Scéna.cz 

Karel Škréta (1610 – 1674) Doba a dílo

Jedním z výstupů rozsáhlého výzkumného projektu Národní galerie Karel Šréta, který byl podpořen finančními prostředky z grantu uděleného Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem, je výstava KAREL ŠKRÉTA (1610 - 1674): DOBA A DÍLO, kterou Národní galerie připravuje ve spolupráci se Správou PH a která se uskuteční v termínu 26. listopadu 2010 - 10. dubna 2011 ve Valdštejnské jízdárně a v Jízdárně Pražského hradu v Praze.

Výstava „Karel Škréta (1610 - 1674): Doba a dílo“ bude dosud vůbec nejrozsáhlejší přehlídkou tohoto významného umělce, zakladatele barokního malířství v Čechách, jehož 400. výročí narození slavíme v tomto roce.

Kdokoliv prochází Týnskou uličkou, nemůže si nepovšimnout nápadné pamětní desky na Domě U Černého jelena, v místě, kde se v roce 1610 Karel Škréta narodil. Pocházel z rodu protestantské nižší šlechty s přídomkem Šotkovských ze Zázvořic a jeho otec Konrád Škréta byl úředníkem královské komory. Podle dochovaných záznamů projevoval Karel Škréta malířské nadání už v dětství a jeho vychovatelé – vychovávali jej strýcové, protože otec zemřel, když mu byli tři roky- mu jej pravděpodobně umožnili rozvinout. Nechali jej vzdělávat na Týnské škole – naučil se tam několika jazykům a poté se učil malířskému umění patrně u mistrů v okruhu rudolfínského dvora.

V roce 1628 odešla rodina postižena pobělohorskými perzekucemi nekatolíků do exilu v saském Freiburgu, kterým byl jakýmsi centrem českých emigrantů. O dva roky později odcestoval mladý Škréta do Benátek, aby zdokonalil své dovednosti. Studoval díla Tiziana, Veronese, Tintoretta a postupně si získával pozici na umělecké scéně. Zdržoval se i v Bologni a v roce 1634 se objevil v Římě. Stal se členem malířského sdružení Nizozemců a Němců Schilderbent a vedle práce na lukrativních zakázek se seznamoval s díly Raffaela a Michelangela.

Během svého italského pobytu přestoupil na katolickou víru a jako katolík se pokoušel získat zpět zabavené rodinné jmění. Spory s královskou komorou o majetek jej přivedli nakonec zpět do Prahy. Pře skončila ve Škrétův prospěch a on jakožto majetný člověk a renomovaný umělec se v Praze dostává do čela malířské společnosti. Otevírá si velkou dílnu na Ovocném trhu, kde zaměstnává mnoho tovaryšů a učňů, aby mohl plnit zakázky, které přicházely z církevních i světských kruhů. Maluje monumentální oltářní obrazy Nanebevstoupení Panny Marie a Nejsvětější Trojice pro Týnský chrám, obrazové cykly – svatováclavský cyklus pro augustiniány na Zderaze, portréty – rodinu rytce kamenů Miseroniho a zabývá se i ilustracemi. Jeho posledním dílem je návrh na titulní stranu knihy o Čechách z roku 1673. Umírá v roce 1674 a je pohřben v kostele sv. Havla na Starém Městě.

Vedle prací samotného Škréty – některé z nich byly teprve v současnosti identifikovány jako jeho - např. Hra s jablkem z Valtic připisovaná původně Poussinovi- představí výstava také díla jeho syna Karla Škréty ml., práce Škrétových žáků a dílenských spolupracovníků, jakož i vybrané ukázky z děl umělců, s nimiž se Karel Škréta setkal během svého pobytu v Německu a v Itálii, případně obrazy, na které navázal a jimiž se nechal inspirovat ve své vlastní tvorbě.

Dalšími součástmi projektu, jehož cílem je komplexní podchycení, dokumentace, analýza, interpretace a prezentace Škrétova díla s důrazem na evropské zdroje jeho tvorby a na celkovou kulturní a společenskou atmosféru jeho doby je Digitální vzdělávací průvodce jeho dílem, publikace o životě a díle a mezinárodní konference na jaře příštího roku.

Výstava Karla Škréty proběhne v Jízdárně Pražského hradu a ve Valdštejnské jízdárně od 26. listopadu 2010 do 10. dubna 2011.