Scéna.cz 

Bez hranic / umění z Krušnohoří mezi gotikou a renezancí

Výstava Národní galerie ve Valdštejnské jízdárně nazvaná Bez hranic – umění z Krušnohoří mezi gotikou a renezancí obsahuje více než dvě stovky exponátů, jejichž provenience zahrnuje poněkud rozsáhlejší oblast i širší časový úsek než název naznačuje. Je to ale spíše její předností než negativem. Díla pocházejí nejen z oné pomezní oblasti mezi Českým královstvím a Saským kurfiřstvím, ale i z lokalit nalézajících se více ve vnitrozemí, na což upozorňuje také architektonické řešení - výstava se „odehrává“ na dvou k omunikacích spojující oba státní celky - na vodní cestě po Labi, kde nemohou chybět Litoměřice, Ústí nad Labem a Děčín a na saské cestě po souši, která vycházela z Prahy a přes bohatá města jako jsou Žatec, Louny, Most a další vedla do Annabergu a Freibergu v Sasku. Dějištěm jsou rovněž velké kláštery v Kadani, Oseku, Doksanech nebo horní města Jáchymov a Krupka.

Nejstarší exponáty se datují 13. stoletím, procházejí dobou Llucemburků, ale převažující část tvoří období Jagellonců. Do husitských válek vznikala umělecká díla převážně v Praze v dvorském okruhu a jejich objednavateli byli významné šlechtické rody ze severozápadních Čech. S koncem husitských válek se hlásí o slovo regionální centra - královská a poddanská města a kláštery.
Mnohé z výtvorů jsme možná už viděli nebo přehlédli v záplavě dalších pozoruhodných věcí ve stálých expozicích avšak nový kontext jim zde dává vyniknout, celá řada byla zapůjčena a v Praze nejsou běžně k vidění.
Na úvod čeká návštěvníky sekání se vzácnou Madonou z Mostu, nejstarším dochovaným zobrazením Milostné Madony v našich zemích. Ježíšek svírá Madonin prst a doprovází ho stehlík, který už z našich obrazů milostných Madon neodlétá. Na rubu je zakresleno okno, jeden ze symbolů Panny Marie jako „fenestrum coeli“ - okno do nebe. Stejně cenná socha Madony z Bečova z Karlovy doby je příkladem kvalit dvorského umění, k nezvyklým zobrazením lze počítat sochu Madony v naději s malým Ježíškem v břišním výklenku.

Častými exponáty jsou oltáře, k těm nejvzácnějším patří Litoměřický oltář ztvárněný malířem, který byl podle něj nazván Mistrem litoměřického oltáře. Malby s námětem Ukřižování mají za podklad Durerovu grafiku. Malířovu blízkost k jihozápadnímu prostředí prokazuje i kulisa krajiny nazývaná podunajským typem. Ne tak častý námět má oltář Zvěstování Panně Marii z Jeníkova z doby po pol. 15. století. Je představován jako lov na Jednorožce, kterého ukrývá Panna Maria v zahradě – podle Fyziologa může Jednorožce zkrotit jen Panna - a archanděl Gabriel drží na červen&ea cute; šňůře čtyři psy symbolizující čtyři cnosti Panny Marie. V krušnohorská oblasti převažovali nekatolíci a několik exemplářů dokumentuje, jak se jejich oltáře liší od katolických - v ústřední části se místo obrazu nachází výklenek pro svatostánek. Známým (ve skutečnosti neznámým) autorem byl Cranachův žák označovaný jako Mistr IW. Na výstavě si můžeme prohlédnout jeho oltář ze Želiny se smrtí Panny Marie, jedno z jeho nejvýznamnějších děl a jeho Štětí sv. Kateřiny nebo Stětí sv. Barbory z Oseckého oltáře. Samotný Cranach je zastoupen oltářem z Jáchymova.
Častým námětem obrazů v krušnohorské oblasti těžby byla sv.Anna Samotřetí, sv. Anna jako ochránkyně horního podnikání a patronka rodiny.
Velmi expresivně působí mohutné sochy Ukřižovaného Krista z kláštera v Kadani, na jejichž hlavě byly původně paruky se skutečnými vlasy a trnová koruna. Zajímavostí je i socha Zmrtvýchvstalého Krista s očkem na zavěšení, která sloužila při inscenování liturgických velikonočních her, kdy byla vytahována vzhůru.

Vedle obrazů a soch jsou na výstavě i bohoslužebné knihy a předměty – např. Velký litoměřický graduál z 20. let 16. století sloužící kališnickému literárnímu bratrstvu, v němž je vyobrazen bezvousý Jan Hus na hranici. Vystaveny jsou rovněž objemné cínové křtitelnice, zvony a příklady zlatnického řemesla kalichy, monstrance, patény, ciboria, relikviáře.
K jedinečným dílům u nás patří náhrobek Jana Hasištejnského z Lobkovic, který zemřel v roce 1517. Na náhrobní desce, dílu Ulricha Crevicze, je rozkládající se lidské tělo – kostra se zbytky pláště – typ příznačný pro dobové funerální umění.
Vývoj jednotlivých lokalit a historické okolnosti jsou vysvětleny ve výstižných komentářích na panelech a vystavené objekty jsou opatřeny popiskami, které – a to je snad jediný avšak stále se opakující nedostatek výstavy - jsou místy tak špatně osvětleny, že jsou nečitelné.
Oblast, která byla v důsledku událostí po druhé světové válce a dalšího vývoje považována za poněkud zaostávající a problematickou, se v zrcadle skvostných uměleckých pokladů minulosti představuje ve zcela nezvyklém světle a upomíná na doby rozkvětu a dávnou společnou minulost „bez hranic“.

Výstava NG o umění v Krušnohoří mezi gotikou a renezancí je otevřena ve Valdštejnské jízdárně na Klárově do 13. března 2016.