Scéna.cz 

Wolfgang Amadeus Mozart: Kvintet pro klarinet a smyčcové kvarteto

Čím proměnlivější, hektičtější a znepokojivější je doba, kterou prožíváme, tím víc toužíme po chvílích klidu a pozastavení, po setkání s určitými konstantami, které by nám dovolily nabrat dech i motivaci k dalšímu životnímu shonu. Pokud se za podobným účelem obracíme do oblasti klasické hudby, pak jednou z nových příležitostí může být CD vydavatelství ArcoDiva, na němž se setkávají dva skladatelští géniové, Wolfgang Amadeus Mozart a Ludwig van Beethoven. Dvě díla, která na nahrávce zazní, patří k jejich opusům významným, ne však majestátním – působí smírně a vlídně, u Mozarta až odlehčeně, u Beethovena hlouběji. V prvém případě jde o Kvintet pro klarinet a smyčcové kvarteto (KV 581) a ve druhém o Smyčcový kvartet č. 10 Es dur (op. 74). Obě skladby nespojuje jen jejich charakter a orientace na smyčcové kvarteto, ale dokonce i detail, že obě mají přídomek. Mozart jej dal svému kvintetu sám, nazval jej „Stadlerův“, protože jej zkomponoval pro svého přítele, klarinetistu Antona Stadlera. Beethoven sice dedikoval svůj kvartet knížeti Františku Josefu Maxmiliánu z Lobkovic, ale „Lobkovicův“ se mu většinou neříká. Přezdívá se mu „Harfový“, podle pizzicatových přiznávek v úvodním Allegru.

Nová nahrávka obou skladeb je dílem jednoho z našich nejrenomovanějších souborů, Kvarteta Martinů, které si jako sólistu pro Mozartův kvintet přizvalo klarinetistu Ladislava Růžičku. Kvarteto, které v loňském roce oslavilo už 35 let své existence, se od svých počátků cíleně věnuje české tvorbě. Právě s ní slavilo a slaví úspěchy doma i v zahraničí a získalo řadu významných ocenění. Beethoven a Mozart proto zaujímají v jejich diskografii trochu zvláštní postavení. Na první pohled, ale už nikoli na první poslech. Od prvních tónů Mozartova kvintetu vnímáme, s jakým nasazením, ale také s jakým požitkem všichni hráči k provedení přistupují. V Allegru vychutnávají „dialog“ kvarteta se sólovým klarinetem (velmi výrazně se při tom prosazuje violoncello Jitky Vlašánkové), v nostalgickém Larghettu má sólový nástroj za partnera housle primaria Lubomíra Havláka. Další dvě části už působí vysloveně hravě – Menuetto je založeno na prostřídání důstojnější taneční melodie s lidovým „štajdyšem“ a v závěrečném Allegrettu con Variazioni klarinet rozpracovává graciézní téma udané kvartetem. Všem zúčastněným hráčům krásně vyznívá kvartetní podkres pod klarinetovými variacemi jako ztělesnění živosti a radosti. Tím výrazněji pak vychází dočasný náladový zlom, náhlé zvolnění a zklidnění, z kterého se znovu vracíme do původní rozverné atmosféry. Působivost tohoto momentu už není jen záležitostí Mozartova mistrovství, ale také konkrétního provedení.
Booklet připojený k nahrávce upozorňuje, že na „Stadlerově“ kvintetu je znát jeho vznik v těsném sousedství Mozartových velkých oper – proto se tu klarinetový part nad smyčci vznáší jako zpěv lidského hlasu nad doprovodem orchestru. Oblý, lahodný a nesmírně kultivovaný zvuk Růžičkova nástroje tak zpěvně opravdu působí, takže se stává hlavním nositelem vyznění celého opusu.
Samozřejmě, že u Beethovena byl interprety zvolen odlišný přístup než u Mozarta. Na počátku 1. věty (Poco adagio) vnímáme, s jakou pokorou, ba ostychem do „Harfového“ kvartetu „vstupují“, ale už následující vzrušivé Allegro je poprvé strhne do víru kontrastů, na nichž je skladba založena. Nostalgická 2. věta (Adagio ma non troppo) má až filozofický rozměr, s nímž stojí v protikladu zneklidňující scherzo ve 3. větě. V závěrečné větě (Allegretto con variazioni) hráči s přehledem zvládají střídání vyhraněných pasáží, zejména míst zpěvných a projasněných s místy hudebně rozmáchlými. Podání obou skladeb zařazených na recenzované CD je víc než úspěšné. V případě Mozartova kvintetu je to proto, že se podařilo vystihnout stmelující prvky díla stylově hodně pestrého. Naopak u Beethovena Kvarteto Martinů s úspěchem podtrhlo všechny protiklady, které Kvartet č. 10 pro interpretaci nabízí.

ARCODIVA UP 0150-2 131
Wolfgang Amadeus Mozart: Kvintet pro klarinet a smyčcové kvarteto, KV 581, „Stadlerův“
Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet č. 10 Es dur, op. 74, „Harfový“
Ladislav Růžička – klarinet, Kvarteto Martinů (Lubomír Havlák, Libor Kaňka, Zbyněk Paďourek, Jitka Vlašánková)
Nahráno ve dnech 13. až 18. 1. 2012 ve studiu Domovina v Praze, hudební režie Jiří Gemrot, zvuková režie Václav Roubal a Karel Soukeník, produkce Jana Černá. Celkový čas 61:56. Zdroj Hudební rozhledy 10/12 - Jaroslav Someš.