zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Jablka důležitější než tanec

Christopher Bruce

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Choreografie není obor, kterému by až na nějaké výjimky byla obecně věnována větší pozornost. Za choreografy mluví jejich díla a obecenstvo je zahlédne většinou jen při děkovačce na závěr představení. Že to mohou být stejně pozoruhodné osobnosti jako jejich výtvory, ukazuje první z řady veřejných debat "Hovory s..", které zahájilo Národní divadlo na Nové scéně.

Ve "světle ramp" se na úvod objevil významný britský choreograf Christopher Bruce, který v Praze pracuje na svých třech choreografiích, jejichž premiéra pod názvem Moonshine se chystá v Národním divadle na 16. a 17. listopadu.

Chistopher Bruce zná Prahu dost dobře, navštívil ji již v 70. letech jako tanečník Ballet Rambert, spolupracoval zde s Pražským komorním baletem a Jiřím Kyliánem.
Sám se dostal k tanci způsobem připomínajícím osudy filmového hrdiny Billy Elliota. V době hospodářské deprese se otec rodiny náhle rozhodl, že děti budou tančit- možná nejen pod vlivem alkoholu ale i neveselé vyhlídky, že skončí jako dělníci v továrně nebo horníci. Nebyla to asi jen tak náhoda, brzy se ukázalo, že Chistopher má velký talent, přestože v dětství prodělal dětskou obrnu a měl hůře pohyblivou nohu. Už v 17 letech se stal členem nejstaršího britského tanečního souboru Ballet Rambert, v němž působil později jako umělecký ředitel a s nímž je i nadále spojen jako choreograf a režisér.
I když využívá ve svých choreografiích klasickou hudbu, dává přednost písním, etnické hudbě a folku., v nichž nachází ucelené příběhy. V choreografii pokládá za důležité nalezení individuálního tanečního jazyka, "vlastního hlasu", který je koherentní a rozpoznatelný. Pohybově vychází z Marthy Graham, José Limona a hlavně Glena Tetleye. Používá různé zdroje - klasiku, neoklasiku, modernu a svůj styl označuje contemporary- ovšem nikoliv, že by šlo přímo o současný tanec, který také používá, ale v tom smyslu, že tvoří dnes, tedy v této současnosti.. Nelíbí se mu zařazování do škatulek a je pro rušení hranic. Při tvorbě zdůrazňuje intuici a představivost i humor. V procesu tvorby má na počátku celkovou vizi díla i jeho strukturu, ale teprve po příchodu do sálu dochází k "taneční alchymii" kdy kdy se rodí skutečný tvar. Stále má v povědomí ohlas diváků, zdůrazňuje potřebu komunikace s nimi, i přes skutečnost, že ne vždy osloví každého z nich.
Otevřenost pro okolní dění dokazuje Chirstopher Bruce svou politickou angažovaností (je členem Amnesty International), která se přirozeně projevuje i v námětech. Jako reakce na Pinochetovu vládu v Chile vznikla choreografie Ghosts Dances, choreografie Swan's Song se týká situace politických vězňů.
Záběr aktivit má Chistopher Bruce opravdu široký - vedle choreografování hodně čte, píše vlastní životopis, hraje kriket, "konzervuje" pozůstatky starého kláštera na svých pozemcích ale především ošetřuje svou zahradu a kvalita jablek má někdy přednost před diskuzemi o tanci.
V současnosti poněkud omezuje své činnosti, aby více času mohl prožít s rodinou, ale i tak je jeho rozvrh nabitý. V plánu jsou inscenace pro divadla v Houstonu a Bostonu v USA a v německém Essenu, byl také pověřen sestavením choreografie pro program Letních olympijských her v Londýně v příštím roce.
Ukázka z choreografie Moonshine na počátku "Hovorů" naznačuje, že v dohledu je opět zajímavý taneční zážitek.

14.11.2011 17:11:15 Helena Kozlová | rubrika - Ze zlaté kapličky

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Asociace profesionálních divadel České republiky

Časopis 18 - sekce

DIVADLO

Slovácké divadlo uvede napínavé drama

Hostina dravců (Slovácké divadlo)

Slovácké divadlo v sobotu 27. 4. 2024 čeká další premiéra. Tentokrát se do čela inscenačního týmu postavil eme celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Filmové tipy 18. týden

Po strništi bos

Po strništi bos
Hořká komedie o válečných letech strávených na malém městě. Pražská rodina Součkových se mu celý článek

další články...