Scéna.cz 

Věra Nováková - Retrospektiva

Věra Nováková a Pavel Brázda - malířská dvojice rovnocenná co do originality, jež u nás v současnosti těžko nachází konkurenci, nerovnocenná pokud jde o pozornost odborné i laické veřejnosti. Jakoby dosvědčovala přes všechny proklamace a politická opatření tradičně nerovné postavení žen v této společnosti. Zatímco Pavel Brázda je už oficiálně uznáván- jeho díla vlastní Národní galerie, která mu také uspořádala rozsáhlou výstavou k životnímu jubileu a dokonce přes svůj celoživotní antiestablishmentový postoj získal státní vyznamenání, musí se jeho manželka svého místo dožadovat. Za dvacet let od pádu minulého režimu nebyla považována za hodnou zájmu ze strany žádné velké galerie nebo muzea a výstavy se jí zdařilo organizovat jen v menších a ne tak navštěvovaných prostorách – např. v Galerii Navrátil (2007), v kostele sv. Salvátora (2009), v galerii Ztichlá klika (2010 společně s Pavlem Brázdou a Ivanem Sobotkou) či mimo Prahu např. v Úpici a Rumburku v roce 2010.

Že se situace obrací k lepšímu by mohla naznačovat výstava v Galerii U Bílého Jednorožce v Klatovech, která prezentuje celoživotní dílo této vzácné osobnosti.

Věra Nováková (*1928 v Praze) byla po studiu klasického gymnázia v době druhé světové války v roce 1947 přijata na Akademii výtvarných umění. Po komunistickém puči byla v roce 1949 na začátku čtvrtého semestru při politických prověrkách vyloučena z AVU a všech jiných škol a přeřazena k manuální práci. V roce 1950 se jí podařilo společně s Pavlem Brázdou nastoupit do třetího ročníku Vyšší školy uměleckého průmyslu. Od roku 1958 ji bylo úředně povoleno se zabývat výtvarnou činností jako tzv. výtvarnice z povolání, nikoliv ovšem vystavovat. Mohla se živit ilustrováním většinou odborné, později dětské literatury, v letech 1973-1974 jako kreslířka střepů v Archeologickém ústavu. Zároveň se po celý život věnovala volné tvorbě.
Osudy malířky Věry Novákové jsou neodmyslitelně spojené s nelehkým vývojem československé, posléze české společnosti od konce druhé světové války. Nelze reflektovat její tvorbu bez uvedení širších historických skutečností, které ji tolik ovlivňovaly, ba přímo podmiňovaly. Na druhé straně musí být od samotného začátku jasně uvedeno, že jedinečnost autorčina díla spočívá v tom, že její postoje se po vyloučení z Akademie výtvarných umění za první vlny komunistických represí v roce 1949 utvářely nejen mimo kontext oficiálního umění, ale i mimo povědomí neoficiální scény. Originalita životní výpovědi Věry Novákové pramení do značné míry z toho, že její tvorba, ač vznikala citlivou reflexí vnitřního bytí a vnějšího dění, se vyvíjela naprosto svébytně, bez jakýchkoliv zřetelných dluhů vůči soudobým tendencím, ať už akademického či avantgardního směřování.
Věra Nováková si razí cestu malířky už více než šedesát let. Při zpětném pohledu se její dílo skládá z jasně vymezených okruhů ve smyslu tématiky, motivů a formálního řešení, které se časově často překrývají nebo se vynořují v rámci pozdějších návratů. Celou dobu se však soustavně věnuje tomu, co sama nazývá „bytostnými otázkami“: narozením, životem a smrtí jako jádrem lidského bytí. I když autorčina pevná křesťanská víra je nedílnou součástí toho, jak vnímá sebe a lidský svět, vidí ohnisko své tvorby ne v tom, co je abstraktně duchovní, ale v tom, co je lidsky vnitřní, konkrétní a s kořeny.
Věra Nováková svou vzácnou schopnost porozumět nitru člověka vkládá nadále do tvůrčího projevu, který stojí mimo omezené a mělké proudy střídajících se uměleckých „aktualit“. Její tvorba se neustále vrací k základním otázkám a hodnotám lidského života a tím má schopnost nás hluboce oslovovat nad konkrétním rámcem historických skutečností.

Výstava Věry Novákové mapuje celou její dosavadní tvůrčí dráhu: „existenciální zátiší“ konce čtyřicátých let, apokalyptické vize (avšak s nadějí vzkříšení lidstva) začátku padesátých let, osobité pojetí strukturální abstrakce první poloviny šedesátých let, portréty a biblické výjevy, kterým se věnuje od padesátých let, a obrazy inspirované tvůrčím zkoumáním formálních a významových možností písma. Poslední zmíněné práce, ve kterých je písmo plastickým a mnohoznačným zprostředkovatelem lidského příběhu, tvořily koncepční těžiště autorčiny tvorby během šedesátých let a znovu od devadesátých let.

Retrospektivní výstava malířky Věry Novákové v Galerii U Bílého jednorožce v Klatovech se koná do 3. dubna 2011. (s využitím materiálů Galerie U Bílého Jednorožce)