Scéna.cz 

Skupina Hukl – Reynkarace

„Poezie Bohuslava Reynka je pro mě natolik z duše mluvící, že v ní dokonce začala znít vlastní melodií,“ říká Petr Hudec z moravské skupiny Hukl, protože celá kapela sdílela nadšení Petra Hudce pro Bohuslava Reynka, nebylo těžké je přesvědčit k nahrávání. Po vzájemném porozumění se syny Bohuslava Reynka, pak už byl jen krůček k tomu dát tomuto projektu podobu alba.
„Mám (zlo)zvyk psát do knížek. U básně, která se mi líbila, jsem si udělal kroužek, abych se k ní vrátil, u čarokrásných (kdy to "píchne u srdce") to byly kroužky dva. Na albu je většina "dvoukroužkových," přiblížil Petr Hudec a dodal: „Při vší empatické snaze jsme si vědomi jednoho paradoxu: Reynkovy básně jsou plné ticha, z ticha se zrodily a v tichu si je patrně čtenář přečte. My se je snažíme interpretovat nahlas. Máme k tomu odvahu, protože věříme, že naše hudba není opakem ticha, ačkoliv HUKL je přesmyčkou slova hluk. Doufáme, že pomůžeme mnoha lidem najít si k Reynkovi osobní cestu a že budou Reynkovy básně znít i v jejich duších melodií, kterou jim dají oni sami.“

Ve studiu se kromě skupiny Hukl objevila i řada hostí, takže album rozhodně není stereotypní. Při nahrávaní v židenickém studiu Vox se důsledně dbalo, aby každá skladba měla tu správnou atmosféru, bylo místy nutné přizvat hosty. „Jestliže jsme chtěli vytvořit šansonovou reálii symbolizující Suzane Renaud či pouťovou rozevlátost, volili jsme akordeon a Kláru Šmahelovou. Zimní a vánoční poezie s ohlasem lidových písní si zase řekla o cimbál Ondřeje Krátkého. Melancholické polohy obstaral klarinet, dynamiku saxofon...“

Skupina Hukl vznikla na základě společného akustického hraní dvou kytaristů Karla Kloupara a Petra Hudce. Duo bylo typickým tělesem, které najdete na Portách a jiných folkových festivalech. Postupem času, jim ale začalo být hudebně trošku těsno.
„V průběhu našeho hraní byla stále více patrná výrazová omezenost dvou kytar, a tak Karel stále častěji hrál na kytaru elektrickou. Později s námi začal hrát Petr Číhal, primáš Cifry ze Starého Města. Konečně se dalo o čemkoli hlasovat! Posledním kamínkem ke vzniku Huklu byl příchod Ondřeje Maňáka, basisty a kontrabasisty několika uherskohradišťských jazzových formací,“ uzavřel Hudec.

Bohuslav Reynek (* 31. 5. 1892 Petrkov u Havlíčkova Brodu - + 28. 9. 1971 Petrkov u Havlíčkova Brodu)
Básník, překladatel z francouzštiny a němčiny, spolupracovník vydavatele J. Floriana ze Staré Říše, grafik, vydavatel bibliofilií. Celé jeho dílo, vycházející na počátku z expresionismu, je prodchnuto hluboce prožívanou křesťanskou spiritualitou vnímající člověka i přírodu v dimenzích spásy a zavržení.
Reynek jako básník vstoupil do literatury po 1. světové válce (sbírka Žízně obsahuje verše vzniklé 1912-16) a byl zčásti ovlivněn expresionismem. Ve sbírkách Rybí šupiny, Had na sněhu, Rty a zuby jsou velmi silné motivy smutku, rozpadu a tlení, jež souzní, zejména svou barevností, s poetikou expresionismu. Po více než desetiletém odmlčení mizí z jeho poezie expresivita výrazu, vše se podřizuje prostotě slova i obrazu; ze smrti-rozpadu se stává smrt-vykupitelka (Setba samot, Pieta). Reynek se soustřeďuje na hledání krásy v nejprostších věcech svého venkovského okolí a v proměnlivé stálosti přírody. Příroda rodné Vysočiny se stává neodmyslitelnou součástí jeho poezie.a vykoupení. Také Reynkova křesťanská spiritualita se oprošťuje od všeho vnějškově liturgického (Podzimní motýli, Sníh na zápraží, Mráz v okně) a koncentruje se do pokorné lásky ke všemu, co žije a trpí. Toto vnitřní oproštění Reynkovy poezie (patrné zejména ve sbírce Odlet vlaštovek) se projevuje i na struktuře jeho veršů: zvyšuje se veršová rytmičnost a zcela mizí žánr básně v próze. Reynekova umělecká cesta je stálým dialogem s Bohem, s člověkem a se sebou samým.