Scéna.cz 

Retrospektiva Davida Leana v Uherském Hradišti

Když Britský filmový institut v roce 1999 sestavil žebříček nejoblíbenějších britských filmů dvacátého století, hned tři kousky v první pětce byly z dílny Davida Leana. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA se letos může pyšnit vkutku důkladnou retrospektivou, která představí deset ze šestnácti jeho snímků. Zpětně tak budeme svědky jeho začátků, které se nesly především ve znamení spolupráce s Noelem Cowardem - MOŘE, NÁŠ OSUD (1942), ROZMARNÝ DUCH (1945) a především POUTO NEJSILNĚJŠÍ (1945), které jej definitivně zaneslo do mapy významných režisérů příslušné doby.

Čile pokračoval například NADĚJNÝMI VYHLÍDKAMI (1946), BUĎ, ANEBO (1953) či LETNÍM OPOJENÍM (1955), leč nejslavnější fázi jeho tvorby odstartoval fenomenální MOST PŘES ŘEKU KWAI (1957). Jméno Davida Leana díky němu začalo být neodmyslitelně spjato s představou opulentního velkofilmu, kterou beze zbytku naplnily i mistrovské kousky LAWRENCE Z ARÁBIE (1962), DOKTOR ŽIVAGO (1965) a CESTA DO INDIE (1984). Rozmáchlá přehlídka bude pochopitelně doplněna i obsáhlou přednáškou (obstará ji programová ředitelka Iva Hejlíčková), z níž se pravděpodobně dozvíme třeba i to, že veliký mistr byl v praxi docela nesnesitelný, arogantní despota, s oblibou zkoušející, co všechno jeho herci vydrží, než se zlomí. Ale na to se historie neptá, a když už, tak raději šeptem.

Ti z nás, kteří občas jen vyjeveně zírají, čemu že to ten Quentin Tarantino zase skládá poctu, si budou moci v rámci sekce Půlnočních delikates doplňovat vzdělání osmerem zástupců žánru - či spíše proudu - zvaného blaxploitation. Většinou velmi laciné a téměř bez výjimky notně drsné podívané vznikaly jako na běžícím pásu především v první polovině sedmdesátých let, kdy se černošská menšina v USA začala definitivně hlásit o slovo za použití nepacifistického výraziva.

O mnohém svědčí už ladění samotných názvů: Sweet Sweetback’s Baadasssss Song (1971), Klec pro panenky (1971), Shaft skóruje (1972), Blacula (1972), Černý strašák u dveří (1973), Černý Caesar (1973), Foxy Brownová (1974) a Lidské tornádo (1976). A kdo ještě není doma, nechť uzře reklamní slogany jako: „Ave Caesar, kmotr Harlemu a kocour s drápy ráže .45!“ Případně: „Jeho hlad nasytí mladá žhavá těla a jeho hrůznou žízeň ukojí čerstvá horká krev!“ Proč něco takového nenatočil i David Lean? (Zdroj: 38. LFŠ, Ondřej Vosmik)