Scéna.cz 

Divadelní architektura ve střední Evropě

Je Národní divadlo v Praze „jen“ výkladní skříní tuzemské kultury anebo rovněž symbolem české architektury? A jak se národní cítění Poláků, Maďarů, Slovinců, Slováků a Rakušanů promítlo v uplynulých dvou stoletích do jejich hlavních divadelních budov? Nejen tyto otázky vznáší rozsáhlý výstavní projekt Za všedností, který zavítá v letošním a příštím v roce do všech středoevropských metropolí a představí na sedm desítek divadelních budov. Výstava vzniká v rámci víceletého mezinárodního projektu TACE (Theatre Architecture in Central Europe / Divadelní architektura ve střední Evropě) a jejím kurátorem je architekt Igor Kovačevič se svým týmem.

„Divadlo bývá označováno jako pilíř národní kultury a jazyka. Zdá se, že ani architektura není vůči národním či nacionálním atributům imunní. Je to dobře, nebo špatně? I hledání této odpovědi je předmětem naší výstavy,“ říká kurátor Igor Kovačevič. Premiérově bude výstava Za všedností s podtitulem Výstava divadelní architektury ve Střední Evropě uvedena již od 26. března do 30. dubna tohoto roku v Budapešti, odkud poputuje do pražské Národní technické knihovny, kde bude veřejnosti přístupná od 12. května do 6. června. V červenci zavítá výstava do Varšavy, během září do Bratislavy, ze které se přesune do Lublaně. Podrobné informace jsou k dispozici na www.theatre-architecture.eu.

Vývoj podoby divadelních budov a divadelního prostoru obecně je v regionu střední Evropy lákavý už díky zdejšímu multikulturnímu složení. A právě definice srozumitelného vzorce architektonického dění v daném regionu je jedním z cílů výstavy. Kurátoři expozici rozčlenili na dvě základní osy: dle současného státního uspořádání a linii chronologickou. Tento koncept se promítl i do nápaditého architektonického ztvárnění výstavy, jež bude připomínat notovou osnovu.

„I když jsme zkraje práce měli pocit, že vše podstatné již bylo řečeno, opak je pravdou. Velmi vzrušující je například 19. století, kdy architektura působila jako médium, médium, které dnes již neumíme číst. Na první pohled bylo díky mnoha symbolům vidět, zda je stavba německá, česká nebo židovská a jak si daná enkláva stojí,“ konstatuje Igor Kovačevič, podle nějž důkladná syntéza tématu ukázala mimo jiné cestu, jak architektům ve střední Evropě přiblížit výlučnosti prostoru a zmírnit tolik rozšířené kopírování „globálního“ rukopisu.

Každou zemi reprezentuje výběr přibližně desítky divadelních budov či prostorů pro divadlo. Česká republika tak bude zastoupena vedle pražského Národního divadla například Divadlem Alfred ve dvoře či v evropském kontextu unikátním bytovým divadlem Vlasty Chramostové. Po boku Theater an der Wien či Burgtheatreru nalezneme i moderní budovu hudebního divadla MUMUTH v Grazu, které bylo veřejnosti otevřeno teprve v loňském roce. Polsko pak reprezentuje například Krakovská opera dokončená teprve v roce 2008 či historická budova Velkého divadla – Národní opery ve Varšavě. Ze slovenské divadelní architektury mohou návštěvníci nejen porovnat novou i historickou budovou Slovenského národního divadla, ale seznámit se třeba s Šlechtickým divadélkem v Hlohovci. Mezi zástupci maďarské divadelní architektury nalezneme nové Národní divadlo v Budapešti či Maďarské divadlo v rumunské Kluži poukazující na míchání středoevropských kultur. Tartinijevo divadlo v Piranu či Slovinské národní divadlo v Trestu otevírají pak střední Evropu k mediteránním vlivům. Každé zastavení mezinárodní výstavy Za všedností doplní rozsáhlý doprovodný program.

Víceletý mezinárodní projekt TACE (Theatre Architecture in Central Europe / Divadelní architektura ve střední Evropě) je organizován Národním divadlem v Praze za spolupráce významných divadelních institucí ze Slovenska, Polska, Maďarska a Slovinska. Projekt, který je podpořen grantem z programu Evropské unie Culture 2000, inicioval Institut umění – Divadelní ústav. Cílem projektu je detailní zmapování středoevropské divadelní architektury, jejíž historii i současnost přiblíží několik událostí.