Hana Zagorová: Nejsem zpěvačka, která si říká, to bude dobrý!
autor: Anna Kovacic
zvětšit obrázekStálice naší populární hudby Hana Zagorová vydala nové album – Já nemám strach, o kterém jsme již informovali. Album obsahuje celkem dvanáct skladeb od autorů o několik generací mladších. Dostalo název podle titulní písně zpěváka a skladatele Marka Ztraceného. S Hanou Zagorovou jsme se sešli a využili jsme možnosti povídat si o některých skladbách, o tom, jak se jí s mladými autory spolupracuje. Jak je náročné najít si pro komorní šanson interpretační styl. Zpěvačka se s námi podělila také o zkušenosti textařské. Sama si totiž otextovala skladbu Cizí. Věříme, že pohoda a zúročení mnohých zkušeností vás zaujme…
Určitě mají svůj „ksicht“. I když každé to album je osobité, a zaplaťpánbůh, že tomu tak je, mají svůj výraz.
S oblibou říkám, že je legrační mít strach z něčeho, co neovlivníte. Můžete mít třeba vrásky nebo šediny, a co s tím? Prostě je to tak. Všichni máme své strachy, a byl by nesmysl to popírat. Určitě se bojíme o své blízké, aby nebyli bezmocní. Bojím se hodně zloby a nespravedlnosti, pomluvy… Uvědomila jsem si, že nemít strach vyžaduje skutečně vyváženost.
Dlouho jsem se rozhodovala, zda mít v názvu jen „Nemám strach“, nebo to podtrhnout oním osobním „Já“. Nakonec jsem ctila autora Marka Ztraceného, který mi skladbu nabídl s názvem „Já nemám strach“. Určitě první verze je stravitelnější. To druhé může znít hodně furiantsky. Nakonec jsem usoudila, že mám věk na to, abych mohla říci: „Já nemám strach“. Myslím si, že všichni posluchači to pochopí. I když se nabízí, že to může být mé osobní vyznání.
Představte si, to se vůbec nestalo. Dokonce jsem se Marka Ztraceného zeptala přímo, zda mu to tak vyhovuje. Musela jsem uznat, že pro mě psal tak, jako bych si ten text skládala sama. Používal i stejný slovník. „Já si Vás takto představuju…,“ odpověděl mi. To je skutečně poklona…, pokud budíte takový dojem, který inspiruje a je zajímavý pro autora. Opravdu jsem jen interpret. Byla to krásná práce, a jsem z ní nadšená.
Ještě musím dodat, že například Kubu Kubína jsem osobně poznala až na křtu. Předtím jsme si jen telefonovali, nebo jsme si posílali maily.
Musí…?
Ano, měl by. Někomu je to dáno víc, jinému ne. Myslím si, že když se neumíte ztotožnit s textem, který pro vás někdo napsal, můžete tak zabít celou písničku, přesto, že je krásná. Když vaše interpretace není čistokrevná, tak je to k ničemu.
Ráda bych vám řekla, že nelze pochybovat…, ale stane se, že dostanete píseň, ke které se přemlouváte. Nebo jste přinejmenším nejistý. Je to opravdu píseň pro mě? Nepouštěla bych se do věcí, u nichž bych měla pocit, že je nemůžu dělat naplno ve vnitřním přesvědčení, ale také v tom nasazení, protože to se nedá rozdělit.
Vnitřní nasazení je pro všechny písně stejné. Něco jiného je, že vám některá může dát víc práce. Všechno se ale odvíjí od důkladné přípravy. Nedovolila bych si jít do studia, aniž bych byla připravená na sto procent. Vždy si musím ujasnit, tady se chce toto, zde to bude takto, tady se musím nadechnout víc, a tady musím dát pozor na přesah... To jsou všechno věci podmíněné profesí. O tom už nemůžete ve studiu přemýšlet, to by bylo pozdě. Nejsem zpěvačka, která si říká, to bude dobrý. Už bych asi nedokázala to, co třeba před čtyřiceti lety, kdy mi autor třeba přinesl text až do studia. Nevím, zda bych si dneska troufla na to zpívat zcela neznámou píseň.
To je pravda.
Sama sobě jsem si režisérem (smích). Cestu hledání jsem absolvovala sama, protože ve chvíli, kdy mi autor text poskytne, už si na něm pracuji sama. Možná to není obecně zvykem, ale já to tak mám. Když dostanu písničku, je od toho okamžiku moje. Od té chvíle se s nikým neradím, už si ji podávám i s těmi drobečky, se vším všudy. Udělám si na ní svůj názor.
To bych rozhodně neřekla. Osobně si myslím, že je to naopak hodně ženská deska. Když jste vyslovil pojem ženský element, hodně jsem bystřila, zda nevnímáte na albu v textech hodně ženských pohledů na svět. Mám ráda, když se tam objeví pohled mužů. Třeba Anděl strážný (hudba i text Radůza – pozn. red.), to je podle mě ženská píseň a hodně ženy osloví, a to dokonce víc než mužský. Potvrdilo se mi to, je to prostě nádherná alchymie. Jsem moc vděčná, že si daný obrázek mohu stvořit podle vodítka, které mi autor dá.
Vždycky mě ohromuje, jak si každý najde tu svoji písničku. Zmiňujete Jirku Březíka, a je to skvělé. Mám z toho velkou radost. Ta písnička měla být už na minulém CD, ale tam se nehodila. Tak jsem si ji spojila s vinnou révou, obrázkem moravské krajiny. Vůbec nevím, zda je to přenositelné, cítím v ní něco folklórního a jednoduchého.
Prostě jsem tam tu písničku chtěla. Když už tu písničky jednou vezmete, a rozhodnete se, že ji uděláte, musíte ji brát s veškerou zodpovědností. Někoho osloví, jiného ne. Proč by se všem mělo líbit všecko?
Nebyla jednoduchá... Z hlediska kompozice nebyl problém, ale v textu má kličky. Když uděláte přízvuk nebo pauzičku někde jinde mezi slovy, pak už to nevyzní. Když jsem se tu písničku učila, bylo to trošku jako křížovka, ale moc krásná.
To je taková má letní písnička, kterou jsem poslouchala o prázdninách. Nakonec jsem se rozhodla právě pro ni, hodně se mi líbila. Ten text je hodně silný. Myslím, že právě takový text s velkou atmosférou mám nejraději. A ani se nemusí jednat o příběh.
Když vynaložíte nějaké velké úsilí, a nové CD je vždycky veliké úsilí, když něco tvoříte, nebo vyprodukujete, a má to odezvu u posluchačů, pak je to nádhera.
Byla jsem nadšená autory. Vesměs mladí lidé s vyhraněnými názory. Mají v sobě tolik invence! Moc krásná práce. Těším se z toho, je to nový dech do této branže.
Skladby Dan skvěle aranžoval. Když jdete někam ven, tak si vezmete na sebe něco, co bude k sobě ladit a hodit se k sobě stylově. On je básník té hudby, který byl schopen ty písničky, které na první pohled nevypadaly, že budou ze stejného těsta (a po pravdě, ani jsem po tom netoužila) skutečně ustrojit. On je svým vkusem a umem dal dohromady tak, že mám pocit, že ty písničky logicky mohou přecházet jedna do druhé.
Ano. Je s ním báječná spolupráce, protože je profesionál. On dokáže odhadnout a hlavně vnímat věci, které vás napadnou. Nejsem čistokrevný muzikant, který má jasno, ale ve chvíli, kdy slyším jeho aranžmá, tak si říkám: jako bych tam slyšela smyčcový kvartet, nebo mi tam schází cello, které bych tam hodně moc potřebovala… On na to: „Není problém.“ Je bezvadné, že k tomu celku, který je originální a báječný, je schopen doplnit podle vašich připomínek i věci, které jsou pro vás důležité.
S celým albem ne. Ale už jsme na některých vystoupeních představili první dvě skladby.
Musím říci, že mě ta deska moc potěšila, včetně obalu od ohromné fotografky Anny Kovačič.
www.zagorovahana.cz
TIP!
Časopis 17 - rubriky
Časopis 17 - sekce
DIVADLO
Hráči v Městském divadle Mladá Boleslav
V mladoboleslavském divadle soubor propadl hazardu. Netřeba se bát, naštěstí jen v rámci chystané nové inscena celý článek
OPERA/ TANEC
Festival Za poklady Broumovska s prvomájovou předehrou
Ve středu 1. května 2024 zazní první z koncertů 19. ročníku festivalu Za poklady Broumovska. Během festivalové celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Svěrákova hořká komedie o válečných letech
Po strništi bos
Hořká komedie o válečných letech strávených na malém městě. Pražská rodina Součkových se mu celý článek