Scéna.cz 

RADÚZ A MAHULENA

„Jsem pohádka…“ Tak začíná známý příběh Radúze a Mahuleny, který mohli diváci tolikrát na českých jevištích prožívat spolu s hlavními hrdiny. Jeho poslední realizaci připravil ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti režisér Igor Stránský, který se však vymanil ze zaběhnutého schématu spojeného se Sukovou hudbou a ke spolupráci přizval Jiřího Pavlicu, aby společně s choreografkou Ladislavou Košíkovou a výtvarníky Miroslavem Malinou (scéna) a Lucií Kuropatovou (kostýmy) vytvořil silný příběh plný rituálů a návratů k prapočátkům lidství…
“Na Zeyerově textu mě dráždí něco, co lze nazvat OSUDOVOSTÍ. Pohled do drsného úsvitu dějin k jakési, řekněme trochu s nadsázkou, Slovanské antice“, říká režisér inscenace Stránský. K tomu přitakává i Jiří Pavlica: „Příběh Radúze a Mahuleny jde až na dřeň lidských vztahů. Proto jsem chtěl, aby hudba byla drsnější, než jsem kdy pro Slovácké divadlo komponoval. Objevují se zde syrové zvuky kamenů, dřeva a vůbec základní materie Matky Země spolu s dalším výrazným vyjadřovacím prostředkem, kterým je lidský hlas. Ale inscenace je pro mne ještě v něčem výjimečná. V hudební tvorbě zde uplatňuji jisté kompoziční postupy, které jsem zatím nepoužíval. A to jsem poprvé začal pro Slovácké divadlo psát v roce 1985. (Od té doby bylo spoluprací s jinými divadly, ale to Slovácké považuji, jako zdejší rodák, v jistém smyslu za své domovské.)“

Ruku v ruce s hudebním výrazivem jde i choreografie Ladislavy Košíkové: „Obřady, které na jeviště přivádíme mají prazáklad v životě primárních kultur v dobách pohanských, kdy člověk žil v těsném vztahu s přírodou. Na jejich rozmarech byl závislý jeho život a právě prostřednictvím rituálů si zajišťoval komunikaci s bohy a s démony přírodních živlů. Navíc si myslím, že v každém z nás je doposud ukryt alespoň malý kousek této Matky Země, která s sebou nese stopy kultur našich předků.“
A v čem spatřuje režisér Stránský hlavní poselství současným divákům? „Stěžejní je pro mne konflikt Runy a Nyoly, z čehož je evidentní, že při nesmyslných sporech trpí především slušní lidé. Tak tomu bylo před tisíci lety, tak je tomu i dnes…“
Do titulních rolí režisér obsadil Jakuba Leiera v alternaci s Mírou Zavičárem a Helenu Jarou, v dalších rolích se představí Jaroslava Tihelková, Anna Slezáková-Miková, Kamil Pulec, Jiří Juřina a další, na jeviště Slováckého divadla se po čase vrací opět i Lubomír Vraspír. Premiéry proběhnou v sobotu 27. října a v neděli 28. října, vždy v 19. 30 hodin.