Scéna.cz 

Varhany v Louce u Znojma

Není tomu tak dlouho, co jsem se na těchto stránkách věnoval tématu historických varhan a jejich významu. Další nahrávka, která přináší živý zvuk jednoho z oněch památných nástrojů, které zdobí kůry mnoha kostelů v českých zemích, spatřila světlo světa v Karmelitánském nakladatelství. Tento nástroj byl postaven na kůru baziliky Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava v bývalém klášteře premonstrátů v Louce u Znojma. Toto starobylé místo patřilo již od raného středověku k významným střediskům vzdělanosti. Období baroka znamenalo pro klášter dobu nebývalého rozmachu a v této době také vznikly zdejší varhany. V roce 1675 premonstráti uzavřeli smlouvu s varhanáři Nikolausem Christeindlem a Bernhardem Wollersem z Českých Budějovic, kteří zde během dvou let postavili jednomanuálový nástroj. Ten byl pak v polovině 18. století rozšířen. Roku 1784 byl klášter Josefem II. zrušen a sloužil pak ponejvíce vojenským účelům, ale také např. výrobě tabáku. Varhany však tuto pohnutou dobu přežily bez větší úhony a ani pozdější opravy nesetřely jejich původní zvukový charakter.

Při natáčení této desky za varhanní stůl usedly dvě mladé dámy, Soňa Valenová a Lucie Weissová, jejichž vášní se stal tento královský nástroj. Obě interpretky navíc k místu váží osobní kořeny, neboť pocházejí ze Znojma a v loucké bazilice již dlouho doprovázejí bohoslužby. Dramaturgie je sestavena ze skladeb 16. až 18. sto­letí a kromě dvou kompozic významného severoněmeckého varhaníka Dietricha Buxtehudeho sestává z hudby, která byla typická pro oblast Itálie, jižního Německa a habsburského prostoru a plně odpovídala možnostem nástrojů, které se v této části Evropy stavěly. Dobře zvolený repertoár tak poskytl možnost dobře využít barevné možnosti, které zdejší varhany nabízejí. Ačkoliv je Soňa Valenová teprve studentkou varhanní hry na Pražské konzervatoři, její hra je technicky i interpretačně velmi jistá a prozrazuje dlouholeté hluboké zaujetí tímto oborem. Příjemně plynoucímu poslechu chybí jen bližší stylové odlišení jednotlivých skladeb. Lucie Weissová se nástroji naopak nevěnuje blíže profesionálně, ale i přes určité nedostatky (menší technická jistota, chybějící uvolněnost v pasážích) je její hra velmi slušná. Přehmaty, které se objevují ve skladbách č. 6., 8. a 10, jsou především chybou režie, která by na tato místa měla upozornit a nechat je opravit. Nahrávka však má především významný dokumentační rozměr, neboť zachycuje cenný zvuk barokního nástroje baziliky v Louce u Znojma.

KARMELITÁNSKÉ NAKLADATELSTVÍ KN CD 022
Varhany v Louce u Znojma
Dietrich Buxtehude: Preludium in g, Ciacona in e; Johann K. Kerll: Canzone V.; Antonio de Cabezón: Dic nobis, Maria; Girolamo Frescobaldi: Aria detto Balletto; Johann Jacob Froberger: Ricercare in e; John Stanley: Voluntary VIII d moll; Bernardo Pasquini: Toccata per organo; Bernardo Storace: Ballo detta battaglia; Johann Caspar Ferdinand Fischer: Chaconne; Pablo Bruna: Tiento de secundo tono; Josef Ferdinand Norbert Seger: Toccata a fuga C dur
Soňa Valenová a Lucie Weissová – varhany
Nahráno 20.–22. 5. 2011 v kostele Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava v Louce, hudební režie Jan Steyer, zvuková režie Vít Janata.
Celkový čas 69:54. Zdroj: Hudební rozhledy 08/13 - Lukáš Vytlačil.