Scéna.cz 

Lovec obrazů - fotograf Jaroslav Vávra (1920–1981)

Špičkový představitel českého fotografického aktu šedesátých let 20. století, jehož dílo jako celek však upadlo do zapomnění. Tak odborníci hodnotí olomouckého autora Jaroslava Vávru (1920 – 1981), který se od 28. dubna 2011 dočká v Muzeu umění Olomouc vůbec první retrospektivy. Cílem výstavy nazvané LOVEC OBRAZŮ je podle kurátora Ladislava Daňka především náležité zařazení Vávrovy experimentální tvorby do dějin české fotografie.

Šedesátá léta minulého století, tedy dobu, v níž vznikala i převážná část díla Jaroslava Vávry, lze podle Daňka považovat za jeden z vrcholů olomoucké avantgardní fotografie. „Její základy položili již ve třicátých letech Otakar Lenhart, Karel Kašpařík a Jaroslav Nohel a v šedesátých letech rozvíjeli členové skupiny Ohnisko a především fotoskupiny DOFO, jejímž zakladatelem byl i Jaroslav Vávra,“ řekl autor koncepce výstavy. Vávrova tvorba však podle něj v minulých desetiletích upadla do zapomnění. „A to nejen proto, že autor působil takříkajíc v regionu, ale také z toho důvodu, že od jeho poslední komorní výstavy uplynulo třicet let. Následně se pak Vávrovo dílo rozptýlilo do řady soukromých sbírek a část jeho pozůstalosti patrně nenávratně zmizela,“ dodal Daněk.

Při příležitosti loňského 90. výročí narození a letošního 30. výročí úmrtí se olomoucké muzeum rozhodlo osobnost Jaroslava Vávry nejen připomenout, ale prostřednictvím vůbec první retrospektivy také podchytit jeho tvůrčí odkaz v celé šíři. Hlavním cílem výstavy, sestavené z větší části z vlastní muzejní sbírky, přitom podle pořadatelů je náležité začlenění olomouckého fotografa do dějin české fotografie 2. poloviny 20. století. „Z provedeného průzkumu totiž zřetelně vyplynulo, že v šedesátých letech patřil vedle Zdeňka Virta a nedávno zesnulého Miloslava Stibora ke skutečně špičkovým představitelům fotografického aktu u nás. Na tomto poli autor významně experimentoval i v následujícím desetiletí a podchycené fotografie dokazují, že neutuchající experimentátorství jej řadí k průkopníkům barevného aktu v celém tehdejším Československu,“ upozornil Daněk.

Fotografičtí specialisté Vávrovy snímky doposud zmiňovali především v souvislosti s jeho pracemi ze 60. let ovlivněnými estetikou pop-artu a op-artu a rovněž s jeho působením ve zmíněné skupině DOFO (1958-1975), která se stala synonymem pro zachycení „všední skutečnosti nevšedními prostředky“. Vedle toho se ale Vávra podle Daňka velmi intenzivně zabýval na počátku a v závěru své tvorby také tématem člověk ve městě a město v člověku. „Vávrův přístup k fotografii byl specifický - bez ohledu na jeho inspiraci dobovými trendy - především v tom, že se velmi intenzivně zajímal o ostatní druhy výtvarného umění, zejména o malířství, a své snímky považoval za obrazové básně. Odtud vzešel i název výstavy, neboť Vávra nikdy nebyl ´zuřivým reportérem´, ale pozoruhodným lovcem obrazů, jejichž experimentální povaha vychází z mimořádné výtvarné a zvláště barevné citlivosti,“ uvedl kurátor Vávrovy retrospektivy.

Výstavu doprovází rovněž vůbec první Vávrův obsáhlejší katalog. Vedle obrazových příloh a úvodní studie Ladislava Daňka obsahuje studii od Štěpánky Bieleszové, která přibližuje autorovou významnou pedagogickou a lektorskou činnost, a také výňatky ze starších studií o Vávrově tvorbě včetně životopisného přehledu, soupisu výstav a literatury.