Scéna.cz 

Dvořákův karlovarský podzim 2001

Z původní dramaturgie třiačtyřicátého ročníku Dvořákova karlovarského podzimu převzalo nové vedení Karlovarského symfonického orchestru tři symfonické a dva komorní koncerty s částečnými změnami hostujících dirigentů (po odchodu šéfdirigenta Mario Košika) a sólistů. Pro celý Podzim byl vydán společný plakát a buletin, který ve vkusném výtvarném řešení seznámil posluchače ve třech jazycích (Č, N a A) s programy a stručnými profily interpretů. Jako propagační a informující materiál to vyhovovalo. K tomu, aby buletin nahradil konkrétní programy, chyběly podrobnější údaje o skladbách, jmenovitě cyklických.
Dějištěm zahajovacího koncertu (7. září) byl Grandhotel Pupp, jehož slavnostní sál, stejně jako Dvořákův Slavnostní pochod k festivalovému startu patří. KSO hrál pod taktovkou svého stálého zahraničního hosta Francouze Martina Lebela, sólisty Brahmsova Dvojkoncertu a moll byli koncertní mistři Pražských symfoniků houslistka Rita Čepurčenko a violoncellista Miloš Jahoda. Cellista zaujal zpěvným a bar-vitým tónem, houslový hlas byl útlý a v pasážích místy zanikal. Orchestr hrál spíš obezřetně a stroze než uvolněně, řada působivých míst nemohla festivalovou úroveň zachránit. Té se večer přiblížil po přestávce. Dvořákova dramatická Sedmá symfonie d moll nalezla v Lebelovi vynikajícího tlumočníka. Řídil ji zpaměti, pochopil, že „českost“ Dvořákova projevu je imanentně obsažena v samotné partituře a jasnými gesty inspiroval orchestr k výkonu, který vyvolal zasloužený ohlas u publika.

Na komorním koncertu v Lázních III (11. září) účinkoval houslista Vítězslav Černoch se svým stálým klavírním partnerem Michalem Rezkem. Jejich program obsahoval vedle České rapsodie Bohuslava Martinů tři proslulé romantické sonáty: Franckovu A dur, Brahmsovu d moll a Dvořákovu F dur (dvě poslední nahráli se zdarem i na CD). Černoch, který po pěti letech opustil místo primária Stamicova kvarteta, prokázal, že je komorním hráčem a sólistou špičkové úrovně. Návštěva koncertu byla ovlivněna událostmi v USA, řada posluchačů setrvala u televizních obrazovek a jen pomalu si uvědomovala, že nesleduje katastrofický film, ale otřesnou skutečnost.
Minutou ticha vzpomenulo obětí teroristického útoku publikum symfonického koncertu v Městském divadle (14. září). Dvořákova tklivá Romance op. 11 a Su-ko-va rozjitřená Fantasie g moll v za-svě-ce-ném podání houslisty Ivana Štrause odpovídaly vážnosti chvíle. O pozitivních hodnotách života pak promluvila Dvořákova monumentální i pas-to-rální Osmá symfonie G dur. Zkušený Petr Vronský ji provedl s pozorným orchestrem v do-ko-nalém tvaru a zvukovém kouzlu. Četným posluchačům, převážně zahraničním, tak připravil silný umělecký zážitek.
Brněnské Wallingerovo kvarteto, náležející ke komorní elitě, uvedlo ve Dvořákově síni (18. září) český program autorů tří generací. Zahájilo Sukovou Svatováclavskou meditací a pokračovalo smyčcovým kvartetem Zdeňka Pololáníka. Škoda, že o skladateli a jeho kompozičně i výrazově poutavém raném díle se posluchači v buletinu nedočetli něco navíc. Závěr večera patřil Dvořákovu předposlednímu kvartetu G dur, jedné z vr-chol-ných skladeb komorní literatury vůbec. Wallingerovci ji hráli před hrstkou soustředěných a nadšených posluchačů se zralým mistrovstvím a zaujetím.
K festivalové atmosféře závěrečného koncertu ve vyprodané Dvořákově síni (21. září) přispěla nejen květinová výzdoba a sváteční nálada většinou českého publika, ale také a především projev Karlovarských symfoniků a Dvo-řá-ko-va hudba. V prvé části večera skladatelův jediný Klavírní koncert g moll ve znamenité interpretaci Adama Skoumala. Ve druhé polovině pak v symfonii „Z no-vého světa“ uplatnil Jiří Štrunc svou rostoucí dirigentskou jistotu, zvukovou představivost a vyváženou formální koncepci. Karlovarský rodák a úspěšný dirigent plzeňské opery tlumočil zdánlivě obehranou „erbovní symfonii“ karlovarského orchestru v ryzí a nepomíjivé kráse.