Scéna.cz 

Roky ve dnech – české umění 1945 - 1957

Výstava navazuje na výstavu Ohniska znovuzrození: České umění 1956-1963 (GHMP, 1994), která se poprvé v širokém záběru soustředila na tvorbu umělců reagující na kritiku stalinismu a první mírné uvolnění kulturně politických ideologických dogmat.

Zatímco Ohniska končila v okamžiku, kdy toto uvolnění dostávalo charakter širokého společenského procesu otevírajícího cestu liberalizaci šedesátých let, nový projekt je soustředěn na předcházející období, které známe opět disparátním způsobem. Jako celku mu zatím nebyla věnována pozornost a tradičně bývá považováno za výtvarně nezajímavé. Ve skutečnosti se od posledních let druhé světové války v složitém společenskopolitickém kontextu formovala budoucí podoba českého umění, a to zprvu v podmínkách srovnatelných s procesem, který se odehrával i v dalších evropských zemích.

Třináct kapitol reflektuje výtvarné fenomény, tématické a názorové okruhy, osobnosti a události, které vytvářejí obraz doby a znamenají podstatné hodnoty českého umění druhé poloviny 20. století. Zároveň je výstava členěna na dvě časové etapy, jejichž předěl představuje politický puč v roce 1948 a jeho důsledky v české kultuře. Tyto základní časové bloky pomohou ukázat komplikovanost období, v němž umělci nejprve reagovali na deziluzi plynoucí ze zkušenosti války a rozpadu klasických postupů předválečného modernismu, a později čelili ideologické likvidaci intelektuálních a tvořivých sil společnosti. Hranice obou období jsou do značné míry prostupné, traumata konce války se brzy transformovala v traumata nově nastupující totality. Konfrontací kompaktních výtvarných celků a jednotlivých prací výstava poukáže na progresivní příklady tvorby umělců různých generací, kteří se po válce a v období vrcholící ideologické demagogie dokázali orientovat a svými díly i postoji udržovali kulturní a hodnotovou kontinuitu. Jejich vzájemná komunikace v rámci jednotlivých kapitol dokládá, že se umělci mnohdy z nejrůznějších autorských pozic dotýkali podobných témat či výtvarných problémů. Tato koncepce reviduje schematické soudy o jednotlivých umělcích, vyvádí je z monografické izolace a vytváří otevřenou příležitost pro kontextuální vnímání jejich tvorby. Závěr výstavy stručně naznačuje okamžik, kdy došlo k první revizi stalinského režimu a kdy české umění v roce 1957 nastartovalo dlouhý, a jak dnes víme, znovu diskontinuitní proces návratu do prostoru evropské kultury.

Výstava představí rozsáhlý soubor obrazů, plastik, kreseb, koláží, grafik a fotografií, součástí expozice budou filmové projekce. Potrvá ve výstavních prostorách Galerie hlavního města Prahy v Městské knihovně na Mariánském náměstí od 28. května do 19. září 2010.