Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Zuzana Lapčíková: Měli jsme vánoce v červenci

autor: archiv

Jméno Zuzany Lapčíkové, cimbalistky, zpěvačky, skladatelky, instrumentalistky a pedagožky, je vždy zárukou kvality. Ať už sáhne na cokoliv. Jednou z letošních hudebně-vydavatelských událostí je její supraphonské vánoční album MARIJA PANNA PŘEČISTÁ. A jelikož jde o Zuzanu Lapčíkovou, je to album (jako vždy) zvláštní, originální a krásné…

CD má formu mše, jistě ne náhodou?
Originálně vymyslet a sestavit repertoár na vánoční desku je vždycky oříšek. Vánočních alb a programů už byly vytvořeny spousty, a to v nejrůznějších variantách i řazení témat. Moje pojetí asi ani není tak docela moje zásluha, materiál se rozčlenil víceméně sám. Při sbírání písní na desku a úvahách o její koncepci mi zcela přirozeně vyšla forma profánní mše nebo řazení podle mešního ordinária. Materiál je přitom pestrý: nejedná se jenom o písně kancionálové nebo jenom inspirované moravskou lidovou melodikou, jsou tam i komponované skladby. Ale znovu říkám: mešní ordinárium mi z toho všeho vzešlo úplně přirozeně.

Jaké to je natáčet vánoční desku v červencových vedrech?
O pojetí desky jsem přemýšlela dlouho, až jsem zjistila, že lépe dovedu pracovat pod časovým tlakem. Když už se čas nachyloval, byl čím dál zhuštěnější a blížil se termín natáčení, nebylo úniku – konečně jsem ze sebe musela dostat nějakou koncepci. Těsně před natáčením alba jsme byli deset dní v Turnově na mezinárodních smyčcových kursech, které jsem tentokrát pojala vysloveně pracovně. Tématem vánoční desky jsem tedy žila velice intenzivně, pozvolna jsem se do něj dostala. Pak skutečně přišla čtyřicetistupňová vedra, ale my jsme pracovali ve studiu s výbornou klimatizací, takže k nám venkovní horka nedoléhala. O to lépe, a pak i díky už zmíněné empatii všech muzikantů, jsme se naladili na jinou kalendářní dobu a meditativní náladu. Měli jsme tedy Vánoce už v červenci.

Odkud koledy nahrané na album Marija Panna přečistá pocházejí?
Mnoho jich je ze sbírek moravských lidových písní, další z moravských kancionálů, několik už jich znám tak dlouho, že ani nevím, odkud pocházejí, a několik jsem si jich zkomponovala sama, s nápěvem i tím pojetím, v jakém na desce zaznívají.

Na desce se úžasně propojuje lidová a „umělá “hudba, přičemž tou „umělou“ nemyslím jenom vaše kompozice….
V tomhle samozřejmě člověka vždycky směřuje vkus. Z alba znějí například písně pocházející z Komenského kancionálu. Říkala jsem si: toto je přesně ten jeden jediný dílek, který mi v logice mého řazení do profánní mše chybí, ten tam musí být! Pocházejí z doby, kdy byly velmi intenzivně používané a velice často se praktikovaly při mších. Nevím, jestli můžeme tenhle repertoár považovat za hudbu „vyšší“ nebo naopak tím, že byl tak často používaný, za lidový. Každopádně byl zlidovělý. To prolínání je přirozené. I na albu.

Složení kapely, se kterou jste vánoční desku nahrála, je velice pestré, moravské koledy hrajete i s romskými muzikanty.
Na koncertech hráváme v kvintetu, na desku jsem si přizvala ještě jednoho muzikanta. Kdybych to měla rozčlenit etnicky, jsme česko-moravsko-slezsko-slovensko-romský sextet. Přesně polovina kapely je romská, všichni ti cikánští muzikanti pocházejí ze slavných muzikantských rodů. Oni říkají, že hrají už tisíc let. Mám pocit, že v jejich hudebním chápání, přístupu k hudbě, v každém tónu je cítit to obrovské zázemí mnoha generací praktikujících muziku. Realizovat hudbu je pro ně něco jako jíst, dýchat nebo spát, je to něco zcela přirozeného.

23.11.2010 00:11:13 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!