Scéna.cz 

Hudební rozhledy 07/13

Letošní, již 22. ročník MHF Český Krumlov zahájí slavná lotyšská mezzosopranistka Elina Garanča. Doprovázet ji bude, stejně jako v minulých letech např. Plácida Dominga či Dmitrije Hvorostovského, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, který je rezidenčním tělesem festivalu. Pěvkyně je v současnosti jednou z největších hvězd světové operní scény. Vystupuje s předními orchestry a objevila se na jevištích většiny slavných operních domů. Kritici – a nejen oni – oceňují zejména její muzikalitu, hlasovou techniku, inteligentní přístup ke zpěvu, dramatický potenciál a krásu hodnou filmové superstar. V Českém Krumlově se představí ve výběru z francouzských operních árií 19. století – jako Johanka z Arku, zrádná Dalila, královna ze Sáby a temperamentní cikánka Carmen. Ve výběru z Bizetovy opery nebude chybět slavná Habanera „L’amour est un oiseau rebelle“, v samotném úvodu ovšem zazní i vzácně uváděná první verze této árie „L’amour est un enfant de Bohème“.

Letošní ročník v pořadí již 68. festivalu Pražské jaro uplynul v klidu a bez výjimečných událostí – myšleno samozřejmě jen pokud jde o mimoumělecké zásahy do koloběhu koncertů. Těch skutečných událostí a výjimečných výkonů na něm bylo naštěstí dost, takže nikdo si nemůže stěžovat. I když organizátoři od počátku upozorňovali, že letos festival nebude ve znamení žádných velkých výročí či dramaturgicky nosných idejí, nakonec se jich přece jen pár sešlo. Francouzská nota nebo-li větší účast francouzských umělců byla dobrým a přínosným nápadem. Filharmonický orchestr Rádia Paříž dokonce jako první francouzský orchestr v historii festival zahajoval, další jednotlivci patřili skutečně k nejlepším (Capuçon, Dumay) a pařížský Ensemble Inter - contemporain (EI) je vždy vítanou hodnotou, zejména když uvádí českou premiéru mimořádné skladby našeho autora (Srnka). Festival připomněl i výročí Verdiho aWagnera, Umělecké besedy, Václava Talicha či Bena Blachuta.

Fyzicky křehká osoba se silným uměleckým jádrem – taková byla rumunská pianistka Clara Haskil (1895–1960). Spojovala v sobě noblesu, virtuozitu a muzikálnost na nejvyšší úrovni. Svou skromností přitahovala oddané obdivovatele, její neafektovaná hra jí zajistila přízeň publika. Život jí připravil dlouhá období zdravotních komplikací, kdy nemohla hrát. Ale vždy měla kolem sebe přátele, kteří jí pomohli. Řadili se k nim obě sestry, hudebníci Dinu Lipatti, Nikita Magaloff, Pablo Casals nebo Charlie Chaplin. Clara se narodila do rodiny sefardských židů, v níž hrála hudba odjakživa velkou úlohu. Její teta získala jako osmnáctiletá na bukurešťské konzervatoři první cenu, ale zemřela na tuberkulózu dva roky poté. Také Clara, prostřední ze tří dcer obdařených hudebními vlohami, trpěla od malička na nejrůznější nemoci. Byla zázračným dítětem schopným zahrát podle sluchu cokoli, co brnkaly její sestry. Maminka jí začala dávat klavírní hodiny ve třech letech a už jako šestiletá nastoupila na konzervatoř.

Jednou z nejvýznamnějších osobností muzikálového světa 20. století je bezesporu režisér a producent Harold Prince. Na Broadwayi začínal v roce 1953 coby inspicient v muzikálu Wonderful Town (Báječné město) s hudbou Leonarda Bernsteina. S choreografem Bobem Fossem a dalšími vrstevníky se poté podílel na uvedení komediálního muzikálu s milostnou zápletkou The Pajama Game (Hra o pyžama), který pro všechny znamenal počátek úspěšné kariéry. Zásadním zlomem se však pro něj stala West Side Story (1957), kterou taktéž spoluprodukoval. Poté stál – již samostatně – za vznikem několika muzikálů „zlatého věku“, kupříkladu Šumaře na střeše (Fiddler On the Roof). Jeho jméno je však spojeno především s objevením autorské dvojice John Kander (který začínal pracovat na Broadwayi již počátkem 60. let po absolvování newyorské univerzity, kde studoval hudbu) a textař a Kanderův vrstevník Fred Ebb, s nímž ho seznámil jeho nakladatel.