Scéna.cz 

Největší vesnice na světě

Kdo z cizích návštěvníků se prochází po hlavních třídách Tokia lemovaných pásy nejnovějších staveb, netuší, že nedaleko za nimi začíná největší vesnice na světě. Rozsáhlé plochy města jsou posety malými domky se zahrádkami oddělenými úzkými uličkami připomínajícími vesnickou zástavbu.
Od první poloviny dvacátého století se jejich počet zněkolikanásobil. Když zemřeli původní majitelé, ve většině případů nemohli nebo nechtěli dědici platit příliš vysoké daně z nemovitostí a rozparcelované pozemky prodali. Na místě jednoho domu se zahradou tak vznikly domy dva, tři i více. Další okolností, která ovlivnila dnešní podobu Tokia, byly četné rychle se šířící požáry, při nichž dřevěné domy vyhořely. Jednotlivé „vesnické čtvrti“ byly proto zarámovány pruhy moderních domů při hlavních komunikacích, které jsou „ohnivzdorné“. Tak vznikla dnešní charakteristická šachovnicová struktura japonského hlavního města, zřetelná zvláště z leteckého pohledu. Protože domy nedosahují životnosti třiceti let, vládne všude čilý stavební ruch a na místě stržených v nejrozmanitějších situacích se staví nové.

Jeden ze způsobů, jakým se to děje, přibližuje výstava v Galerii Jaroslava Fragnera o práci japonského ateliéru Bow –Wow „House Behaviorology“ , která byla původně připravena pro benátské bienále architektury v roce 2010.
Galerie Jaroslava Fragnera jakoby se proměnila v muzeum hraček. Na dvacet miniaturních domků s pečlivě propracovanými detaily nejen místností ale i vnitřního zařízení- od zmenšených modelů počítačů, knih, domácích pantoflí, lustrů po umělecké dekorace- nutí fascinované dospělé, aby jako děti téměř lezli po zemi a obhlíželi domečky ze všech stran. Přitom nejde o nezvyklý nápad – nacházet na architektonických výstavách zmenšené modely staveb je zcela běžné, ale zcela jistě ne v takovém provedení.
Modely domů realizovaných ateliérem Bow- Wow v posledních letech v Tokiu, Kalifornii a Amsterodamu jsou vytvořeny v měřítku 1:20 a jsou doprovázeny plány. Jejich vnější podobu pak najdeme na fotografiích na plakátu k výstavě, který je součástí vstupenky.
Zakládající členové firmy Yoshiharu Tsukamoto a Momyo Kaijima vycházejí z behaviorologie, vědy o vztazích mezi chováním a prostředím, které chování ovlivňuje a navrhují budovy a interiéry jako reakce na okolní podmínky. V jejich případě se spíše než o budování prostorů dá mluvit o budování vztahů. Řídí opakování přesných každodenních činností lidské bytosti v prostorách k tomu určených ať už se jedná o soukromý dům nebo tradiční japonskou sushi restauraci.
Za poněkud složitou teorií pro stavitele a architekty se však pro běžného pozorovatele – případného zájemce o netradiční bydlení – otevírají lehké, vzdušné, většinou dřevěné stavby plné světla, racionální, funkční, využívající „Raumplan“, bez čehokoliv nadbytečného, přesto poskytující pohodlí a ve své jednoduchosti a střídmosti nanejvýš estetické. Autoři, i když pracují na základě moderních konceptů, nezapřou svoji inspiraci tradiční japonskou architekturou a principy fengšui. Domky mají na naše poměry velmi malé rozměry – není ojedinělý půdorys např. 40 m čtverečních - a vyrůstají více do výšky, ale ani to není pravidlem. Jsou obývány jednotlivci i většími či menšími rodinami. Obzvlášť ty menších rozměrů mají tu výhodu, že je lze umístit ve městě prakticky kdekoliv, kde se objeví nějaká proluka.
Příklad z Tokia dokazuje, že velkoměsto nemusí být jen nesnesitelným kolosem megalomanských staveb ale díky „vesnickému urbanismu“ příjemným místem k bydlení, z něhož není třeba prchat tak často do přírody.
K výstavě, která potrvá v Galerii Jaroslava Fragnera do 4. dubna, patří také zajímavý doprovodný program – projekce, přednášky – 4. dubna 2011 i za účasti architekta Mimoto Kaijimy z ateliéru Bow-Wow.