Scéna.cz 

Nostalgická procházka Václava Neckáře

Nové album Oči koní české hudební legendy Václava Neckáře je už skutečností. O koních, ale také o něm i o vás, takový je interpretův jarní disk, který vydává po dlouhých sedmnácti letech. Původní název tohoto CD byl O koních a lidech. Zpěvák se vrátil k baladám, které představují nejsilnější místo v jeho interpretační tvorbě. Jen on si může dovolit polovyprávěný patos akustických balad i stejně zkušeně dávkovaný optimismus songů s hitovými melodiemi a něžnými retro zvuky, které už k jeho hudebnímu životu navždy patří.
Vzniklo album plné příjemné nostalgie. Autorsky se na něm podíleli - skladatelé Pavel Krejča, Petr Spálený, Jan Neckář či Ota Petřina, textaři Jan Schneider, Josef Fousek a mladý Pavel Žiška. Produkoval Zdeněk Rytíř. U mixážního pultu byl syn Václav junior. Vše za spolupráce doprovodné skupiny Bacily.

Ne všechny songy jsou ale o dostizích a ne všechna tempa jsou pomalá. Příjemně sebeironické Jsem tady já, lehce taneční Tak pojď domů či rocková refrénovka Bezstarostná jízda tvoří přátelskou opozici k písním zásadním. Až pinkfloydovská Včerejší, titulní Oči koní, bilancující Píseň pro jockeye a Můj Taxis či poselství Ody na koně jsou podstatou alba.
Dvě cover verze, totiž Tučného Modrá z džín a filmová Seno a stáj určitě potěší, recesní Zloději koní pak tvoří odlehčený závěr před odvážným bonusem, legendární Perlou v podobě z roku 1983. Václav Neckář už asi nebude idolem teenagerů či stylovým experimentátorem. Tohle album není supermódní comebacková pecka mezi oči. Je to přiznaně nostalgická procházka tóny, slovy, zvuky a obrazy z minulých let. Je to šance pro všechna neokoralá srdce se slabostí pro koně, lidi a hlavně pro zpěváka. Kdo jiný než Vašek Neckář má totiž v našem popu schopnost vyprávět o nostalgii i naději v očích koní, a nejen jejich.