Retrospektiva Jana Kotíka
autor: Česká televize
zvětšit obrázekMalíř Jan Kotík je dalším příkladem umělecké osobnosti, které opustily v době minulého režimu republiku, došly uznání v zahraničí a u nás se o nich smělo hovořit až teprve po roce 1989.
Zásluhou výstavního projektu Národní galerie, který těmto umělcům vrací zaslouženou pozici, má nyní česká veřejnost příležitost seznámit se s Kotíkovou tvorbou v plném rozsahu.
Jan Kotík vystudoval v letech 1935 - 1941 Uměleckoprůmyslovou školu. Zpočátku byl spojen se Skupinou 42 a později na přelomu 40. a 50. let se angažoval v Ústředí lidové a umělecké výroby a publikoval v časopise Tvar. Jeho výtvarný projev se zaměřil na nefigurativní malbu a umělec byl považován za představitele informelu. Kotík se věnoval také sklářskému designu a vedle menších objektů navrhl rozměrnou prostorovou vitráž pro EXPO 58 v Bruselu, za níž získal mezinárodní uznání. V roce 1969 se mu podařilo na stipendium odjet do Západního Berlína, odkud se již nevrátil, kde prožil další část života a zemřel v roce 2002.
V Berlíně pokračoval ve svém průzkumu podstaty umělecké torby a proměny obrazové plochy, zabýval se koncepty prostoru a času a také se v tzv. pseudofigurách vracel k figurální tvorbě. V závěrečném období pod vlivem knihy Tao te ting, která po dlouhou dobu provokovala jeho intelektuální zájmy a kterou převedl do češtiny - byla vydána Galerií Jiří Švestka v roce 2000 - pojímal umění jako dění, jako otevřený proces.
Jeho díla byla již v Národní galerii vystavena v roce 1992 a v roce 1996 ale nikoliv v takovém rozsahu jako nyní. U této retrospektivní výstavy jsou v počtu zahrnuty mimo jiné i zápůjčky z Berlinische Galerie a Akademie der Kunste, která ještě v Praze prezentovány nebyly. Nemalou zásluhu na zachování malířova uměleckého odkazu mají jeho synové Martin a Petr. Martinovi se dokonce podařilo tajně odvézt z ateliéru oficiálně uzavřeného komunisty na dvě stovky děl, která by patrně jinak přišla v niveč.
Koncept výstavy využívá chronologického členění do šesti oddílů, tak jak se vyvíjel Kotíkův "styl" . Východiska jeho různých přístupů dokládají texty, v nichž se ukazují jeho schopnosti racionální reflexe, schopnosti teoretika a filozofa.
Vedla figurálních a později abstraktních pláten přitahují pozornost v jednotlivých sekcích dřevěné malované plochy různých velikostí asocijující kaligrafické znaky, mnohobarevné geometické útvary, ploché objekty s provázky a prostorové instalace. K vidění je také grafika, kresby, koláže, skleněné předměty nebo fotografie bruselské vitráže.
V dokumentárním filmu Petra Ruttnera z roku 1997 mohou návštěvníci nahlédnout do Kotíkova berlínského ateliéru, uvidět jej při práci a vyslechnout si ten nejvýstižnější komentář k vlastnímu dílu i životu.
Retrospektiva Jana Kotíka, kterou pořádá Národní galerie v Praze, potrvá v holešovickém Veletržním paláci do 23. března 2014.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Články v rubrice - Výstavy
Fotografie Miloše Budíka v Praze
Muzeum města Prahy navazuje na výstavu Muzea města Brna Miloš Budík – Jsem fotograf, a představí hlavním ...celý článek
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
VČD uvede derniéru hry Kdo se bojí Beatles
Pardubický soubor před rokem uvedl českou premiéru hry slovenského dramatika Viliama Klimáčka Kdo se bojí Beat celý článek
HUDBA
Iveta Bartošová - Ve jménu lásky
Zpěvačka Iveta Bartošová patřila k nejoblíbenějším českým popovým zpěvačkám konce 20. a začátku 21. století. Z celý článek
OPERA/ TANEC
Rok české hudby – Smetana 200
Ecce Homo Bedřich Smetana
Pohnutý život a geniální dílo velikána české hudby 1824–1884 v dokumentu Ma celý článek