Scéna.cz 

Muzeum umění Olomouc letos láká na světoznámou sochařku

Dílo světoznámé polské sochařky Magdaleny Abakanowicz, moderní sedací nábytek z vlastních sbírek, ale také experimentální akty olomouckého fotografa Jaroslava Vávry, barokní sochy Jiřího Antonína Heinze nebo sbírky starého umění z německé Žitavy si letos budou moci prohlédnout návštěvníci MUZEA UMĚNÍ OLOMOUC. Ve třech objektech olomouckého muzea – Arcidiecézním muzeu Olomouc, Arcidiecézním muzeu Kroměříž a Muzeu moderního umění - se uskuteční dvanáct výstav. Další výstavy pak kurátoři připravují pro komorní galerie v kavárnách Amadeus a Café ´87. Samozřejmostí je bohatý doprovodný program, jehož cílem je interaktivní popularizace výtvarné kultury.

Přestože osud projektu Středoevropského fora Olomouc (SEFO), který počítal s rekonstrukcí a dostavbou muzea a vznikem stálé expozice výtvarné kultury střední Evropy po roce 1945, zůstává po zamítnutí žádosti o dotaci z Integrovaného operačního programu nejasný, olomoucké muzeum bude i letos pokračovat v rozvíjení kontaktů s významnými zahraničními umělci a muzejními institucemi. Největší pozornost a očekávání v této souvislosti provázejí přípravu výstavy světoznámé polské sochařky Magdaleny Abakanowicz (*1930), která bude v Muzeu moderního umění zahájena 12. května.
„Magdalena Abakanowicz patří spolu s Louise Bourgeois, Evou Hesse nebo Rachel Whitereadovou k nejvýznamnějším světovým sochařkám druhé poloviny 20. století. Světové umění obohatila o prvek monumentální bezhlavé figury, která se stala zástupným symbolem pro vyjádření pocitů člověka ve 20. století. Její práce jsou ve veřejných i soukromých sbírkách doslova po celém světě. Její kolosy byly instalovány v Jeruzalémě, Hirošimě nebo v Chicagu, v soupisu výstav najdeme mimo jiné Metropolitní muzeum v New Yorku,“ představila polskou sochařku kurátorka Gina Renotière. Olomoucká výstava přitom bude vůbec první retrospektivou Magdaleny Abakanowicz v České republice. „Půjde o průřez její tvorbou od šedesátých let do současnosti. Základ expozice budou tvořit gigantické a odosobněné postavy, které autorka zapůjčí do Olomouce přímo ze svého ateliéru, další díla zapůjčí Národní muzeum ve Wrocławi,“ doplnila kurátorka Štěpánka Bieleszová.

Muzeum umění bude letos pokračovat i v prezentaci „národních“ sbírek, které měly být součástí stálé expozice SEFO. Po českém umění v roce 2009 a loňské výstavě maďarského umění přichází na řadu Slovensko. „Výstava, která bude v září zahájena v Muzeu moderního umění, představí reprezentativní výběr děl významných slovenských autorů, například Milana Bočkaye, Rudolfa Fily, Otise Lauberta, Rudolfa Sikory, Laca Terena nebo Dezidera Rotha,“ řekla kurátorka Katarína Gatialová a doplnila, že projekt je zařazen do seznamu akcí Měsíce české a slovenské kulturní vzájemnosti. Ředitel Pavel Zatloukal v této souvislosti připomněl, že i když je realizace projektu SEFO v současné době nejistá, olomoucké muzeum středoevropskými výstavami a sbírkotvornou činností naplňuje svou zřizovací listinu. „Podle ní jsme totiž zodpovědní za naplnění myšlenky SEFO, které má podchycovat a prezentovat různorodé projevy výtvarné kultury středoevropského regionu,“ ocitoval ze základního dokumentu Muzea umění Olomouc.

Zahraniční vazby však olomoucké muzeum rozvíjí i v oblasti starého umění. Důkazem je mimo jiné listopadová výstava ze sbírek jednoho z nejstarších německých muzeí – Městského muzea v saské Žitavě. „Výběr se zaměří na reprezentativní díla gotického, renesančního a barokního umění. Doplní je ukázky z tamní unikátní sbírky kolínského sběratele Wolfganga Sterlinga, jež shromažďuje práce s náboženskou tématikou starého i moderního umění,“ informoval kurátor Ondřej Jakubec.

Většina letošních výstav MUO je ale zaměřena na divácky přitažlivé a významné projevy české respektive regionální výtvarné kultury, a to od nejstarších dob do současnosti. Například již od konce dubna si lze v Muzeu moderního umění prohlédnout tvorbu olomouckého fotografa Jaroslava Vávry (1920–1981). „Cílem vůbec první retrospektivy tohoto špičkového představitele fotografického aktu u nás je jeho náležité vřazení do dějin české fotografie druhé poloviny 20. století. Z dostupných fotografií a jejich zařazení do dobového kontextu vyplývá, že Vávra patřil k pozoruhodným průkopníkům barevné fotografie aktů v celém tehdejším Československu,“ upozornil kurátor Ladislav Daněk.

Výjimečný divácký zážitek slibuje i výstava sedacího nábytku z muzejních sbírek, která bude zahájena v červnu. „Expozice nazvaná Pro tentokrát nesedat bude dokumentovat vývoj designu sedacího nábytku od poloviny 19. století až do počátku 21. století, počínaje ucelenou kolekcí dřevěného ohýbaného nábytku moravských firem Thonet a J.a J. Kohn přes secesní nábytek Josefa Hoffmanna, Adolfa Loose nebo Otto Wagnera a Dušana Jurkoviče až po moderní design 20. století, například Miese van den Rohe a Jindřicha Halabaly, ukázky sedacího nábytku šedesátých let či ukázky autorského nábytku,“ přiblížila kurátorka Anežka Šimková. Atraktivitu výstavy výjimečných židlí, křesel a pohovek podle ředitele muzea Pavla Zatloukala zvyšuje její spojení s reprízou divácky úspěšného a tematicky příbuzného projektu Slavné vily Čech, Moravy a Slezska, jejíž premiéra se uskutečnila na podzim loňského roku v pražské Národní technické knihovně. „Prostřednictvím informativních panelů, bohaté obrazové dokumentace a modelů se návštěvníci dozvědí podrobnosti o 120 nejvýznamnějších stavbách rodinného bydlení, které vznikaly od poloviny 19. století do současnosti. Spojení s prezentací sbírky užitého umění divákům poskytne nejen konkrétní představu o tom, jak důležitou roli dříve zastávalo užité umění, ale také bude dokladem skutečnosti, že rodinné bydlení by mělo splňovat funkční a technické požadavky a také zohledňovat aspekty výtvarné a psychologické,“ uvedl Zatloukal.

Muzeum připravuje i trojici monografických výstav věnovaných významným osobnostem soudobé i starší domácí výtvarné kultury. V Arcidiecézním muzeu Olomouc se zaměří na výjimečné barokní tvůrce, malíře Josefa Ignáce Sadlera (od 19. května) a jednoho z nejoriginálnějších sochařů moravského baroka Jiřího Antonína Heinze (od 29. září). Muzeum moderního umění pak bude od října hostit soubornou výstavu výrazné postavy českého poválečného umění, malíře, grafika, pedagoga a neúnavného experimentátora Dalibora Chatrného (*1925). Jeho tvorba z posledních čtyř desetiletí bude zastoupena díly z významných soukromých i veřejných sbírek.
Kromě dvanácti krátkodobých výstav většího rozsahu připraví olomoucké muzeum také řadu komorních výstav v kavárně Amadeus Arcidiecézního muzea Olomouc, které se specializují na současnou českou fotografii, a v kavárně Café ´87 Muzea moderního umění. Po celý rok pak budou přístupné stálé expozice Ke slávě a chvále v Arcidiecézním muzeu Olomouc a Dům milovníka umění v Muzeu moderního umění.