Scéna.cz 

RORATE CŒLI - Collegium Marianum

Rorate cœli desuper – rosu dejte nebesa shůry… i tak by se dalo incipitem introitu, který se zpíval úvodem k adventním jitřním i běžným katolickým mším, přeneseně vyjádřit přání zájemcům více přibližovat významná díla bohaté české předklasické a klasické hudební tvorby. Několik kapek této osvěžující hudební rosy se objevilo i v nahrávce Collegia Marianum na CD Supraphonu z loňského roku. Představují nám určitý výběr zpěvů a skladeb, které se hrávaly v předvánočním a vánočním období v barokní Praze (ale i mimo ně a nejen zde), na přelomu 17. a 18. století. Toto období mělo vždy svůj půvab a hluboký smysl. Neslo tajuplnou symboliku naděje a víry v lepší budoucnost, a upínalo se k očekávání a zrození nevinného dítěte, Ježíška. Toto období se také stalo tvůrčím podnětem mnohých děl a tradic. Shledáváme se s nimi dodnes v mnoha výtvarných projevech, v koledách, pastorelách, vánočních skladbách, vánočních mších, zvycích atd. S jejich notovými záznamy i v našich archivních notových sbírkách, v nichž je ukryta řada hudebních děl složených pro adventní a vánoční období. Výběr skladeb, které si můžeme poslechnout na tomto disku však nereprezentují výhradně adventní a vánoční zpěvy. „Alma redemptoris mater“ je antifonou, určenou k mariánským nešporám. Kantáta na text „Quae est ista“ Antonína Reichenauera, zpěv který patří k typu versus alleluiatici, je podle katolického ritu určen podle příslušné diecéze k nešporám o první nebo třetí říjnové neděli, zasvěcené svátku Nejsvětějšího růžence blahoslavené Marie Panny. Píseň Václava Karla Holana Rovenského „Maria dej dovolení“ ovšem k adventnímu období svým způsobem patří, poněvadž byla pravděpodobně komponována pro provedení o svátku Neposkvrněného početí Panny Marie, který se slaví 8. prosince. Spíše pro světské hudební příležitosti, asi také u hraběte Václava Morzina byla zřejmě určena Reichenauerova Triosonáta D dur. Totéž by bylo snad možné říci i o Sonátě G dur Johanna Friedricha Fasche. Úpravu pozdně barokní koledy „Adeste fideles“ pro loretánské zvonky zase můžeme považovat spíše za zvukově zajímavé zpestření kolekce skladeb uvedených na předmětném disku. Pokud jde o výběr autorů a hudby na této nahrávce, je, bohužel, poněkud nesourodý a vycházel zřejmě jen z repertoáru souboru než ze snahy o zřetelnou dramaturgickou koncepci. Třeba Antonín Reichenauer byl jedním z prvních našich skladatelů vánočních mší a pastorel, z nichž některé by mohly snadno nahradit jeho Triosonátu. Je také sice nesporné, že se například skladby známého německého autora Fasche a Itala Antonia Caldary (na CD je zastoupen skladbou Aria „Quel pargoletto“) v Praze i mimo ni u nás hrály, ovšem snadno by je bylo možné nahradit stejně zajímavými a nám bližšími českými adventními a vánočními skladbami.

Nyní ještě k interpretaci. Srovnáme-li jednotlivé autory na nahrávce, nemůžeme přehlédnout, že osobnostní a generační rozdíly mezi nimi jsou přece jen menší či větší. Také lokality a prostředí jejich působení se od sebe vzájemně víceméně liší. To jistě mělo důležitý vliv i na charakter a vyznění jejich skladeb. Při jejich interpretaci, a také aby se dosáhlo zamezení případné interpretační fádnosti a nedocenění jejich hodnot, by tedy bylo užitečné, jejich individuální výrazové rozdíly i odlišnosti v námětech a textech, zdůraznit zřetelněji. Přesto nechť je i tato nahrávka pobídkou k dalším systematicky koncipovaným obdobným počinům, které by nejen českým zájemcům zpřístupnily významná díla české hudební minulosti, stále ještě ukrytá v množství archívních notových záznamů.

SUPRAPHON SU 4002-2
RORATE CŒLI – Music from eighteen Century Prague. Music for Advent and Christmas in Baroque Prague. Václav Karel Holan Rovenský (1. Maria, pole vznešené, 2. Ach Bože, kterak jsem zasloužila, 4. Maria dej dovolení, 5. Rorate cœli, když svatí proroci, 15. Ó duše má rozmilá, 21. K Ježíškovi, 22. Děťátko rozkošné); Antonín Reichenauer (3. Cantata ad Montem Sanctum „Quae est ista“, 6–9. Triosonata D dur, 15. Aria de Adventu „O coeli rorate); Jan Dismas Zelenka (10–12. Alma Redemptoris Mater); Radek Rejšek arr. (13. Adeste fideles); Johann Friedrich Fasch (16–19. Sonáta pro příčnou flétnu, dvě zobcové flétny a basso continuo); Antonio Caldara (20. Aria „Quel pargoletto“)
Hana Blažíková (soprán), Kamila Ševčíková (alt), Tomáš Král, Marián Krejčík (baryton), Collegium Marianum, umělecká vedoucí Jana Semerádová.
Nahráno v červnu 2003 (1), září 2005 (14) a 10.–13. 5. 2009 v kostele Panny Marie Královny Andělů, Klášter kapucínů v Praze, hudební režie Jan Matoušek, zvuková režie Miroslav Mareš.
Celkový čas 59:04
Zdroj Hudební rozhledy 03/2010 - Oldřich Pulkert