Scéna.cz 

Jiří Suchý, Jiří Šlitr: Unikáty + Dobře placená procházka

Jedním z mnoha divadel, která v uplynulém roce oslavila výročí svého trvání, byl i pražský Semafor. Svým divákům nadělil k padesátiletému jubileu hned několik dárků. Z nich možná nejvýznamnější je supraphonské DVD nazvané Unikáty – a jeho obsah opravdu názvu odpovídá. Jde o výběr vzácných ukázek z různých pořadů někdejší Československé televize ze šedesátých let. Řekne-li se Semafor, vybaví se hned každému dvě jména, Jiří Suchý a Jiří Šlitr, takže právě oni se v nahrávkách objevují nejčastěji. Jako autoři i jako interpreti. Nejsou tu ovšem jenom oni. Hned první ukázkou je americké blues Hluboká vráska, a to v podání Miloše Kopeckého (navíc se stafáží Vlasty Chramostové, Ireny Kačírkové a Lubomíra Lipského). Přednesem písně Prázdná náruč se zase Jiří Suchý přihlásil ke svým vzorům a předchůdcům, k Jaroslavu Ježkovi, Jiřímu Voskovcovi a Janu Werichovi. Z Werichovy textařské dílny se tu v Suchého podání objevuje ještě česká verze americké lidovky Cecilie. Naopak Karavanu Duka Ellingtona si Jiří Suchý pro sebe přeložil sám. Dnes už polozapomenutý Hřebík v botě od Jiřího Baura a Vlastimila Hály připomene Suchého lásku ke swingu.

Z autorské dílny Suchý–Šlitr tu také najdeme několik méně známých, ale tím zajímavějších písní, jako je např. jemně poetická Pampeliška, duet Takovou lásku, o jaké jsem snila nebo „vánoční kovbojská“ Tommy. Jedním z nejcennějších čísel celého DVD jsou záběry z návštěvy Louise Armstronga v Semaforu při jeho pražském hostování v roce 1965 a úryvek z písně Satchmo, která tam tehdy k poctě jazzové hvězdy zazněla. Populární semaforské hity se v televizních pořadech často objevovaly jako komediální čísla Jiřího Šlitra. Na DVD se v této podobě dostaly písně Co jsem měl dnes k obědu, Tři tety (zde také s prezentací Šlitrova klavíristického umění), Pramínek vlasů, Oči sněhem zaváté a Klementajn v česko-ruské verzi (tedy Klíměntajn), všechny přednesené s vážnou tváří hodnou Bustera Keatona. Atmosféra hlubokého celospolečenského zjitření po srpnu 1968 na nás dýchne ze Suchého úvahy O strachu, pocházející původně z inscenace Jonáš a dr. Matrace. Občasná technická nedokonalost vesměs černobílých ukázek je vyvažována nápaditým obrazovým zpracováním, pod nímž jsou podepsána jména klasiků naší televizní a filmové tvorby, režisérka Eva Sadková, František Filip, Vojtěch Jasný, Ladislav Rychman, Ján Roháč, kameramani Vladimír Opletal, Stanislav Milota a další.
Ján Roháč v roce 1965 také v Semaforu nastudoval jazzovou buffo-operu Suchého a Šlitra Dobře placená procházka. O rok později ji spolu s Milošem Formanem natočil pro Československou televizi, a to v původním obsazení, ač ne jako přímý záznam představení, nýbrž v přenesení do filmového studia. Nyní tato archivní nahrávka tvoří bonus nového DVD. Je cenná tím, že zdokumentovává tvar prvního uvedení (s Hanou Hegerovou, Evou Pilarovou, René Gabzdylem a autorskou dvojicí S+Š), je půvabná dechem rané Formanovy tvorby i ojedinělých filmových „odskoků“ Jiřího Suchého a září v ní jedny z nejkrásnějších melodií a z nejpoetičtějších textů, jaké kdy v Semaforu vznikly. Při sledování této verze Dobře placené procházky si mj. uvědomíme, jak tomuto komornímu dílku sluší komorní scénický tvar, a tedy jak zbytečně rozmáchlá byla jeho poslední inscenační podoba v pražském Národním divadle.

SUPRAPHON SU 7103-9
Jiří Suchý, Jiří Šlitr: Unikáty + Dobře placená procházka
Hana Hegerová, Eva Pilarová, Naďa Urbánková, René Gabzdyl, Jiří Jelínek, Miloš Kopecký, Jiří Datel Novotný, Jiří Suchý, Jiří Šlitr, sbor divadla Semafor, orchestr divadla Semafor, Orchestr Karla Vlacha, Orchestr Dalibora Brázdy, Skupina Jiřího Bažanta.
Archivní záznamy Československé televize, písně z let 1961 až 1970 (režie Eva Sadková, František Filip, Vojtěch Jasný, Ivan Soeldner, Miroslav Svoboda, Ladislav Rychman, Pavel Kopta, Ján Roháč), Dobře placená procházka z roku 1966 (režie Miloš Forman a Ján Roháč). Celkový čas 118:58. Zdroj Hudební rozhledy 02/2010 - Jaroslav Someš