Scéna.cz 

Antonio Bazzini: Skladby pro housle a klavír

Provokativně temně rudý lak rozostřeného výřezu houslí s kontrastně jasnou dívčí tváří s výraznými světlezelenými duhovkami zvýrazněných očí – to je obal či spíše ze dvou stran otevřené pouzdro kompaktního disku vydavatelství Naxos Right International. Zadní strana tohoto papírového „návleku“ uvádí kompletní technické údaje – opět na pozadí temného červeného laku houslí: jsou zde názvy skladeb, rozdělení hudby do tracků, stopáže skladeb i jejich částí, datum natáčení a další nezbytné údaje. Posunutím portrétu Chloë Hanslipové do strany, neboť to je ona dívka se světlýma očima, odhalíme vlastní obal kompaktního disku, který je věnován hudbě jediného autora – Antonia Bazziniho. Maestro, narozen roku 1818 v městečku Brescia na pobřeží Gardského jezera v severní Itálii, byl jedním z největších houslistů 19. století. Když mu bylo 18 let, povzbudil při náhodném setkání jeho ambice Niccolò Paganini a Bazzini pak strávil mnoho let na koncertních turné. A třebaže komponoval i velké hudební formy, proslul jako skladatel salónních koncertantních a virtuózních skladbiček, z nichž nejpopulárnější se stal jeho Tanec skřítků, op. 25. Britská houslistka Chloë Hanslipová má nejspíše ráda profilová alba – má totiž už natočené kompaktní disky s koncerty Maxe Brucha a Benjamina Godarda – a z celkového počtu dosud vydaných pěti titulů je tento už třetí monotematický. Bazziniho hudbu uvádí virtuózní Calabrese, šestá část z kolekce charakteristických kusů zahrnutá do opusu 34. Chlöe Hanslipová se chopila této virtuózní nabídky s náležitou dynamikou, odlehčenými smyky, uvolňujícími finesami, které naznačují, že by se dalo nazvat její provedení autentickým – ovšem k absenci jakýchkoli záznamů interpretačního mistrovství starých virtuosů je na místě opatrnost. I když mnohé napovídají technicky rané záznamy z počátku 20. století – tehdy ještě žili mladší současníci Bazziniho, kteří mnohé ze stylových zvyklostí přenesli do nového věku. Chloë Hanslipovou doprovází na tomto titulu žák Mathiase Kirchnerita, německý klavírista Caspar Frantz, mimo jiné vítěz Mendelssohnovy soutěže, soutěže Premio Vittorio Gui a Německé hudební soutěže – to vše v roce 2006. Jeho sebejistý a suverénní nástup v Calabrese udal tempo a dynamiku nástupu houslistce, která se stejnou jistotou, klidem a zdánlivou lehkostí rozpoutala slavnost škál, dvojhmatů a barioláží, jimž se v okázalém projevu celkem hojně oddává. Virtuózní kus je navíc předveden v pestrém dynamickém průběhu, který je nejen promyšlený, ale i přesvědčivě procítěný. Hanslipová tu lehkomyslně a bezstarostně načrtává Bazziniho věrný portrét korunovaný zvláště účinným vibratem finálního akordu, které zřetelně dává najevo bohaté barvy nástroje v klavírním souzvuku.

Sólistka vystoupila společně s vio¬loncellistou Jiřím Bártou počátkem října roku 2007 na festivalu Struny podzimu. Předcházely jí reference, v nichž se zdůrazňovalo, že oplývá nejen mimořádnou muzikalitou, ale také obdivuhodnou virtuozitou. V povědomí mezinárodní hudební scény byla už uznávaným objevem a patřila k žádaným sólistům prestižních evropských orchestrů – ve 12ti či 13ti letech patřila už v Německu k interpretační elitě. V roce 2002 debutovala na BBC Proms, o rok později vystoupila poprvé v USA a od té doby koncertuje po celém světě. Již své první dva kompaktní disky nahrála za doprovodu Londýnského symfonického orchestru a vydala je na labelu Warner Classic. První z nich s názvem „Chloë“ získal v roce 2002 cenu pro nejlepšího nováčka v hodnocení německé klasifikace Echo Klassic a druhý s Bruchovými houslovými koncerty č. 1 a 3 získal v Classical BRITS 2003 cenu Mladý britský interpret. Chloë Hanslipová však získala i mnohé ceny v houslových soutěžích včetně první ceny a čtyř speciálních uznání ve 2. mezinárodní houslové soutěži v ruském Novosibirsku, součástí ceny byly koncerty v Rusku, Japonsku a ve Francii. Následovalo stipendium Sibeliovy nadace a nominace Justuse Frantze na Cenu Davidoff. V tomto světle bylo její vystoupení na festivalu Struny podzimu v Praze roku 2007 malým zázrakem. V té době byl už rok známý její titul vydavatelství Naxos, na který nahrála dynamická britská houslistka hudbu Johna Corigliana, George Eneska, Franze Waxmana a houslový koncert Johna Adamse. V loňském roce vyšly dva disky u firmy Naxos, první nabízí houslové koncerty Benjamina Godarda a druhý je věnován vir- tuózním skladbám Antonia Bazziniho.
Po úvodní hbité, úsměvné a brilantní hudbě vybrala Hanslipová celkem čtyři vícedílné skladby – Tři lyrické kusy, op. 41, Dva salónní kusy, op. 12, Dvě velké etudy, op. 49 a Tři kusy ve formě sonáty, op. 4§4. Mezi ně je ještě vložena charakteristická skladba z názvem Zvony z Arrasu, op. 36. Tady Hanslipová rozvířila hudbu do fontány brilantních fines – úvodní vlámskou melodii provedla šesti ukázkovými variacemi a ozdo¬bila ji okouzlujícími dvojhmaty, flažolety a pizzicatem. Brilantní talent, citlivé vystižení salónního charakteru hýřivých, virtuózně psaných přídavků je jednou tváří kompaktního disku – tou druhou je připomenutí Bazziniho jako přemýšlivého seriózního komponisty, který se ve svých raných a pozdních letech věnoval církevní hudbě. Tři lyrické kusy zdařile naplňují svůj název – oba krajní díly jsou až něžně rozechvělé, aniž by se dotkly sentimentální unylosti. Dvě salónní skladby se svými podtituly ohlížejí za raně romantickou hudební literaturou – Odjezd a Návrat jsou tudíž vzorově náladové. Další hudba – Dvě velké etudy jsou jistou obdobou paganiniovských capriccií, pojmu etuda se ovšem vzdalují neunavující líbivostí melodie i vtipného doprovodu. Před slavným finále, které tvoří již zmíněný famózní Tanec skřítků, op. 25, zařadila Chloë Hanslipová snad nejdramatičtěji nastíněnou skladbu z výběru Bazziniho partitur. Tři skladby ve formě sonáty přesahují prostředí salónu a jakoby vstupují – v provedení Hanslipová a Frantz – na koncertní pódium. Melodie je uměřená, ačkoli i zde odbíhá do virtuózně volných poloh, klavírní hlas je zde mnohem rovnoprávnější a spoluvytváří náladové odstíny. Střední věta s názvem Romance je příležitostí pro prezentaci kvalitního houslového tónu podpořeného pevným vibratem a poutavého přirozeně vloženou a jímavou dynamikou. Melodie této věty není velkou písní, ale spíše neustále opakovanou myšlenkou. Finální věta je logicky kontrastní, probíhá v živém pohybu bez výrazného nápadu. Závěrečný Tanec skřítků je ovšem odměnou posluchači – staccatové běhy, flažolety, glisanda, pizzicato, důrazné přitakávání klavíru – to vše jsou neomylně ilustrativní prvky do podrobností charakterizující postavu skřítka vířícího v kolovém tanci. Umění Chloë Hanslipové je evidentní: nejen virtuózní přednosti, ale také cit pro melodii, sílu zvuku, jemnou lyriku i pevný rytmus zdobí Chloë Hanslipovou – pochopitelně za podpory německého klavíristy Caspara Frantze.
Chloë Hanslipová hraje na mistrovský italský nástroj z roku 1735 z dílny Guarneriho del Gesù prozatímně zapůjčený firmou Ealing Strings.

NAXOS RIGHTS INTERNATIONAL Ltd. 8.570800 P 2008
Antonio Bazzini: Skladby pro housle a klavír
Calabrese, Op. 34 No. 6, Trois morceaux lyriques, Op. 41, Le Carillon d´Arras, Op. 36, Deux morceaux de salon, Op. 12, Deux grandes études, Op. 49, Trois morceaux en forme de sonate, Op. 44, La Ronde de lutins, Op. 25
Chloë Hanslip – housle, Caspar Frantz – klavír
Nahráno v Potton Hall, Westleton, Suffolk, UK, 12. – 14. 9. 2007, produkce a zvuková režie Michael Ponder, editor Richard Scott. Celkový čas 70:45. Zdroj Hudební rozhledy 09/2009 - Rafael B rom