Scéna.cz 

Krvelačné příběhy Arnošta Godlflama

Neopakovatelná setkání s Arnoštem Goldflamem - BRNĚNSKÉ MORYTÁTY, se uskuteční 21. dubna 2009 ve Sklepení Divadla Reduta, vždy premiéra a derniéra zároveň. Koncepce Arnošt Goldflam, výtvarná spolupráce Kateřina Bláhová. K tomu Arnošt Goldflam: „Před pár lety, když jsem se blížil šedesátce, jsem si řekl, že musím taky trošku cvičit paměť, když už přece jen občas hrávám. A taky, když jsem připravoval nějakou inscenaci a hercům jsem tam předváděl, jak bych si to představoval, říkávali mi - Když už to máme hrát jako ty, nechtěl by sis to rovnou zahrát sám?

Nakonec, proč ne, řekl jsem si, jednou bych to zkusit mohl, udělat takové autorské představení. A pak jsem četl jistý japonský román, myslím, že Příběh pivoňkové lucerny, zapsaný živě podle jednoho slavného vypravěče. Ti to ovšem měli vždycky podrobně nastudováno, až do detailů. Já jsem chtěl také vyprávět příběh. A nejen vyprávět, ale taky trochu hrát a zároveň zkoušet, jestli se mi podaří aspoň trošku improvizovat. Komunikovat s publikem, reagovat na podněty, měnit příběh, přidržovat se atmosféry v hledišti. Takže je to vlastně něco takového, jako bych si vymyslel nějakou historii, zapsal si její opěrné body, těch se jakž takž držel a ten děj zčásti vyprávěl a zčásti hrál, čili-víceméně vymýšlel povídku živě před lidmi na jevišti!“

„Tak vznikly v pražském divadle Archa cykly Masochista, Voyeur a Maniak, každý rok jeden cyklus, každý večer samostatný příběh. Pak jsem dělal pár samostatných večerů - a v Brně, v Redutě, triptych Brněnský proklatec,“ upřesnil a dodal: „To bylo vloni. Tentokrát bych chtěl udělat Brněnské morytáty, krvelačné příběhy z našeho města, zase tři samostatné historie, vše veskrze pravdivě vymyšlené, z doby nepříliš vzdálené. Výtvarně na věci spolupracuji opět s Kateřinou Bláhovou, hudbu si donesu, možná zahraju a budu i zpívat, to mělo posledně velký úspěch, lidé se (mi) smáli. Předsevzal jsem si, že takovéto poloimprovizované produkci, kdy se nejedná o inscenaci, se budu věnovat akorát jeden týden. A to ten před vystoupením!! Zkouším pak jen ten jeden den! To je vlastně princip celé věci…“