Scéna.cz 

Druhá strana mince

Ve dvou filmech Projektu 100 (DRUHÁ STRANA MINCE a PUŠKVOREC) si zahrála hlavní roli vynikající polská filmová a divadelní herečka Krystyna Janda, známá např. z filmů Andrzeje Wajdy Člověk z mramoru nebo Dirigent.

Mladá a plachá Sabinka žije se svou matkou a babičkou, které se jí snaží najít vhodného nápadníka. Po několika nezdařených a zoufalých pokusech se objeví zdánlivě ideální Bronislaw, charismatický a galantní mladý muž. Jeho temná minulost a záhadné povolání se však brzy ukážou být hrozbou pro „disidentsky“ založenou rodinu. Černohumorný příběh podle scénáře významného polského spisovatele Andrzeje Barta DRUHÁ STRANA MINCE se vrací do padesátých let, doby tuhého budovatelského socialismu. Vynikající situační tragikomedie nadějného debutanta Boryse Lankosze, plná černého humoru, byla nečekaným překvapením pro diváky i porotu na festivalu v Gdyni v roce 2009, kde získala řadu ocenění a ukázala nové cesty a možnosti polské kinematografie.

Rozhovor se scénáristou Andrzejem Bartem (film Druhá strana mince).

Byl jste porotcem soutěže o nejlepší scénář Filmové školy Andrzeje Wajdy v Lodži Hartley-Merrill, před vámi leží stovky textů ze soutěže Studia Munka o nejlepší filmovou povídku. Potřebujeme podobné soutěže?
Každá soutěž dodává odvahu, je pobídkou, ale svým jednoznačně daným termínem zároveň připomíná snílkům, že život je realita. Když jsem se dozvěděl, že do Studia Munka přišlo více než tisíc prací, nejdřív jsem se vyděsil, ale pak jsem byl rád. Ta armáda autorů ochotných prokázat své schopnosti mi dává naději, že se v ní objeví pár skutečných talentů, které obohatí polskou kinematografii. Můžeme chtít víc?

Napadá vás nějaká kniha, která se ještě nedočkala adaptace a přímo si o ní říká?
Stará legenda Kraszewského, jediná kniha, kterou jsem v dětství nepřečetl, už je zfilmovaná, takže se obávám, že nám zůstaly už jen Krasického Příhody Mikołaje Doświadczyńského. Ale vážně – určitě Zlý od Tyrmanda a Jde skákaje po horách od Andrzejewského. Kdyby se adaptace tohoto románu nesoustředila na to, že je to příběh o Picassovi, mohl by vzniknout pěkný film o umění, slávě a ženách. Na takové filmy je ale potřeba hodně peněz, proto je těžké je zrealizovat. Musíme tedy vsadit na literaturu, která teprve vznikne.

Takže všechno záleží na mladých autorech?
Ano. Dobře napsaný román v sobě nese zajímavou myšlenku, a to je ve filmu potřeba. Je lepší, když obrazy doprovázejí dobrý příběh než nějaké dojemné nebo naivní blouznění.

Jsou spisovatelé, jejichž knihy se dobře adaptují, a autoři, jejichž texty se na plátno převádějí těžce.
Adaptace románu Doroty Masłowské Červená a bílá Xaweryho Żulawského ukázala, že složitý monolog je dobrý materiál pro film jenom v případě, kdy má režisér talent a nápad.

Obohacuje film literaturu nebo jí naopak něco ubírá? Jaký je jejich vzájemný vztah?
Skvělý režisér dokáže svým filmem vylepšit béčkovou nebo céčkovou literaturu – jako například Roman Polański Hořký měsíc nebo Devátou bránu. S výjimečnými díly je to horší, protože nestačí jen skvělá kamera a nejlepší herci na to, aby natočili Prousta. Ačkoliv existují výjimky, například Veselka Andrzeje Wajdy, která Wyspiańskému nic neubrala, naopak přidala novou hodnotu.

Jak vzpomínáte na spolupráci s Borysem Lankoszem na filmu DRUHÁ STRANA MINCE? Snažil jste se režiséra ovlivnit?
To bych si nikdy nedovolil. Když jsem si ho vybral pro natáčení, věřil jsem, že Borys má vlastní představu, nebude se jen držet scénáře. Věděl jsem také, že je citlivý umělec a že pochopí, o co mi v tom textu šlo. S dobrými herci jsem se neúspěchu nebál.

V čem scénář filmu pomáhá?
Scénářem všechno začíná. Vypráví jeden konkrétní příběh, díky němu se sejdou stovky lidí a týdny spolupracují. Už během čtení dobrého scénáře se, stejně jako při čtení dobrého románu, smějeme nebo pláčeme tam, kde chce autor. Scénáře Bergmana nebo Tarantina jsou umělecká díla samy o sobě. Když scénář Bergmana natočí Bille August nebo Liv Ullmann, nevznikne špatný film, protože zkazit ho může jen člověk bez talentu. Ze scénáře Tarantina Pravdivá romance, který natočil dobrý hollywoodský řemeslník Tony Scott, vznikl výborný film. Tony Scott nemusel doplňovat své myšlenky, vložil do filmu režisérský talent.

Předpokládám, že teď pracujete na Továrně na mucholapky? (česky vyjde v nakl. Fra v roce 2011 – pozn. překl.)
Na Továrně pracuji snad celý život. Nejvíce pozornosti teď ale věnuji projektu, jehož jsem spíše otcem než autorem, a také mě nejvíce těší. Zvu ke spolupráci mladé a starší spisovatele, autory a autorky, literární esa a debutanty, a chci s nimi vytvořit portrét varšavských žen, ukázat, že lze vyprávět zajímavě, inteligentně a nesnažit se přitom o veledílo.

Kdysi filmaři úzce spolupracovali se spisovateli. Mám teď na mysli Andrzejewského, Konwického, Jana Józefa Szczepańského, Jerzyho Stefana Stawińského. Jaká je situace dnes?
Blýská se na lepší časy. Každého, kdo napíše dobrou knihu, hned filmaři osloví. A už to trvá nějakou dobu, začalo to u Jerzyho Pilcha, pak se přidaly Šrámy podle Kuczoka. Nedávno jsem si přečetl Toximii Małgorzaty Rejmer. Vůbec bych se nedivil, kdyby jí koupil někdo jako polští bratři Weinsteinové. (Podle scénáře Małgorzaty Rejmer bude točit film Wojciech Smarzowski – pozn. překl.)

Edyta Jarząb (Překlad: Lucie Zakopalová, Zdroj: Magazyn Filmowy Stowarzyszenia Filmowców Polskich, 6/2010)