Scéna.cz 

Velkolepý opus Manon z Královského baletu v Londýně

Argentinská baletní diva Marianela Núñez se zhostí titulní role v baletu MANON Julese Masseneta, jenž je výroční oslavou mimořádné tvůrčí práce britského choreografa Kennetha MacMillana. Zahajovací představení přenosového cyklu Balet v kině uvedou 16. října 2014 ve shodném čase od 20:15 pražské Bio Oko a celkem šestnáct mimopražských kin, např. brněnská Scala, Bio Central v Hradci Králové, kopřivnické kino Puls, Luna v Českém Krumlově, olomoucké kino Metropol, Tylův dům v Poličce a mnoho dalších. Alespoň vybrané přenosy Baletu v kině budou k vidění v celkem 30 kinech.

Výtečná argentinská baletka Marianela Núñez, obsazená do hlavní role, se pyšní mj. prestižní Cenou Laurence Oliviera za taneční mistrovství pro rok 2013. Po jejím boku v roli rytíře des Grieuxe stane jedna z mladých vůdčích baletních ikon Federico Bonelli. Předčasně zesnulý britský choreograf skotského původu Kenneth MacMillan patřil mezi vůdčí umělecké osobnosti své generace a jeho výjimečné postavení pramenilo zejména z jeho úctyhodné vytrvalosti při práci na celovečerních baletech. Vytvořil jich totiž bezpočet a mezi choreografy 20. století nenajdeme téměř nikoho, kdo by se mu mohl v jevištních realizacích opusů o třech i více dějstvích rovnat.

„Musíte obracet soutěžní řevnivost ve svůj prospěch,“ reagovala v rozhovoru pro Sunday Express 32letá vyzrálá tanečnice Marianela Núñez na otázku, jak se v postavení baletní sólistky v konkurenčně velice silném prostředí londýnské první scény vypořádává s mnohem mladšími kolegyněmi, které jí příslovečně šlapou na paty. „Dřete na sobě o to více a používáte to jako stimul pro neustálé vlastní sebezdokonalování,“ upřesnila dále.

Plnokrevná literární postava Manon Lescaut z pera francouzského novelisty Abbé Prévosta byla mezi lidmi populární již v době svého vzniku v polovině 18. století. Dokonce tak populární, že bylo její vydávání velice záhy zakázáno a šířilo se tajně. Příčinou byla tehdy skandální otevřenost Manonina počínání v její životní přeměně z venkovské naivky v pařížskou dámu, jejíž touha po moci a penězích i citová a tělesná vášeň k víceru mužů znamenala osobnostní zkázu. Kvůli své pestré životní cestě a vypravěčsky lákavému psychologickému přerodu byla tato slavná literární postava adaptována i pro baletní umění, kde znamenala coby „reálná“ žena zásadní protipól k postavám víl a jiných pohádkových či mytologických bytostí, v nichž mohly baletky předvádět pouze svoji křehkou éteričnost. Najednou zde byla kontroverzní, živelná a složitá žena, na níž lze pozorovat morální rozklad osobnosti, vzešlý z vášnivé touhy po penězích i lásce. „Všechny baletky bojují mezi sebou, aby takovou roli získaly, a není ani žádným tajemstvím, že by si vzájemně i vyškrábaly oči při očekávání, kdo ji bude tančit,“ vysvětluje s odzbrojujícím úsměvem na rtech Marianela Núñez. „Já sama Manon miluji,“ přidává dychtivě.

Královský balet má v opusu Manon výtečnou příležitost nejen oslavit její letošní 40. výročí od jejího prvního uvedení na londýnské scéně v roce 1974, ale především tím poukázat na mimořádnou tvůrčí práci předčasně zesnulého choreografa Kennetha MacMillana, který ji tehdy publiku představil, ihned proslavil a díky němuž tak zakotvila natrvalo v tamním baletním repertoáru. Mnoho slavných tanečníků vzpomíná na MacMillanovu neuvěřitelnou houževnatost při jevištních realizacích a hlubinné studie charakterů hlavních postav – málokdo by se mu vyrovnal v počtu tolika náročných celovečerních baletních kusů, které za svůj život dokázal nastudovat a připravit pro divadelní jeviště. V případě Manon se třeba tázal jedné z tehdejších slavných primabalerín Alessandry Ferri, která pod jeho taktovkou roli ztvárnila, jestli někdy přemýšlela, jaká chůze by Manon nejlépe vystihovala. Na těchto zdánlivých detailech pak MacMillan dokázal pro své tanečnice vypracovat celou psychologii postavy. A vdechnout jevištní scéně uhrančivě emotivní rozměr člověka-postavy, s nímž se lze velice snadno ztotožnit, nebo jeho osud alespoň velmi silně a autenticky prožívat. A že tento MacMillanův přístup k látce je stále svěží a živelný i po čtyřech desetiletích, mohou nyní posoudit i čeští návštěvníci baletního kinopřenosu.
Oficiální stránky projektu Balet v kině: www.baletvkine.cz