Scéna.cz 

Jubilejní Cenu VIZE 97 poprvé převezme žena

Letošní předávání Ceny VIZE 97, každoročně udílené Nadací Dagmar a Václava Havlových bude zajímavé hned ze dvou důvodů: půjde o jubilejní 10. cenu a zároveň se její laureátkou poprvé v historii stane žena. Diplom a pamětní berlu sv. Vojtěcha letos převezme významná spisovatelka, lingvistka, psychoanalytička a profesorka francouzské Université Paris 7, paní Julia Kristeva.
Vedle zmíněné pařížské univerzity, kde je profesorkou lingvistiky, přednáší Julia Kristeva na univerzitách v Kolumbii, New Yorku a Torontu a je členkou Pařížské psychoanalytické společnosti. Cenu převezme z rukou manželů Havlových na slavnostním ceremoniálu tradičně konaném v kostele sv. Anny v Praze - dnešním duchovním a multikulturním centru Pražská křižovatka dne 5. října 2008.

Václav Havel o Ceně VIZE 97:„Každoročně udělovanou Cenu VIZE 97 - diplomu a pamětní ozdoby v podobě berly sv. Vojtěcha - dostává člověk, který svým dílem významně rozšířil lidský obzor, poukázal na méně známé jevy a souvislosti, napomohl včlenit výsledky vědy do obecné kultury a prohloubil alternativy lidského pohledu na svět, kosmos a základní otázky bytí“.

Nadace VIZE 97 oslavila v loňském roce 10 let svého působení v oblasti sociální, zdravotnické, vzdělávací a kulturní. Vedle toho se po celou dobu aktivně zabývá a podporuje projekty spojené např. s dodržováním lidských práv. V duchu svého názvu se nadace snaží vyhledávat a podporovat především zajímavé projekty a počiny směřující do budoucna.

Julia Kristeva
Narodila se 24. června 1941 v Bulharsku. Na Sofijské univerzitě získala diplom v roce 1963. V roce 1966 se odstěhovala do Francie, kde pokračovala ve studiu na Pařížské univerzitě. Doktorát zde získala v roce 1973. Při studiu publikovala několik statí v oboru lingvistické filozofie a přispěla do časopisu Tel quel, kde se seznámila s redaktorem Phillippem Sollersem, který se později stal jejím manželem. Brzy se stala součástí hlavního intelektuálního kruhu své doby. Zařadila se mezi osobnosti jako byli Jacques Derrida, Michel Foucault, Roland Barthes, Denis Roche, Jean Thibaudeau a další. Intelektuální život a osobnosti této doby později vylíčila Kristeva v románu Samurajové („Les Samourais“, 1990). V letech 1967 – 1973 pracovala jako výzkumná asistentka u antropologa Claude Lévi-Strausse. V letech 1973 až 1999 byla profesorkou lingvistiky na Pařížské univerzitě. Od roku 1999 zastává pozici „professeur classe exceptionelle“ a je ředitelkou doktorského programu. Od roku 1978 se v Paříži věnuje soukromé psychoanalytické praxi. Proslavila se svým příspěvkem k literární teorii publikací: „Polylogue“ z roku 1977 (do angličtiny přeloženo jako „Desire in Language: A Semiotic Approach to Literature and Art“) a výzkumem moderní poezie a prózy z roku 1974 „La Revolution du langage Poetique, l'avant-garde a la fin du XIXe siecle, Lautréamont et Mallarmé“ (do angličtiny přeloženo jako „Revolution in Poetic Language“). Má jednoho syna.

Je spisovatelkou, pedagožkou, lingvistkou, psychoanalytičkou a literární teoretičkou. Kristeva zakládá svou teoretickou práci na dvou komponentech všech lingvistických operací – sémiotickém – vyjadřuje objektivní významy a na – symbolickém – rytmickém, nelogickém elementu. „Básnický jazyk“ je pro ni souhra sémiotického a symbolického, které se navzájem přetvářejí, transformují, a přitom poskytují ve své mluvené podobě rozmanité významy. Oba dva, spisovatel i čtenář se podílejí na tomto dialogu mezi sémiotickým a symbolickým a spolupracují vytvářejíc básnický jazyk, který je subjektivní, proměnlivý a otevřený nesčíselným interpretacím.