Scéna.cz 

Čínská malba: Zhang Xiaogang, Fang Lijun, Feng Mengbo

Galerie Rudolfinum pořádá do konce roku 2008 výstavu velkoformátových maleb tří patrně nejvýznamnějších čínských malířů střední generace, z nichž především Zhang Xiaogang stojí dnes na samém vrcholu pomyslného žebříčku nejen v Číně, ale i v euroamerickém uměleckém světě. Ač všichni tři - Zhang Xiaoganga, Fang Lijun i Feng Mengbo, vycházejí z dědictví evropské malířské tradice, je jejich dílo jednoznačně formováno čínskou realitou a senzitivitou.

Nynější pražská výstava je koncipována jako přehlídka dosavadní tvorby. U každého autora jsou akcentovány klíčové obrazy z devadesátých let, pocházející ze soukromých čínských sbírek, které charakterizují zásadní směřování jejich díla. Velký prostor je následně věnován nejnovějším obrazům. Je třeba zdůraznit, že všichni tři malíři koncipovali a vytvořili ta nejdůležitější díla přímo pro pražskou výstavu, pro konkrétní prostor Galerie Rudolfinum s jasným vědomím významu tohoto projektu.

Malba Zhang Xiaoganga (* 1958), inspirovaná rodinnou fotografií z doby kulturní revoluce, ale například i evropskou tradicí surrealismu, zkoumá představu identity v čínské kultuře kolektivismu. Dílo se soustřeďuje kolem konceptu „rodiny“ – konkrétní i rozšířené na nejširší společnost a Zhangovy portréty zobrazují nekonečnou genealogickou řadu imaginárních sobě navzájem velice podobných předků a předchůdců. Koncept paměti, záchytného bodu v toku času, přenesl autor v nejnovější tvorbě také na prázdnou krajinu a interiéry, jimiž prošla minulost a zůstala jen nostalgická vzpomínka.

Fang Lijun (* 1963), jeden z vůdčích představitelů tzv. cynického realismu, přetavil osobní zkušenost dětství a především konce 80. let do figurálních scén zdánlivého harmonického klidu, skrývající však až potměšilou reakci na domácí politické události. Počátkem nového tisíciletí přechází jeho tvorba od lokálních, žánrových scén až k monumentalizaci nadsazeného patosu davových scén někde uprostřed oblaků mezi nebem a zemí, nad vzdutými mořskými živly. Nová realita jeho odlehčeného hedonismu v našem prostředí bezděčně odkazuje k transcendetntí realitě barokních nástropních fresek.

Od malířských počátků v duchu politického popu přesunul Feng Mengbo (* 1966) už v polovině 90. let hlavní těžiště své tvorby k počítačově generovaným videosekvencím. Řada těchto prací, často kritizujících cynismus počítačových her a záměrně využívajících jejich formálních postupů, vyústila v nedávné době v návrat k obrazům. Jejich základem je počítačově konstruovaná obrazová struktura dotvářená v reálu klasickou malbou. Nejnovější série krajin je neobyčejně bohatě vrstvená zpráva o historii klasické čínské malířské disciplíny.