Scéna.cz 

José Cura v opeře Komedianti

Čtvrtý víkend 20. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov nabídl pestrou směsici žánrů od barokní hudby přes veristickou operu až po jazz. O zahájení se v Maškarním sále postaral soubor Collegium Marianum s programem složeným z děl skladatelů působících na dvoře hraběte Morzina. Pátek přinesl operní vrchol festivalu v podobě premiéry nastudování Leoncavallových KOMEDIANTŮ s José Curou v hlavní roli před Otáčivým hledištěm. V sobotu víkend dokořenil fenomenální Arturo Sandoval svou jazzovou exhibicí.

Barokní hudba v dobově poučené interpretaci má ve festivalové dramaturgii své stálé místo. V letošním roce ji představil renomovaný soubor Collegium Marianum s uměleckou vedoucí Janou Semerádovou na koncertu konaném dne 4. srpna v Maškarním sále. V programu s názvem Boemo furioso soubor posluchače zavedl na dvůr hraběte Morzina a seznámil je s tvorbou skladatelských osobností, které byly spjaty s prostředím hudební kapely hraběte. Na úvod zazněla Faschova Suite a 2 flauti traversieri, 2 violini, viola, fagotto e basso, klasicismus předjímající dílo přímo od kapelníka Morzinovy kapely. Již v této šestivěté skladbě se Collegium Marianum opět představilo na velmi dobré úrovni, zaujalo precizností, vypracovanou technikou i poutavostí výrazu. Rozhovor jednotlivých nástrojů plynul přirozeně a s noblesou, souhra neměla pod jemným vedením Jany Semerádové daleko k dokonalosti. Druhou skladbou večera byl koncert pro flétnu G dur z pera nedávno objeveného skladatele Františka Jiránka, jenž byl velmi ovlivněn Vivaldim, avšak nelze mu upřít ani vlastní osobitost. Zvláště ve střední pomalé větě koncertu vynikla bravurní virtuozita a oduševnělý výraz Jany Semerádové, která se zhostila sólového partu. První polovinu koncertu uzavřel Reichenauerův kvartet pro smyčce a basso continuo. Po přestávce byl program laděn více vivaldiovsky. Úvodní koncert pro dvě flétny, jediný jenž v tomto nástrojovém obsazení Vivaldi napsal, vyzněl vesele a radostně, v odpovídajícím dynamickém i tempovém odstínění a soubor naplnil sál spontánní radostí z vytříbeného muzicírování. V Sinfonii in F od Františka Jiránka na publikum opět dýchl italský esprit a zvlášť energické podání úvodní rychlé věty potvrdilo správnou volbu podtitulu programu. Večer s barokní hudbou vyvrcholil sugestivním Vivaldiho koncertem „La notte“, snovou reminiscencí na soubor koncertů opus č. 10. Collegium Marianum v tomto kuse potvrdilo svoji výjimečnou muzikalitu, zaujalo rafinovanou propracovaností do nejjemnějších detailů a virtuózním provedením všech orchestrálních partů. V osobě Jany Semerádové se snoubí umělecká síla se zjevnou oduševnělostí a půvabem a přes nelehké postavení umělecké vedoucí – flétnistky dokázala opět mistrně vyprovokovat své spoluhráče k vynikajícímu výkonu vysoké interpretační úrovně. Publikum odměnilo Collegium dlouhotrvajícími ovacemi, za které si vysloužilo přídavek v podobě zopakovaní finální věty Faschovy Suity.

V pátek 5. srpna se před zcela zaplněným Otáčivým hledištěm uskutečnila očekávaná premiéra nového dílu koprodukčního seriálu MHF Český Krumlov a Jihočeského divadla, titulu Leoncavallovi KOMEDIANTI, jež zdobí jméno argentinského tenoristy Josého Cury. Drama vášnivé lásky, žárlivosti, nevěry a krvavé msty zasazené do V pátek 5. srpna se před zcela zaplněným Otáčivým hledištěm uskutečnila očekávaná premiéra nového dílu koprodukčního seriálu MHF Český Krumlov a Jihočeského divadla, titulu Leoncavallovi Komedianti, jež zdobí jméno argentinského tenoristy Josého Cury. Drama vášnivé lásky, žárlivosti, nevěry a krvavé msty zasazené do městského parku kdesi v Kalábrii, kam zavítají potulní komedianti, jako by bylo psáno přímo pro prostředí Zámeckého parku a Otáčivého hlediště. Režijní pojetí zkušeného Josefa Průdka akcentovalo komediantský prvek hned v úvodu koncipovaném jako artistická show podkreslená hudební fantazií na témata Prologu. Než se však diváci na točně rozjeli vstříc cirkusovým zážitkům, byli svědky závěrečné scény, kdy je komediant Canio, tehdy již dvojnásobný vrah, odvlečen dvojicí karabiniérů na koních do vězení. Na pěti scénách se posléze divákům představili pestře odění žongléři se zapálenými pochodněmi a kužely, polykači ohňů, artisti s bičem a na jednokolce, akrobati i zdatná provazochodkyně na visutém laně a vytvořili tak dokonale atmosféru pouličního divadla. A poté se již z hlubin Zámecké zahrady vynořil nikoli Tonio, ale sám Pagliaccio – principál Canio – v podání Josého Cury, který se zdraví s kolemjdoucími lidmi a zve je na večerní představení. Přítomnost Josého Cury coby světové tenorové špičky a jednoho z nejlepších soudobých představitelů této role na světové operní scéně byla doslova elektrizující. Kontakt s publikem si tento charismatický pěvec získal hned v úvodu, kdy se svezl s diváky na točně, a pak již naplno rozehrál své veristické umění. Jeho osobitá technika je pro tento repertoár jak šitá na míru a Cura i díky své neobyčejné expresivitě zkrátka nemá aktuálně v této roli mnoho konkurentů. Živelně vypjaté herectví a vzrušená emocionalita patřící k této úloze jsou bytostně curovské a stejně tak i temný témbr s barytonovým nádechem, který dokonale umocňuje celkový efekt. Cura v souladu s partem předvedl vyhrocené výšky, výbušně úderné frázování i sladce dojemnou kantilénu, které plně rozvinul v klíčové árii „Recitar!“ – „Vesti la giubba“ a zejména ve vyostřené finálové scéně uvedené árií „No, Pagliaccio non son“ – „Suvvia, cosi terribile“ a končící vraždou Neddy a Silvia, k níž Cania poskytnutou zbraní vyprovokuje zhrzený Tonio. Curův Canio byl bonvivánský, zuřivý, násilnický, bolestný, zoufalý i plačtivý, zkrátka nezapomenutelný… Duševní rozpor všech komediantů, kteří jsou nuceni hrát před světem divadlo, vystihl znamenitě. Právem je Cura nazýván „Primo Uomo del Verismo“ neboli mužem číslo jedna ve veristické opeře. Jana Šrejma Kačírková byla v roli Caniovy ženy Neddy, představující Kolombínu, Josému Curovi důstojnou pěveckou partnerkou. Se ctí se vyrovnala se svým nelehkým partem a její zářivý soprán nadchl nejen v árii „Qual fiamma avea nel guardo...Stridono lassù“. V roli Tonia alias Taddea se představil boloňský odchovanec Marco Danieli, jenž s Curou nevystupoval v této úloze poprvé. Zaujal příjemným témbrem a dobrou technikou. V roli Silvia překvapil Jiří Brückler, mladý barytonista působící na předních českých scénách, který je velkým příslibem tohoto pěveckého oboru do budoucna. Nezklamal však ani Josef Moravec v roli Beppeho neboli Harlekýna. V druhém obsazení se představí čínský tenorista Weilong Tao jako Canio, Neddu ztvární Gabriela Kopperová, Tonia Alexandr Beň, Beppeho Aleš Voráček a Silvia Svatopluk Sem. Hudebního nastudování se ujal Curův dvorní dirigent Mario de Rose, jehož přítomnost a ohromné nasazení dokázaly vybičovat orchestr Jihočeského divadla ke zdařilému výkonu. Pozadu nezaostal ani divadelní sbor, který akční režie nutila nejen k pěvecké, ale i fyzické aktivitě. Scéna byla pojata realisticky a výpravně, nechyběli ani již zmínění koně či komediantská maringotka tažená klaunským ořem, jehož téměř drezurní tanec diváky pobavil. Bohaté kostýmování inscenaci rozzářilo do pestré palety pastelových barev zejména v klaunské a artistické části obsazení, jež se rekrutovala z artistické skupiny Zdeňka Vlčka a baletu Jihočeského divadla. Divadlo na divadle za vlahého večera a svitu měsíce zkrátka nadchlo, i pagliacci v čele s Curou si vysloužili řadu zvolání „bravo!“ a točna povstala k dlouhotrvajícímu potlesku vstoje. Ale komedie tím není skončena, opera bude reprízována denně až do 10. srpna 2011.