Scéna.cz 

Houslová dueta Dany Vlachové a Petra Nouzovského

Dramaturgický rozvrh disku vychází především z literatury pro houslová dueta – Dana Vlachová si pro partnerství s mladým violoncellistou Petrem Nouzovským zvolila především hudbu Bohuslava Martinů Duo pro housle a violoncello č. 1 – ta je úvodní skladbou programu – a Sylvie Bodorové, jejíž skladba Sine dolore, která program disku uzavírá, byla před drahnými lety věnována památce Josefa Vlacha. Svou dedikaci doprovodila Sylvie Bodorová v textu programové přílohy kompaktního disku vděčnými slovy. Ta zazněla také při křtu přítomného disku ve středověkých prostorách výstavní síně historicky cenného domu na rohu Staroměstského náměstí a Celetné ulice, kde v současné době sídlí společnost Moser. Dvoudílná kompozice Bohuslava Martinů pro dva polohou spíše protilehlé nástroje zaznívá ve zvukově vyvážené hladině. První věta Preludium. Andante moderato je prosvětlena houslovým partem, jemuž je věnováno hojně soustředěného klidu a míru, zatímco violoncello s gustem využívá krásných možností zvukového prostoru svého korpusu stvořeného k mužné kantiléně v dílně francouzského mistra houslaře Jeana Baptisty Vuillauma roku 1835. Housle z dílny českého mistra Kašpara Strnada z roku 1797 mají v rukou Dany Vlachové více příležitostí k prezentaci plného barevného tónu v dalších skladbách programu, zde v dramatičtější druhé části Martinů Dua – Rondu. Allegru con brio zaujme spíše soustředěná souhra souboru s působivými výpady houslí. Sestavu tří skladeb natočených Danou Vlachovou ve spolupráci s pianistou Miroslavem Sekerou rozděluje příležitostné klavírní trio Elegie Josefa Suka – ta je vložena za houslovou sonátu Leoše Janáčka – a dvě slavná, nesmrtelná a věčně přitažlivá dueta české hudby. Je to samozřejmě stále okouzlující duo Z domoviny od výsostně národního tvůrce Bedřicha Smetany a famózní Romance f moll, op. 11 světově adorovaného Antonína Dvořáka.

Houslová sonáta Leoše Janáčka v podání Vlachové a Sekery má výstižnou náladu, výraz, vzruch, stylové zakotvení a krásný houslový tón, který činí z díla čerpajícího motivy i stavbu z ovzduší scénicky dramatického pozoruhodnou koncertní příležitost. Tempově kontrastní soubor čtyřvěté sonáty má na místě druhém citově vroucnou Baladu, v níž opět výrazově dominuje houslový tón nevšedního emotivního náboje, který pevně tkví v intencích Janáčkova partu, aniž by se „romantické“ tóny díla ledva dotkly sentimentu. Stejné okamžiky „rozpoložení“ přináší následující věta Allegro, obdařená okouzlujícími houslovými „sčasovkami“ za podpory pevného bezchybně notujícího klavírního partu v provedení skvělého Miroslava Sekery. Závěrečným Adagiem je mile znějící hudba modernisty Janáčka dílo dokonáno. Není to jen komorní duo velkého mistra, ale plnokrevný koncertní kus virtuózního repertoáru, který je v sofistikovaně postavené dramaturgii výrazově sjednocen s další hudbou. Neboť následující intimní Elegie v úpravě pro klavírní trio op. 23 Josefa Suka přináší spíše stylovou proměnu, třebaže znatelně volnějšího tempa. Tady už naplno promlouvá tónová hodnota obou smyčcových nástrojů, kterým klávesový Sekerův nástroj, suplující harmonium, smyčcové kvarteto a harfu, jak je psáno, může přispět jen harmonií. Je to jistě i zásluhou šťastné volby interpreta violoncellového hlasu Petra Nouzovského, který dokáže přitlumeným tahem smyčce a decentním vibratem vejít do souladu s výrazovou volbou hudby Elegie. Následující Dvě dua pro housle a klavír Z domoviny, jedna z mála komorních skladeb Bedřicha Smetany, charakterizuje spíše než virtuózní uchopení notové předlohy především prožitek a niterný vztah k hudbě. Virtuozita je přesto součástí lyrického vkladu Dany Vlachové jak zde, tak v následující hudbě kompaktního disku. Romanci f moll, op. 11 zahájila omamná klavírní introdukce chopinovského stylu, jehož znalcem a interpretem Miroslav Sekera prokazatelně je. Houslový part v této krásné hudbě je jedním slovem proveden vroucně a tato romance je plná poezie jak snad žádná jiná. Závěrečnou hudbou kompaktního disku Dany Vlachové a spol. je dedikační hudba Sylvie Bodorové pro housle a violoncello psaná, jak již bylo řečeno, na památku profesora Josefa Vlacha. Celé dílo je výrazně meditativního charakteru a promlouvají v něm zejména housle, nástroj jak vzpomínaného primária Vlachova kvarteta, tak jeho dcery Dany Vlachové, interpretky přítomné premiéry na kompaktním disku. Snad jsou zobrazením onoho „světla, v které věřil“ pan profesor, zatímco violoncello je možná jistou realitou „bez bolesti – Sine dolore“, jak píše autorka ve svém textu.
Kompaktní disk Dany Vlachové, Petra Nouzovského a Miroslava Sekery je pěkně vybavený – úvodní portrét tria na pozadí Tančícího domu autora ing. Richarda Skláře je náladově upravený, výtečné jsou momentky houslistky disku a společné civilní foto účinkujících a editora v závěru bukletu je výmluvné. Autorem textu programové knížky je Jiří Štilec, design je dílem Jiřího Vodičky.

ARCODIVA UP 0146-2 131
Bohuslav Martinů: Duo pro housle a violoncello č. 1, H. 157; Leoš Janáček: Sonáta pro housle a klavír; Josef Suk: Elegie pro klavírní trio, op. 23; Bedřich Smetana: Z domoviny – 2 kusy pro housle a klavír; Antonín Dvořák: Romance f moll, op. 11; Sylvie Bodorová: Sine dolore – věnováno Josefu Vlachovi
Dana Vlachová – housle, Petr Nouzovský – violoncello, Miroslav Sekera – klavír.
Nahráno v Koncertním sále Pražské konzervatoře 26. a 27. 6. 2012, hudební režie a produkce Jiří Štilec, zvuková režie Václav Roubal a Karel Soukeník. Zdroj Hudební rozhledy 07/13 Rafael Brom