Scéna.cz 

Nebojte se klasiky! – Hudební škola na CD (9 – 12)

Cyklus Nebojte se klasiky! čili Hudební škola na CD, vydávaný Radioservisem, si vzal za úkol zábavnou formou zpřístupnit klasickou hudbu mladé generaci. Ve třetí sérii přišla na řadu opera. Dramaturg Robert Rytina a scenárista (a zároveň režisér) Jan Jiráň do výběru zařadili dvě stěžejní díla českých skladatelů, Smetanovu Prodanou nevěstu a Dvořákovu Rusalku, a dva reprezentanty světové tvorby, Bizetovu Carmen a Mozartovu Kouzelnou flétnu. Schéma scenáristického zpracování je vždy stejné. Základním dějem opery nás provází hlas vypravěče. Jednotlivé situace se pak odehrávají v dialozích, jejichž text vychází ­z libreta díla. Dialogy jsou prokládány krátkými hudebními ukázkami.

A právě tady už se možná nad koncepcí vznáší první z otazníků. Ačkoli se cyklus jmenuje Nebojte se klasiky!, tzn. hudební klasiky, jde v něm víc o seznámení s dějem dané opery. Z většiny hudebních čísel zazní jen několik taktů, které jsou spíše dokreslením toho, co bylo odehráno v próze (a v mnoha případech jsou ukončeny dost surovým způsobem). Lze pochybovat, že by si z nich mohl mladý posluchač něco zapamatovat. Často se totiž ještě do ukázky hovoří, takže ji vnímáme leda jako hudební podkres. Otázkou je také prozaický přepis libret. Na jedné straně se přehnaně drží původního znění, které, zbaveno melodie a převedeno do deklamace, působí jako prostoduchá veršovánka, na druhé straně se zachází s textem tak volně, až to stylově ruší. Dialogy by si zasloužily korekturu i po stránce logické, aby nevznikal mateník, kdy Královna noci je občas Královna planoucí hvězdy a občas Kněžna, nebo kdy Princ oslovuje Rusalku „Rusalko“, ačkoli je to pro něj jen krásná neznámá, jejíž identitu nemůže odnikud znát.
Způsob práce s hudebním materiálem však není jen volný, někdy je až svévolný. Místy přestává být procházkou dílem a mění se v koláž ve stylu Jiráňovy domovské Ypsilonky. Tam, v půvabných variacích na operní klasiku, je takový přístup zcela namístě, tady je však respekt k autorovi nezbytný. Jen stěží obstojí, aby Kecal svolával vesničany k podpisu smlouvy s Jeníkem zpěvem „Všechno je hotovo“ z tercetu v 1. dějství, aby Vodník zpíval první sloku své árie z 2. dějství už po scéně Rusalky a Ježibaby v 1. dějství (text árie ztrácí smysl, hovoří o Princově selhání s Cizí kněžnou, a přitom se Rusalka ještě s Princem nesetkala), aby v Carmen jako úvod k úryvku z Habanery zazněl kastanětový tanec z 2. dějství anebo aby jako úplné finále celé Carmen zazněl kus pastorální předehry k 3. dějství (navíc krutě uťatý).
Pro ukázky byly zvoleny dnes už klasické nahrávky z fondů Supraphonu a Českého rozhlasu, Chalabalova Prodaná nevěsta z roku 1960, Krombholcova Rusalka z roku 1952, Klímova Carmen z roku 1963 a Kuchinkova Kouzelná flétna z roku 1973 (je podstatná chyba, že vročení a technické údaje nahrávek v bookletech hledáme marně). Slyšíme zde celou plejádu slavných českých pěvců druhé poloviny minulého století. Najít k jejich charakteristickým hlasům adekvátní prozaické protiobsazení bylo téměř nemožné. Tak třeba typický bas Eduarda Hakena je ve výběru zastoupen hned třikrát, ale ani v jednom hereckém dublu (Jiří Lábus, Ilja Racek, Josef Somr) neměl štěstí byť jen na přibližnou barvu hlasu. Jindy se autoři zbytečně připraví o možnost odlehčení – Principálovo vyvolávání v originálním znění zní rozhodně humorněji než jeho převod do suché (a navíc i dost suše interpretované) prózy. Mezi třemi desítkami účinkujících činoherců tak najdeme výkony různé kvality. K nejvýraznějším patří rozhodně Tereza Bebarová a Ondřej Vetchý jako Carmen a José anebo Petr Vacek (Vašek) a Marie Málková (Esmeralda) z Prodané nevěsty. Úlohy vypravěčů se zhostili Libuše Šafránková, Luděk Munzar, Ivan Trojan a Marek Eben. Eben pojal svůj úkol více moderátorsky než herecky, a procházka Kouzelnou flétnou tak dopadla nejpříjemněji. Přispěl k tomu také fakt, že jednotlivým hudebním ukázkám tu byla ponechána větší délka.

RADIOSERVIS CR0654-2, CR0655-2,CR0656-2, CR0657-2
Nebojte se klasiky! – Hudební škola na CD (9 – 12)
Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta, Antonín Dvořák: Rusalka, Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna, Georges Bizet: Carmen
Drahomíra Tikalová, Jaroslava Dobrá, Štěpánka Štěpánová, Ludmila Červinková, Marie Podvalová, Marta Krásová, Magdaléna Hajóssyo- vá, Jana Jonášová, Naďa Šormová, Ivana Mixová, Helena Tattermuschová, Ivo Žídek, Eduard Haken, Oldřich Kovář, Václav Bednář, Jaroslav Horáček, Beno Blachut, Zdeněk Švehla, Dalibor Jedlička, Vladimír Krejčík, Antonín Švorc aj. – zpěv, Libuše Šafránková, Andrea Elsnerová, Naďa Konvalinková, Marie Málková, Klára Sedláčková-Oltová, Tatiana Vilhelmová, Jana Synková, Dana Černá, Taťjana Medvecká, Klára Trojanová, Tereza Bebarová, Luděk Munzar, Marek Eben, Ivan Trojan, David Novotný, Jiří Lábus, Petr Vacek, Ilja Racek, Vojta Dyk, Jan Potměšil, Josef Somr, Ondřej Vetchý, Robert Jašków, Michal Pavlata aj. – próza, sbor a orchestr Národního divadla v Praze, Pěvecký sbor Čs. rozhlasu a Symfonický orchestr Čs. rozhlasu, Kühnův dětský sbor, sbormistři Milan Malý, Jarmil Burghauser a Markéta Kühnová, dirigenti Zdeněk Chalabala, Jaroslav Krombholc, Josef Kuchinka a Alois Klíma.
Archivní nahrávky z let 1952 až 1973, próza nahrána ve studiu DAMU v roce 2013, dramaturgie Robert Rytina, jazykový poradce Magdalena Rytinová, zvuk, střih, mix Ladislav Reich, scénář a režie Jan Jiráň.
Celkový čas 70:38, 74:56, 75:57, 60:14
Zdroj: Hudební rozhledy 09/13 - Jaroslav Someš