Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Tomáš Beroun: Hudba by neměla být limitována nějakou hranicí.

autor: Z webu

Nadaný zpěvák Tomáš Beroun vstoupil do povědomí diváků účastí na projektu Národního divadla v Praze - Lucrezia Borgia, kde ztvárnil roli Juana. Následoval d´Artagnan ve Třech mušketýrech, který má za sebou letošní červnovou derniéru. Zdá se, že Tomáš Beroun má za sebou úspěšný profesionální start. V roce 2000 byl přijat ke studiu zpěvu na pražskou Konzervatoř Jaroslava Ježka, nyní souběžně studuje další obor - muzikál. Za sebou má vystupování s funkovou formací Madfinger v klubech a na festivalech v Německu, kde kritika vyzdvihla zejména muzikalitu a výjimečný hlasový talent.
V současné době dává Tomáš Beroun dohromady novou kapelu, nezbývá tedy, než si přát, aby se v brzké době na naši hudební scéně objevila nová formace, která bude stát za pozornost.

Pocházíte z Velkého Meziříčí, co vás přivedlo do Prahy?
Dozvěděl jsem se, že v Praze je konzervatoř, která je zaměřena na populární zpěv, zkusil jsem to a vyšlo to. Takže studium, větší možnosti, zábava i láska.

V pražském divadle Broadway jste nastudoval roli d´Artagnana v muzikálu Tři mušketýři, v červnu však tento muzikál skončil. Můžeme se těšit, že se objevíte v nějakém dalším projektu?
Už dnes mám další nabídku, o které však před podpisem smlouvy nechci hovořit. Nyní veškeré své síly dávám do nově vznikající kapely, protože již dnes máme nabídku koncertů v jižní Americe. Divadelní prkna však úplně opustit nechci a když bude zajímavá nabídka, rád se vrátím.

Jak jste se dostal k muzikálům? Na muzikál Tři mušketýři přišla nabídka nebo jste prošel konkurzem?
Muzikálu Tři mušketýři předcházelo hudebně - taneční drama v Národním divadle Praha Lucrezia Borgia, autorů Petra Maláska a Libora Vaculíka. Po premiéře mě oslovil autor připravovaného muzikálu Tři mušketýři Michal David a dal mi nabídku na hlavní roli d‘Artagnana. Mým konkurzem na d´Artagnana byl Juan Borgia v Národním divadle.

Co pro vás muzikál znamená?
Dnes už vím s naprostou jistotou, že muzikál jako forma divadla je celoživotní dřina, která vám otevře nový prostor pro seberealizaci.

Míváte trému před zaplněným hledištěm?
Adrenalin zažívám od dětství, ať to byl fotbal nebo rychlé motorky. Velice podobný pocit mám před vyprodaným hledištěm či sálem. Po vstupu na jeviště žiju roli, kterou ztvárňuji a na trému mi nezbývá vůbec žádný čas.

Na konzervatoři studujete obor muzikál, budete mu v budoucnu dávat přednost nebo se spíš zaměříte na sólovou hudební dráhu?
Domnívám se, že hudba by neměla být limitována nějakou hranicí. Každá forma interpretace může být pro vás přínosem, inspirací nebo růstem. V životě jsou etapy, kdy upřednostňujete určitou formu sdělení. Forma se mění s našim vývojem, s uměleckou náročností a s vnitřním poznáním.

Cítíte se psychicky na to, být tím, kdo jako zpěvák - frontman kapely, táhne publikum?
Pokud máte co říci či sdělit určitý názor, tak si vás publikum zajisté najde. Publikum se prostě ošidit nedá a na to musíte být opravdu přesvědčena o určitém hudebním názoru, který si nesmíte nechat vzít soudy všech těch „povolaných porotců“. Pokud jste majitelem zdravé psyché, troufám si říci, že máte dostatek sil přežít určité negativní vlivy kolem nás.

V Národním divadle jste debutoval jako Juan Borgia v baletním představení Lucrezia Borgia. Chtěl byste se na prkna Národního divadla někdy vrátit?
Kdo by se vrátit nechtěl? Učit se od takových mistrů svého oboru, jako jsou Zuzana Susová, Alexander Katsapov, Petr Zuzka, Petr Malásek, Libor Vaculík a mnozí další. To je opravdu nezapomenutelný zážitek a životní škola. Zda se vrátím ponechám opravdu osudu.

Spolupracujete se známým a uznávaným profesorem Eduardem Klezlou, který je vlastně i vaším profesorem na Konzervatoři Jaroslava Ježka. V pěvecké soutěži SuperStar získal jako jeden z porotců předzdívku „kat“, jak moc je oprávněná?
Měl jsem obrovské štěstí, že jsem pana profesora poznal ještě v době, kdy aktivně zpíval. Slyšel jsem ho na několika koncertech. Musím vám říct, že pro mě jeho koncert s paní Lívií Ághovou byl ojedinělým zážitkem. Když máte možnost slyšet, jak někdo naprosto dokonale ovládá svůj nástroj - hlas, absolutně se nedivíte, že toto vyžaduje i od ostatních, ať studentů, spolupracovníků či soutěžících. Domnívám se, že v oblasti neklasické hudby je to naprosto ojedinělý fenomén. Nebojí se říci otevřeně svůj názor bez ohledu na následky, což se pravda u nás příliš nenosí. Přezdívka „kat“ je pouze úsměvný titul do bulváru.

Nedá mi to na závěr nezeptat se na fanoušky... Vnímáte nějak zvýšený zájem o svou osobu?
Do Prahy jsem přišel jako mladý neznámý zpěvák. O to více mě těší reakce diváků i přesto, že se stále médiím vyhýbám. Každý z nás volí cestu sobě vlastní. Mou cestou je nechat diváka ať si sám zvolí, zda si mě jako interpreta najde a já jako interpret, získám jeho sympatie. Je to cesta možná pomalá, pro mě však jediná.

25.9.2006 21:09:01 Redakce | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel