Scéna.cz 

CHAIRÉ PŘÍBRAM 2009

Opravdu krásně a důstojně uctilo město Příbram památku svého slavného rodáka, básníka, překladatele a publicisty Hanuše Jelínka (1878–1944). Příbramský soubor Chairé, který se pod vedením Josefa Krčka věnuje muzicírování na historické nástroje a zpěvu odpovídajícího repertoáru, pořídil nahrávku výběru z nejslavnější Jelínkovy literární práce – z překladů starofrancouzské lidové poezie, jež vyšly poprvé v roce 1925 pod názvem Zpěvy sladké Francie.

Lze plně souhlasit s názorem v bookletu CD, že Jelínek by trvale vstoupil do povědomí českých čtenářů, i kdyby vytvořil právě jen toto dílo. Už od prvního vydání jeho obliba neutuchá a např. v padesátých letech prožívaly Zpěvy přímo boom. Zněly při kytaře u táboráků, Mistr Eduard Kohout je zpíval a recitoval na svých sólových večerech, půvabnou inscenací Zpěvů zahájila svou činnost loutková scéna pražské DAMU, a píseň o cestáři dostala dokonce zdomácnělou podobu, kde místo silnice do Damville figurovaly šumavské Prášily. Starofrancouzská lidová poezie v přebásnění Hanuše Jelínka své kouzlo neztrácí ani dnes a je dobře, že ji soubor Chairé svým CD připomíná.
Pochvalu zaslouží nejen záměr, ale především výsledek. Za šťastný lze označit už nápad prostřídat zpívané písně s recitovanými. (Snad jen forma podání, zvolená pro dvě poslední čísla, mohla být prohozena, píseň Na svatého Jana je recitována, ač má pěknou melodii, v Králi Looysovi se střídá mluvené slovo se zpěvem, ač epičnosti balady by spíš slušela jenom recitace.) Velmi šťastná byla také volba špičkových recitátorů, Hany Maciuchové a Alfréda Strejčka. Oběma se podařilo najít výraz odpovídající espritu a lehkosti veršů, vyhnout se jakémukoli afektu a zachovat přesnou hranici mezi recitací a hereckým podáním.