Scéna.cz 

Bedřich Smetana: Tajemství

Moderní digitalizované vydání první kompletní nahrávky Smetanovy opery Tajemství z roku 1953 je záslužným edičním činem Supraphonu a důležitým přínosem k dokumentaci zralé smetanovské interpretace sólistů a souborů Národního divadla v Praze s dirigentem Jaroslavem Kromb¬holcem. Samozřejmě: monaurální analogová nahrávka z prvních let magnetofonového nahrávání v Československu nemůže působit tak bohatě, jako soudobé digitální snímky ani už jako stereofonní nahrávky z let šedesátých až osmdesátých, ale vzbuzují úctu svou vyrovnaností a vůbec úspěšnou snahou o všestrannou vyváženost zvukového záznamu Smetanovy hudby. Je tu ovšem ještě patrná do té doby kategoricky platící snaha o prvoplánovou převahu pěveckých výkonů a pojímání role orchestru jako „doprovodu“. V orchestrální složce však ani na nejkomplikovanějších místech nic nechybí ani není potlačeno za celkovou mez tehdy převažujícího názoru na poměr zpěvu a orchestru. A tak je zřetelné, jak přesně hraje Krombholcův orchestr, jak i při potlačené úloze na pouhý doprovod přece funkčně doplňuje a vyjadřuje specifické momenty dramatických situací. Příjemně působí pěvecké obsazení velmi rozmanitého jedenáctičlenného souboru sólistů. Příležitost tady dostali pěvci různých generací, evidentně se však přeje především mladým umělcům té doby.

Nejzajímavější a dramaticky i hudebně nejúčinnější je z nich Přemysl Kočí v roli konšela Kaliny. Jeho sametový baryton s krajně přesně realizovanou virtuosní dokonalostí zvládající vyjádření kontrastů mezi stavy euforie, k níž je skvělou příležitostí árie Med radosti plnými doušky chci pít, a stavů beznaděje nad marně skrývanou chudobou a bezmocností, vyjádřenou v četných ariosech i deklamačních partiích konšela Kaliny. Jen na některých trochu násilně tlačených, „rvaných“ nejvyšších tónech lze vytušit nebezpečí zvláštního pěveckého bankrotu, který Kočí zažil o několik let později v mladém ještě věku pod 40 let a totálně jej vyřadil z interpretační práce na operních i koncertních pódiích. Menším hlasovým objemem, ale technicky dokonale a intonačně i barevně čistě zní part Víta v podání Ivo Žídka. Usnadňuje mu to Smetanova stylizace této role do převahy nesmělého chlapeckého projevu; i momenty heroicky vypjaté a odhodlané jsou však předneseny krásně a s dokonalou pěveckou technikou. Půvabně je podán i part ženského protějšku této role, Kalinovy dcery Blaženky v podání Štefy Petrové. Tehdejší střední generaci pěvců skvěle reprezentuje svým oduševnělým a pěvecky i dramaticky suverénním altem Štěpánka Štěpánová v roli Panny Rózy. Vynikající zralé výkony tady podali i pěvci staryší, zejména v roli lidového zpěváka a písničkáře Skřivánka Oldřich Kovář, a jako trochu těžkopádný a svou namyšleností směšný vojenský vysloužilec Bonifác, jehož tu ztvárnil Vladimír Jedenáctík. Plně charakteristicky i dramaticky přiléhavě vyznívají v tomto kompletu i zbývající čtyři malé role. Pěkně barvitý pěvecký výkon, i když ne vždy rytmicky zcela ukázněný, podal Sbor Národního divadla, který tu měl při dvojsborově založeném 1. jednání zvlášť významnou úlohu. Jako velikán, osobitě zvládající monumentální tematicky důslednou hudební stavbu i množství rozmanitých charakterizačních momentů opery, se tu projevil dirigent Jaroslav Krombholc.

SUPRAPHON SU 4069-2 AAD MONO
Bedřich Smetana: Tajemství, komická opera o 3 dějstvích. Libreto Eliška Krásnohorská. Malina – Karel Kalaš, Kalina – Přemysl Kočí, Panna Róza – Štěpánka Štěpánová, Blaženka – Štefa Petrová, Vít – Ivo Žídek, Bonifác – Vladimír Jedenáctík, Skřivánek – Oldřich Kovář, Mistr zednický – Josef Křikava, Hospodská – Milada Čadikovičová, Jirka, zvoník – Rudolf Vonásek, Duch frátera Barnabáše – Jan Rožánek, Sbor opery Národního divadla v Praze, sbormistr Jarmil Burghauser, Orchestr Národního divadla v Praze, dirigent Jaroslav Krombholc
Nahráno 15.–22. 2. ve studiu Domovina v Praze, hudební režie Jan Seidel a Ladislav Šíp, zvuková režie František Burda a Adolf Řípa.
Digitální remastering Miroslav Mareš, 1911. Celkové trvání CD 1 43:20, CD 2 61:56. Zdroj Hudební rozhledy 08/2011 - Jaroslav Smolka