Scéna.cz 

Výtvarné tipy 34. týden

Recyklační architektura
Jak se bydlí v domech postavených z vyhozených potravinových obalů (2009). Připravil J. Soukup. Ve světě je čím dál populárnější "green economy", to znamená používání stavebních materiálů, které neškodí vzduchu ani přírodě. Například stavební desky mohou být vyráběné z odpadu potravinových obalů. Krabice od džusů i mléka jsou zpracovány unikátním způsobem a následný materiál má pozoruhodné vlastnosti. Nahradí např. dřevo a cihly. Dům je rychle postavený a díky úsporám energie či minimálním požadavkům na staveniště je stavba o třicet procent levnější. Objevený způsob spojení desek a jejich využití má zatím světové prvenství. U nás již byly postaveny desítky těchto ekologických rodinných domů. V pořadu uvidíme výrobu desek i jejich praktické využití při návštěvě v již zabydlených domech. Nezajímavá není ani motivace zájemců o recyklační stavbu, která ukazuje na stále bližší vztah k životnímu prostředí, na hony vzdálený požadavkům zákazníků v devadesátých letech.
Vysílání: 22.8., 19.20 hod., ČT2

Potomci slavných - Adolf Hoffmeister
Významné osobnosti naší kulturní historie pohledem jejich dětí, vnuků a pravnuků (2002). Připravil V. Filip. Adolf Hoffmeister (1902–1973) se narodil v rodině pražského advokáta. Studoval na gymnáziu a po maturitě pokračoval ve studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou dokončil v roce 1925. Od poloviny 20. let minulého století spolupracoval s Osvobozeným divadlem, byl redaktorem Lidových a Literárních novin. V roce 1939 emigroval do Paříže, kde byl sedm měsíců vězněn. Po kapitulaci Francie odešel do Maroka, pak přes Lisabon dorazil do New Yorku, kde pracoval jako redaktor v Úřadě pro válečné informace a jako hlasatel Hlasu Ameriky. Domů se dostal po skončení 2. světové války, pracoval pro UNESCO, od roku 1948 byl velvyslancem ve Francii, pak vyučoval na Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Měl možnost cestovat po celém světě. Např. kniha Pohlednice z Číny (1954), popisuje cestu českých kulturních pracovníků po této zemi. V roce 1962 navštívil jako člen vládní delegace i Jižní a Střední Ameriku. Angažoval se v období Pražského jara 1968, kde se pokoušel o oživení ideálů avantgardy. V období normalizace byl vyloučen z KSČ a byl odstaven z veškeré veřejné, publikační i výstavní činnosti. Zemřel na infarkt 24. července 1973 na své chalupě v Říčkách v Orlických horách. "Narodit se jako dítě v rodině známých nebo slavných rodičů, není vždycky velká výhoda. A člověku to dlouho trvá, než se s tím vyrovná, než přestane srovnávat sám sebe se svými rodiči a než si najde nějaké vlastní řešení, vlastní cestu," říká druhorozený syn malíře a literáta Adolfa Hoffmeistera (1902–1973). Nebylo to jistě lehké, protože Hoffmeister byl muž mnoha talentů – výtvarník, karikaturista, spisovatel, ale tím jeho aktivity zdaleka nekončily... Z Hoffmeisterova druhého manželství se narodili dva synové – režisér a scenárista Martin a grafik a scénograf Adam.
Vysílání: 23.8., 08.30 hod., ČT2

Deset století architektury: Pražský hrad – stopy baroka
Proměny naší nejvýznamnější stavební památky v průběhu dvou století (2000). Scénář a režie J. Hádková. Během své existence prošel Pražský hrad několika přestavbami, z nichž nejvýznamnější pro jeho podobu byly úpravy barokní. Z období raného baroka zde najdeme Matyášovu bránu z roku 1614. Na sklonku 17. století vznikla pro císaře Leopolda I. nová barokní jízdárna podle projektu J. B. Matheye. Architektonicky výrazné je především úzké hlavní průčelí, ovlivněné toskánským řádem. Nejvýraznější pozdně barokní proměna Hradu se uskutečnila za vlády Marie Terezie. Projekt byl svěřen vídeňskému architektovi Nicolovi Pacassimu. V interiérech byl zastáncem francouzského stylu, přičemž exteriéry nesou již stopy střídmého klasicismu. Přestavba byla započata roku 1755 přeměnou Rožmberského paláce na Ústav šlechtičen. Ale i další části Pražského hradu Pacassi přizpůsobil charakteru podoby vídeňského Hofburgu. Současně dbal na to, aby jeho návrhy nebyly cizí dotyčnému místu. Interiéry jsou řešeny ve stylu nadcházejícího rokokového dekoratismu. Tereziánské křídlo Pražského hradu tvoří souvislá řada reprezentačních místností, které oplývají původní rocailovou výzdobou a štukem na dveřích, stropech a špaletách oken. Za svůj dnešní vzhled vděčí Hradčany jak architektu Pacassimu, tak císařovně Marii Terezii.
Vysílání: 24.8., 09.55 hod., ČT2

Kdyby stěny mohly mluvit!: Obývací pokoj
Proměny základní místnosti našich domovů během sedmi století. Cyklus dokumentů BBC (Premiéra). Mladá průvodkyně čtyřdílného cyklu BBC "Kdyby stěny mohly mluvit" je Lucy Worsleyová, hlavní kurátorka britských královských paláců se sídlem v Hampton Court. Jako historička se zajímá nejenom o velké paláce, ale i o mnohem menší historické objekty a intimnější okamžiky, které nám toho řeknou o životě tehdejších lidí nejvíc. V tomto cyklu dokumentů BBC se vydáme po stopách domácího života prostřednictvím koupelny, ložnice, obývacího pokoje a kuchyně. Prozkoumáme vývoj domácností od středověku až po dnešek, zaměříme se na vývoj našich postojů a zvyků... Podíváme se, na to, jak se britské pokoje vyvíjely během uplynulých sedmi století.
Vysílání: 27.8., 16.40 hod., ČT2
Opakování: 30.8., ČT2., 31.8., ČT2

Architektura (13/13)
Městské paláce Soubise a Rohan v Paříži postavili Delamair a Boffrand v letech 1705-1736. Na konci sedmnáctého století stálo v Paříži několik stovek soukromých paláců. Nejvíce vyhledávaný byl okraj města, prostor dnešních ulic Les Faubourgs Saint-Germain a Saint-Honoré. Byly zde totiž největší a nejpříhodnější parcely. Pozemek měl nepravidelný tvar. Byl 225 metrů dlouhý a 170 metrů široký. Kníže De Soubise měl dvě touhy: přeměnit palác De Guise v palác Soubise pro svého dědice a postavit další palác pro svého pátého syna, štrasburského biskupa. Pro tuto velkou stavbu vybral kníže De Soubise mladého architekta, syna zednického mistra, Pierra Alexise Delamaira. Ten sice pracoval pod dohledem tehdejších nejslavnějších architektů Mansarta a d´Cotta, ale samostatně se příliš neprojevil. Ve své době bylo zcela mimořádné, že schodiště se nacházelo dvaašedesát metrů od brány. Mělo to svůj důvod: čím delší nádvoří, tím významnější společenské postavení majitele.
Vysílání: 21.8., 23.00 hod., ČT art
Opakování: 23.8., ČT art., 27.8., ČT art

Šumné stopy - Chorvatsko – Alois Bastl
Žasnoucí architekt David Vávra nachází otisky práce českých rukou v Chorvatsku. Tentokrát nás seznámí s astrologem, spiritistou a hlavně architektem Aloisem Bastlem z Příbrami (2014). Režie R. Lipus. Ve třetím chorvatském díle Šumných stop nahlédneme do života architekta a urbanisty Aloise Bastla. Kromě Davida Vávry nám bude průvodcem i Bastlova mystická křišťálová koule, která nás provede jeho stavbami realizovanými v Záhřebu. V Bastlově díle projdeme historismem, secesí, neoklasicismem či funkcionalismem. A tak navštívíme například rozsáhlý komplex projektovaný Bastlem pro Obchodní a hospodářskou komoru, záhřebskou živou a tepoucí tržnici Dolac, Královské zemské lučební a farmaceutické laboratoře, kostel sv. Petra a další stavby, které si dodnes zachovávají mnoho z Bastlova fluida.
Vysílání: 24.8., 22.40 hod., ČT art
Opakování: 27.8., ČT art., 29.8., ČT art