Scéna.cz 

Josef Vinecký: Umělec čisté pravdy tvaru a materiálu

Sochař, designér a výtvarný pedagog Josef Vinecký byl žákem a asistentem slavného architekta a návrháře Henryho van de Velde. Dodnes jsou velmi ceněné Vineckého secesní keramické obklady v interiéru císařských lázní Kaiser-Friedrich-Bad ve Wiesbadenu. Umělec se přátelil s řadou expresionisticky tvořících mistrů – Alexejem Jawlenským, Vasilijem Kandinským, Paulem Kleem, navrhoval funkcionalistický nábytek, srovnatelný svými kvalitami s tvorbou Marcela Breuera, Marta Stama, Miese van der Rohe. Přesto se povědomí o sochaři, designérovi a výtvarném pedagogovi Josefu Vineckém téměř vytratilo. Dluh nyní splácí souborná výstava v olomouckém Muzeu moderního umění nazvaná Josef Vinecký (1882-1949) / Umělec čisté pravdy tvaru a materiálu. Potrvá od 17. června do 3. října.

„Olomoucká výstava je komplexním uměleckohistorickým zhodnocením díla Josefa Vineckého. Jeho tvůrčí aktivity se rozvíjely v letech 1902 až 1936 v Německu, například ve Weimaru, Wiesbadenu nebo Berlíně, a pak v bývalém Československu, přičemž krátkou dobu působil i v Olomouci. Přestože je Vinecký významným představitelem evropské umělecké a výtvarně pedagogické avantgardy, byla dosud jeho tvorba opomíjena,“ upozornila autorka koncepce výstavy Alena Kavčáková z Katedry dějin umění Univerzity Palackého, která se dílem Josefa Vineckého dlouhodobě zabývá.
Josef Vinecký se narodil ve středočeském Zámostí u Rožďalovic. Vyučil se v oboru sochařství na pražské c.k. Státní průmyslové škole v Praze u Josefa Maudera. Poté byl v letech 1902 až 1908 činný na Uměleckoprůmyslovém semináři a Großherzoglich-Sächsische Kunstgewerbeschule založených architektem a návrhářem Henrym van de Veldem v německém Výmaru, na školách, které se staly přímými předchůdci legendárního Bauhausu. Z rozmezí let 1909 - 1914, kdy Vinecký od Van de Veldeho odešel, aby rozvíjel vlastní uměleckou dráhu, pochází například vynikající kolekce váz zdobených stékavými a krystalickými glazurami, které vytvořil pro porcelánku Schwarzburger Werkstätten für Porzellankunst v Unterweißbachu, nebo ve vlastní dílně v hessenském Sinnu vytvořené keramické obklady a kašny pro vybavení interiérů novostavby luxusního secesního paláce lázní Kaiser-Friedrich-Bad ve Wiesbadenu.
V roce 1928 byl Vinecký povolán Oskarem Mollem k vedení stolařských dílen na avantgardní Staatliche Akademie für Kunst und Kunstgewerbe ve Vratislavi (Breslau, Wrocław). V té době se již ztotožňoval s myšlenkami funkcionalismu a výukovou dílnu změnil v experimentální laboratoř moderního designu. V ní vznikly například užitné předměty z kovu i veškerý nábytek pro interiéry vzorového věžového domu postaveného podle projektu Adolfa Radinga na výstavě německého Werkbundu WUWA (Wohnung und Werkraum) ve Vratislavi. Po zrušení vratislavské Akademie (1932) a po násilném ukončení krátkého působení na Staatliche Kunstschule v Berlíně (1933) se Vinecký ve zhoršujícím nacionálním klimatu zaměřil na tvorbu předmětů pro potřeby liturgie.
Pod tlakem nacistických útoků se Vinecký v roce 1937 vrátil do vlasti a své umělecké a pedagogické zkušeností zužitkoval na Škole umeleckých remesiel v Bratislavě (1937 – 1939), za války jako zaměstnanec Chrámového družstva v Pelhřimově i v letech 1946 – 1948 během pedagogického působení na Ústavu výtvarné výchovy založeném Josefem Vydrou při obnovené Univerzitě Palackého v Olomouci. Do Olomouce tehdy dojížděl z Prahy, kde měl od roku 1941 trvalé bydliště i ateliér. V něm se ve své závěrečné tvůrčí etapě soustředil na keramickou tvorbu, nadále se však věnoval i modernímu tvarování liturgických předmětů.