato oáza divadelních nadšenců, kteří se po celý týden věnují různým aspektům divadla téměř 24 hodin denně (většinou se téměř nespí a po hronovských hospůdkách zní zpěv a diskuze do ranního kuropění), je fascinující. Zahraniční hosté nám něco takového závidí. Joke Elbersová z Holandska říká: „Když jsem viděla zahajovací ceremoniál, byla jsem okouzlena, nejen tím,jak vypadal, ale také účastí nejen obyčejných lidí, ale také politických zástupců z města, kraje i z ministerstva či parlamentu. To by se u nás nemohlo stát....

Je pravdou, že ta politická reprezentace přijíždí právě jen na den zahájení. Ale aspoň to... Nicméně, vraťme se k tomu , jaký letos festival byl. Nic převratného jsme sice neviděli, přesto se objevilo mj. pár původních her, ale i zajímavých nápadů především v drobnějších žánrech. Jak říká bard festivalu, profesor DAMU Jan Císař: „Dnešní doba je charakteristická takovou pluralitou, že si každá nabídka najde své zájemce a obdivovatele. Přinejmenším vzbudí chuť k diskusi...“

Hned na počátku vzbudil takovou chuť k diskusi minimalistický kousek Žáby z pera Petra Macháčka v interpretaci jeho divadla Kámen. Nejde tu vlastně o nic více nežli o konstatování, že se ve sklepě jednoho domu přemnožily žáby, a je třeba se jich zbavit (to se po hodině nakonec podaří). O hře se mluvilo hodně a ohlasy obsáhly celou stupnici zájmu a kritiky. Byli tu nadšení zastánci tohoto typu divadla, ale i takoví, kdo jej zcela odmítli. Překvapivě kladný ohlas sklidila ŽAS Homole (výhradně ženský spolek z vesnice na předměstí Českých Budějovic), který se pustil do adaptace provorepublikové knížky Sextánky. I když dámy už dávno překročily věk svých hrdinek, nehrály parodii, ale jakousi pohádku o odvěkém nikdy nenaplněném snu všech žen, nalezení ideálního partnera (tyto ideály zde zastávaly 2D figuriny s tváření Johnnyho Deppa a Aleca Balwina).

Z nových původních českých her jsme mohli vidět Pension Františka Zborníka (DK Jirásek Česká Lípa). O dvou pánech v letech, kteří se na pozvání dostaví do pensionu Eden, aby tu vzpomínali na minulost a zároveň odhalili své možné otcovství dosud nepoznané dcery. Nostalgické rozjímání o nevyzpytatelných, a nikdy zcela nenaplněných vztazích bylo základem hry Josefa Tejkla Asteroid Bejček, odehrávající se na cestě z reálného života do nebe (tedy na hradecké hvězdárně), v interpretaci souboru Samohana. Z obou her (obě v režii autorů textu) byla příznivěji přijata druhá jmenovaná, jedním z kritiků označena dokonce za nejlepší původní český text současnosti. Výše zmiňované téma se v různých obměnách představilo na festivalu v inscenacích zahraničních hostů. Rakouští divadelníci přivezli komorní hru Felixe Mitterera Můj netvor, ve kterém mrtvý manžel pronásleduje svou ženu jako přízrak po smrti, až do té doby, kdy se s ním „smíří“. Holandský soubor pojal strastiplné sbližování mužů a žen, které je v podstatě marným snažením, v lehké nadsázce v původní hře Jeroena Flammana Zlatíčka (autor přijel i do Hronova).

Tradičně příjemné byly drobnosti jako pohádky Polní žínka Evelýnka či Hotel Beránek (obě kombinace živých herců s loutkami), kavkovský příběh HUGO rozehraný na miniscéně cedulkami na špejlích s názvy postav a věcí, či půvabnou grotesku KINO rozehrávající „souboj charakterů v hledišti kina.“

Stojí za to zmínit ještě alespoň dva osobité projekty. Jedním z nich byl Dekalog: Pygmalion. Svatba-Kar souborů J.S.T.E. Artyžok a Dred Náchod, zážitková show, odehrávající se ve starých šatnách hronovského zimního stadionu. Živé obrazy, ve kterých vždy deset diváků mělo možnost procházet několika místnostmi a v těsné blízkosti herců (či spíše figurantů) téměř ve tmě nasát atmosféru náboženských obřadů spojených se svatbou a pohřbem. Aby byla uspokojena většina diváků, hrálo se 15 minutové představení celkem 40x. Slovem k současnosti byl projekt skupiny L.S.Věk Fucking Generation aneb Zbavme se svých patosů a hymen, připomínající skoro dokument či reality show, kombinace zpovědí mladých u psycholožky prokládaných autorskými hudebními produkcemi. Také o tomto projektu, stejně jako o fenoménu „Zkurvené generace“ se hodně diskutovalo nejen na veřejném fóru, ale i v soukromí tj. v hospodě u vína). Je tedy pravda, že divadelní nabídka byla taková, že si každý mohl vybrat. V podstatě se ale nenašel ani jeden kus, který by byl natolik výjimečný, že by oslovil všechny stejně silně a stal se jednoznačným diváckým hitem 78. Jiráskova Hronova. A tak jako už tradičně, nejsilněji zapůsobila 4-hodinová show, která se odehrávala v Jiráskově divadle a poté v parku poslední den festivalu, v níž se předvedli frekventanti seminářů věnovaných mluvenému slovo, pohybu a tanci, pantomimě, výrobě masek ad. Jisté je, že už dnes se mnozí z účastníků těší na ten příští 79. Jiráskův Hronov.