Scéna.cz 

Fyzické divadlo, hudba a literatura v divadle Barka

V pondělí 11. dubna 2011 proběhne v brněnském divadle Barka večer s titulem „Pohyb – hudba – literatura“, svým způsobem mimořádný, už proto, že s žánrem pohybového a fyzického divadla se v brněnských divadlech setkáváme ojediněle. Diváci mohou vidět (a slyšet) dvě představení vytvořená a doprovázená živou hudbou. Obě představení byla inspirována literárními díly latinskoamerických autorů.

„Poněvadž když se řekne jedenáct, je to, jako by se řeklo dvanáct, a dvanáct bude brzy třináct“ je název představení, ve kterém se Veronika Kolečkářová a Eva Navrátilová z taneční skupiny Filigrán inspirovaly povídkou argentinského spisovatele Julia Cortázara – "Dopis slečně do Paříže". V této povídce Cortázar podobně jako v dalších svých prózách pracuje se surrealistickými prvky a jejich prostřednictvím bortí hranice reality všedního dne. I na jevišti se budou obdobně surreálným způsobem překračovat hranice neobvyklou konfrontací pohybu, textu a elektronické hudby. Jejím autorem je Tomáš Vtípil, jenž mimo jiné složil hudbu k filmu „Pouta“, letos vyznamenanému Českým lvem. V Barce ho bude s gramofonem doprovázet Martin Mynář.

Za předlohu představení „Las carnes de Ursula“ Švýcarky Solange Schifferdecker posloužil světoznámý román „Sto roků samoty“ Gabriela Garcíy Márqueze, jenž tvůrkyni fascinoval zejména hloubkou charakterů, jejich vazbou k zemi a ostatním živlům, jež je obklopují. Hra je portrétem tří ženských postav z románu: Úrsuly, matky rodu, která se zdá být nesmrtelnou, impulzivní Rebecy a krásné Remedios, představených ve třech scénách. Představení vzniklo v rámci studijního pobytu v Ateliéru klaunské scénické a filmové tvorby na brněnské JAMU. Tvůrkyni doprovodí Florian Tilzer, v Brně žijící Rakušan, který za pomoci rozličných nádob, hadic a jiných předmětů využije přirozených zvuků vody. Nechá ji promluvit vlastní řečí, její zvuk přispěje k nadčasové atmosféře představení.