Scéna.cz 

Podmínky zániku Pražského komorního baletu

Ještě před prázdninami přichází patrně s poslední taneční premiérou této sezóny Pražský komorní balet v komponovaném večeru na Nové scéně 24. června 2013.

V první polovině dvoudílného programu byl nasazen "trhák" PKB Mono no Aware - Na hranici krásy, představení pro šest tančících v choreografii Hany Turečkové, které bylo poprvé uvedeno v listopadu 2011 a od té doby si získalo uznání z řad veřejnosti i kritiky. Pondělní repríza, v níž tančil mimo dva pamětníky již nový tým, ukázala, že hodnota díla obstála i za proměněných podmínek.

Očekávanou novinkou byla ve druhé části večera choreografie Podmínky zániku, kterou pro PKB vytvořila korejské umělkyně Ji Eun Lee. Na scéně se objevila stejná sestava jako v předešlém kuse - Jaroslava Janečková, Nikol Šneiderová, Lenka Bílková, Tomáš Červinka, Šimon Kubáň až na Jakuba Sedláčka, kterého vystřídal Alex Sadirov.

Dílo nezapřelo dálně východní původ autorky a východní myšlenkovou strukturu. Nápadné byly extrémní výchylky v tempu. Rychlé výbušné úseky, inspirované souboji v bojových uměních, jsou uchopitelné celkem snadno, dlouhé ticho bez sebemenšího pohybu, statické obrazy jsou pro naše americkoevropské uspěchané vnímání obtížnější.

K netrpělivosti provokuje už takřka nesnesitelně dlouhý bezdějový začátek - šestice sedící na židlích (jakoby sbírala energii). Z klidu vybuchne akce, aby byla opět zastavena. Střídají se různé obrazy, uskupení, jejich ozvláštnění podtrhuje ještě horní bodové světlo. Je zřejmé, že od pěti aktérů se nějakým způsobem - chováním, myšlením? liší jedna osoba. Stručná charakteristika představení také říká, že je to příběh o muži, který není schopen rozpoznat svou identitu. Dotyčný muž se stává jejich hříčkou i obětí jejich agrese, ve velmi expresivním symbolickém výjevu "utlučen až k smrti". Celá choreografie vede interprety ke schopnosti napřít bleskově energii jedním směrem, tak jak to požadují východní systémy fyzických cvičení a bojových uměních a stejně tak přejít bez obtíží v nejdynamičtější a nejrychlejší fázi do naprostého klidu.V úplném závěru se nacházejí všichni v meditační pozici.

Inscenace zaujme nejen svým "rozdrceným" rytmem ale i originálním pohybovým vyjadřováním, nicméně by i zde mohlo platit, že co se týče doby trvání "méně je více". Složení programu večera na Nové scéně ukazuje, že Pražský komorní balet nechce zůstávat za dobovými trendy a v tvorbě se přibližuje těsněji ke contemporary. Tento nový rozměr v jeho repertoáru je třeba jen přivítat.