Nad „sídlištní poezií“ Jaroslavy Jenčíkové
autor: Scena.cz
Svou poslední sbírku poezie nazvala Jaroslava Jenčíková příznačně k jejímu obsahu Mezi námi paneláky. Básně, které autorka psala od začátku 80. let, nasvěcují z různých úhlů život lidí na mladoboleslavském sídlišti. Reflexe o totalitě konzumu, který stále stejně omezuje smysluplnou existenci člověka, rodinné osudy, jež mnohým čtenářům mohou leccos připomenout, ale i vtipné vnímání této reality s osobitým nadhledem, to vše lze nalézt ve zmíněné knížečce. Dílko je doplněno velmi výmluvnými fotografiemi Luboše Plachého a Jiřího Čermáka. Na snímcích jsou zachyceny typické sídlištní motivy.
Jaroslava Jenčíková dosud vydala pět knih. Verše v knihách Co jsem ti neřekla…, Videoklip duše a Když holky pláčou jsou sondou do duše žen v různém věku. Básnířka vydala také sbírku krátkých humorných próz z rodinného deníčku s názvem Synonáda. Ve výčtu tvorby nesmím zapomenout ani na bodré veršíky inspirované životem na Moravě Krajina s ústy od vína.
Právě na Moravě ve Valticích autorka vystudovala vinařskou střední školu. Potom ještě absolvovala pedagogickou školu v Praze a dnes působí jako vychovatelka v Mladé Boleslavi. Tady v roce 1984 založila Divadlo poezie, jehož je scénáristkou a režisérkou.
Co jiného dát pod drobnohled než život. Život svůj, život kamarádek. Jsou to vlastně minipříběhy obyčejných žen z běžného života. A ony se v tom nacházejí, což mě těší.
Jim se to líbí, protože to jsou jejich osudy, jejich příběhy. Například jsem poslala jednu svou knihu strýci na Moravu a on mi pak řekl: „Tož, pošli jich víc! Ty ženské si to tady opisujó.“ To je pro mě poklona, že si někdo dá práci a opisuje si básničky, protože se mu líbí. Myslím si, že ty básně jsou přitažlivé, protože jsou jednoduché. A já jsem chtěla, aby byly jedno-duché. Jestli dnes poezie na něco umírá, tak na nesrozumitelnost.
Pro „sídlištního člověka“, o kterém píši, je typické to, že i v přeplněném světě je často sám. To je problém lidí, kteří žijí v paneláku. Mají k sobě tak blízko, a přitom strašně daleko. Mladá Boleslav je zvláštní město tří světů. Původní část, kam můžeme jít třeba za kulturou je jakoby oddělena od fabriky a sídlištního multiměsta, kde žije většina lidí. Na sídlišti ale žijeme a musíme se s tím nějak vyrovnat a je to problém každého člověka, jaký svět v sobě a okolo sebe vytvoří.
Protože tady žiji, narodily se tu obě mé děti a strávila jsem tu většinu svého života. Je to můj domov už delší dobu. To poznáte také z toho, že mezi těmi „sídlištními básničkami“ je velký časový rozdíl. Například jsem do sbírky dala báseň „Balt a Bajkal“, o kdysi nedostižných exotických názvech našich samoobsluh, a o kousek dál najdete říkadla o nových hypermarketech (např.“V Mekáči u Kaufláče”).
Také o těchto prázdninách jsem tradičně otevřela básnické sbírky. Vracím se k známým autorům, například k Seifertovi nebo Halasovi. Letos jsem si také koupila soubor Dítě ve skleníku a díky němu jsem zabrousila do trochu odlišného světa americké poezie. Ve volném čase připravuji svoji novou sbírku.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla
Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev celý článek
HUDBA
Eurovision Song Contest 2024
Eurovision Song Contest 2024
Přímý přenos prvního semifinále ze švédského Malmö, kde se letos koná 68. ročn celý článek
OPERA/ TANEC
Lukáš Vondráček završí sezónu recitálů FOK v Rudolfinu
Klavírista Lukáš Vondráček vystoupí s recitálem v pražském Rudolfinu v rámci řady Světová klavírní tvorba FOK. celý článek