Scéna.cz 

Šansonové kouzlení Martiny Čermákové

Co mají společného: Balbínova poetická hospůdka, klub Klamovka, či kulturní sál Sue Ryder? Inu, všechny je jednoho krásného večera navštívila mladá, půvabná čarodějka Martina Čermáková, aby je rázem změnila v nefalšované francouzské kavárny, šantány a kabarety. Podobně tomu bude i 27.11. 2002 v KC Novodvorská a 3.12.2002 v KC Chodovská tvrz.
Tato začínající avšak velice nadaná šansoniérka ke svému kouzlení nevyužívala složitých zaklínadel, magických lektvarů ani okultních předmětů. Jejími tajemnými nástroji byly: sametový hlas, jenž každého z posluchačů neúprosně za srdce chytil,silný hudební prožitek, kterýžto hned úsměv a hned zas smutek vháněl do duše, naprosto pravdivá interpretace a konečně šarm- ona zbraň a čarodějná hůlka všech žen. Té skvěle využívala při drobných hereckých etudách jimiž vstupovala v častý kontakt s obecenstvem. Právě naprostá volnost a absence jakéhosi „koncertního modelu“, kdy na jedné straně vystupuje interpret, zatímco na druhé musí v naprosté tichosti sedět maximálně soustředěné publikum polykající plnými doušky umění, podtržená světlem svíček, dokázaly navodit neopakovatelnou atmosféru v níž i sodovka získávala chuť Chateaunef-du-Pape, Bordeaux či Beaujolais.

Další devizou této umělkyně jsou její velké jazykové schopnosti. Většinu písní si tak přítomní mohli vychutnat v originální podobě. A zazněly zde skutečně perly, posuďte sami: šansony Jacquese Brela, Gilberta Becauda nebo něco z repertoáru legendární Edith Piaf. Přidá-li se k tomu ještě pár písní české star Hany Hegerové, co více si přát? Navíc pro lepší porozumění převážně francouzským textům, prokládala naše hostitelka zpěv přednesem svých vlastních překladů vybraných skladeb. Dokázala tak snoubit hudbu s poezií a vytvořit skvělý domov múzám umění.
Jako každá správná iluzionistka měla i Martina k ruce svého asistenta. Byl jím klavírní a akordeonový mág Kalman Horvát. Jeho šikovné prsty, jedinečný cit pro hudbu, smysl pro improvizaci a naprostý hudební sluch, dokázaly i z ne zrovna nejlépe připraveného piana vyloudit tóny vskutku čarovné. Takovýto doprovod by sám o sobě stačil na regulérní koncertní vystoupení.
Spojí-li své síly dvě takto přírodou obdařené bytosti, nelze se divit, že diváků přibývá a posluchači jsou na jejich vystoupení znovu a znovu přitahováni silou, jíž lze jen těžko odolat.
Vždyť kdo by nechtěl alespoň na jednu hodinku zakusit kouzlo noční Paříže, díky němuž ještě cestou domů navštíví náměstí du Tertre, Notre Dame, Louvre, či kluby Le Balajo, Polly Maggoo nebo samotný Moulin Rouge?