Scéna.cz 

Příjemné překvapení v Opavě

V době, kdy si již ve většině operních divadel uvědomili, že Česká republika je příliš malá a peněz na kulturu je příliš málo na to, aby si každé z nich osaměle hrálo na svém písečku, trvá si opavské Slezské divadlo (pouhých 30 km vzdálené od divadla ostravského!) na jakési maloměstské hrdosti. Zůstává uzavřeno samo do sebe, snaží se vystačit si bez hostujících interpretů, a dokonce má svou kmenovou režisérku, která obstará většinu operních premiér – a pokud je přizván jiný režisér, v programu k jeho jménu připíší „j. h.“. Poněkud úsměvné v dnešní době.

Lubor Cukr svou inscenací Mozartovy opery TITUS do opavského prostředí po dlouhé době přináší jiný, osobitý náhled na operní divadlo, vzdálený pouhému rádoby realistickému aranžování. Nedokážu posoudit, do jaké míry přísná pohybová stylizace opravdu odpovídá barokním konvencím, ke kterým se režisér odvolává, každopádně ale gesta i postoje múzicky vycházejí z hudby i významově logicky ze situace. Interpreti je provádějí s elegancí, samozřejmostí a emotivní výmluvností. A tak jevištní dění nepůsobí nikterak uměle – jak pochopitelné a současné jsou postavy v barokních róbách a parukách, zlomeně poklekající, zakrývající si tvář, odvracející hlavu, napřahující ruce k prosbě či odporu!

Emotivní herecký projev interpreti propojují s neméně emotivním projevem pěveckým. A to i ti, kteří na svůj part technicky nestačí. Premiéra Tita totiž nemohla neukázat, že v Opavě z vlastních sil adekvátně neobsadí všechny role. V deseti tuzemských divadlech není dnes podle mě možné držet takové ansámbly, které by kvalitně odzpívaly díla od baroka po dvacáté století. A tak Tita Vespasiana zpívá Alexandr Vovk, nejistý v koloraturách a vyšších polohách, a Servilii Olga Procházková hlasem nepříjemným, roztřeseným. Dobře obsazeny jsou dvě menší role: Nikolaj Někrasov a Šárka Maršálová jistě, ukázněně a koncentrovaně zazpívali Publia a Annia. Ale hlavně: Katarína Jorda Kramolišová je vynikající Vitellia, vztekle výbušná i mazlivě koketní. A Ilona Kaplová je odzbrojující Sesto, nepatetický, ale naléhavý ve svých vyznáních a výčitkách. Dvě perfektní mozartovské pěvecko-herecké kreace, jaké se u nás hned tak neslyší.

Orchestr vedl dirigent Jan Snítil k méně diferencovanému projevu nežli sólisty, zněly v něm nepřesnosti, stejně tak sbor nezpíval právě čistě – další z důsledků toho, že se Slezské divadlo Opava uzavřelo samo do sebe. Přesto to byl značně inspirativní večer.

Opava, Slezské divadlo – Wolfgang Amadeus Mozart: Titus. Dirigent Jan Snítil, režie a pohybová spolupráce Lubor Cukr, scéna Martin Černý, kostýmy Roman Šolc, sbormistryně Kremena Pešakova. Premiéra 25. 4. 2010. (Zdroj – Hudební rozhledy 06/2010 - Lenka Šaldová)