Scéna.cz 

Sedmé ostravské niebo czy Spectaculo Interesse

Sedmé Spectaculo Interesse, mezinárodní loutkářský festival, který se koná 30. září - 5. října 2007 v Ostravě, začal ve znamení změn. Namísto Carmen 20:07 zahájil v neděli festival královéhradecký DRAK se svou starší inscenací Jak si hrají tatínkové v režii Josefa Krofty. Jelikož tato inscenace zraje jako víno, diváky nijak netrápilo, že Carmen, která má malárii, zastoupili náhradní Tatínci. Další změna nastala v pondělí, namísto brazilské inscenace 100 Shakespeare se odehrála Fidlovačka pořádajícího Divadla loutek. Brazilci totiž neletěli do Ostravy přímo, ale přestupovali v Paříži. Lidé do Ostravy doletěli, dekorace v Paříži zůstaly. Již Jára Cimrman věděl, že dělat přestávky se nevyplácí.

Druhý festivalový den začal pohádkou Popelka rakouského divadla Moki v režii Jakuba Krofty. Na rozdíl od královéhradecké inscenace se Popelka neodehrávala v kovodílně, ale v krejčovně. Čtyři rakouští herci předvedli mladé dynamické divadlo, kterému díky obecně známému příběhu a sympatickému nasazení herců jazyková bariéra nijak neublížila. To Aničce Růžičce a Tonkovi Modřinkovi, inscenaci Bábkového divadla na Rázcestí z Banské Bystrice, se přes blízkou slovenštinu tolik nedařilo. V pondělí jsme dále viděli několik pouličních vystoupení, ať už divadelního spolku Komedianti či budapešťského divadla Purgateátrium.

Úterý, třetí festivalový den, byl přímo nabit loutkářskými majstrštyky. Zahájili na mnoha festivalech ověnčení Tři mušketýři divadla plzeňské Alfy, v podvečer jsme viděli holandského Upíra, rok starou inscenaci, která již získala ocenění na loňském festivalu v Bielsko-Bialej za loutkoherecké mistrovství, a maďarskou rakvičkárnu Punchovy Vánoce budapešťského Purgateátria. Ani pouliční inscenace slovenského Teatra Tatra a divadla Kvelb či Ledové techno tedy Lapohádky královéhradeckého DNA se neztratily.

Závěr dne patřil koláži textů dnes již kultovního Ostravaka Ostravského, kterou se souborem Divadla loutek připravil Marek Pivovar a Radovan Lipus pod názvem Denik Ostravaka. Na tuto inscenaci jsem jazyk i reálie studovala dlouhá léta při návštěvách mého příbuzenstva v Polance nad Odrou, která si v inscenaci štrejchla ve sboru. Proto jsem během představení na rozdíl od ostatních přespolních nebyla zcela ztracena. Inscenace trvá 80 minut, avšak stále se něco děje, a herci hrají s obrovským nasazením. Jedna z nejlepších scén je např. souboj hlavního hrdiny s vánočním stromečkem. V loutkové scénce se objeví i ostravský bard Jaromír Nohavica. Ostrava jede Ostrava, chtělo se mi volat. Inscenace popisuje současnou zelenou Ostravu, v které je momentálně „více stromů než v Tatrách“, ale vzpomene také zašlé slávy černé Ostravy prostřednictvím naleštěné hornické uniformy otce Ostravaka. Avšak Antonín Šimela je nejlepší!