Scéna.cz 

Malrauxovo imaginární muzeum poprvé v češtině

V Nakladatelství AMU vychází známé esejistické dílo francouzského spisovatele a politika Andrého Malrauxe. V knize Imaginární muzeum, která poprvé vyšla ve Francii v roce 1947, se autor zabývá proměnou vnímání uměleckých děl po nástupu modernity, kdy díky novým možnostem reprodukce a zejména fotografii ztrácejí díla svou původní „auru“ spojenou s místem a časem vzniku a zároveň se stávají snadno dostupnými a srovnatelnými v novém, „imaginárním“ muzeu v knihách i naší mysli. Můžeme tak překračovat hranice času a prostoru a vytvářet si vlastní „muzeum bez zdí“, kde se setkávají díla z různých kultur a epoch.

André Malraux prožil mimořádně pestrý život. Ve dvacátých letech podnikl několik expedic na Dálný východ, které se staly inspirací pro jeho románovou tvorbu a zároveň mu umožnily blízká setkání s díly Dálného východu (důsledkem čehož bylo i jedno zatčení). Po druhé světové válce působil jako kulturní atašé a později mimo jiné jako francouzský ministr kultury, kdy se zasazoval o demokratizaci umění skrze prostředky masové komunikace. V polovině třicátých let začal shromažďovat fotografický materiál pro svůj projekt imaginárního muzea, který vydal o deset let později knižně. Dílo pak znovu doplnil a přepracoval v letech 1951 a 1965 (z tohoto vydání vychází i přítomný český překlad). Reflektuje v něm narůstající množství umění ze všech koutů světa, které je pro západního člověka 20. století objevené a současně snadno dostupné skrze technologii fotografické reprodukce. Malrauxovy úvahy nabývají nový rozměr s nástupem internetu, kdy se téměř veškeré umění světa stalo v každém okamžiku zobrazitelné na monitoru počítače. Zároveň je imaginární muzeum povýtce osobním projektem, zakotveným v myšlence, že každý z nás si vytváří vlastní verzi muzea svých oblíbených vizuálních materiálů ve své hlavě.

Knihu NAMU vydává jako další titul z edice Rozhraní, která představuje významné studie a eseje z oblasti teorie a dějin fotografie. Právě problém reprodukce či reprodukovatelnosti je kanonickým motivem úvah o fotografii a ztělesněním její hraniční povahy. Teoreticko-kurátorská koncepce „imaginárního muzea“ Andrého Malrauxe patří dle editorů edice mezi nejvýznamnější příspěvky k této oblasti. Fotografická reprodukce se zde stává organizačním principem dějin světového umění, meta-médiem, umožňujícím transformaci obrazů v zájmu jejich porovnávání a uspořádávání. Fotografické imaginární muzeum tak lze zároveň chápat jako historický předvoj a předpoklad soudobých databází obrazů, určených ke strojovému zpracování. Český překlad Malrauxovy eseje doplňuje doslov Tomáše Dvořáka, který rozlišuje dva modely (chápání) rozmnožování obrazů: reprodukci originálu a sériovou výrobu.

„Co znali před rokem 1900 ti, jejichž úvahy o umění jsou pro nás stále objevné a významné a u nichž předpokládáme, že mluví o stejných dílech jako my, že jejich odkazy jsou stejné jako ty naše? Dvě či tři největší muzea a dále fotografie, rytiny a reprodukce několika málo děl evropských mistrů. Většina jejich čtenářů toho znala ještě mnohem méně. (…) Dnes má každý student umění k dispozici barevné reprodukce většiny mistrovských děl, vedle toho zná i celou řadu méně významných obrazů, sochy starověku a vrcholných období indického, čínského, japonského i předkolumbovského umění a částečně také byzantské umění, románské fresky, domorodé i lidové umění. (…) my máme pro překonávání výpadků paměti k dispozici tolik mistrovských děl, že by je nedokázalo pojmout ani to největší muzeum. Je to proto, že vzniklo Imaginární muzeum, jež dovádí do krajnosti onu neúplnou konfrontaci, kterou přinesla skutečná muzea – právě v reakci na jejich volání objevilo výtvarné umění reprografii,“ píše Malraux v úvodu své knihy.