zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Alenka v říši divů z Londýna

Alenka v říši divů  (Royal Opera House)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

V říši divů se neoctli diváci prosincového baletního přenosu z Royal Opera House v Londýně jen díky Alence, do říše divadelních divů je uvrhli bez varování ihned jakmile se zdvihla opona inscenátoři z Královského baletu.
Když se Christopher Wheeldon rozhodl před pár lety vytvořit balet podle knihy Lewise Carrolla ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ, stál před podobně obtížným úkolem – přestože jde o dětskou knížku - jako v případě Shakespeara.
Vybudovat dramatickou linii, kterou lze zahrát a zatančit, zachytit nejrůznější postavy a postavičky, nechat je procházet podivnými končinami- vše se mu ve spolupráci s jeho osvědčenými kolegy zdařilo skvěle.

Jedním z inspiračních zdrojů hudby byla pro skladatele Jobyho Talbota myšlenka uplývání času – v melodii se často objevují motivy tikání, zvonění (i obraz hodin na scéně). Čas je zde ve dvojí funkci - „reálný“ - začíná se v roce 1862 na narozeninové garden party v Oxfordu a končí v současnosti - a magický čas pohádkového světa, kam se Alenka propadla a který se s tím reálným míjí.
Celá zvláštní historie poskytuje neomezený prostor pro magické hrátky scénografie zastoupené Bobem Crowleyem, který využil technických možností nových technologií na maximum. Iluze je někdy tak dokonalá, že divák v kině při "propadu" do a "výstupu" z říše divů ztrácí přehled o tom, v jakém prostoru se ocitl a může pociťovat až závrať. Otvor „studny“ , do níž se řítí Alenka (Sarah Lamb)– jako živá osoba i jako literární postava v podobě písmenek - je rozprostřený přes celé plátno a není jasné, co vidí diváci v londýnském divadle. Platí i pro ně celoplošná projekce nebo s filmovými divá ky režisér přenosu jen žertuje?

Výjevy se střídají, jeden více překvapivý než druhý. Záhadné dveře s klíčovými dírkami, krabice – chodba, kde se Alenka zvětšuje a zmenšuje, čtverec na koso, kde se noří pod mořskou hladinu.
Putování v říši divů – jako symbol hledání a lidského dozrávání – není jen procházka mezi různými atrakcemi. Číhá zde i mnoho nebezpečného, jak se ukazuje např. v „jatkách“ - chýši Vévodkyně. V surrealistických krvavých kulisách, za něž by se nemusel stydět Peter Greenaway, zde vyrábí šílená kuchařka klobásy, máchá sekerou a ohrožuje každého, kdo se přiblíží. Naštěstí má Alenka průvodce a ochránce v neurotickém, stále hopkujícím Bílém králíčkovi (Ricardo Cervera). Nebezpečná je také neustále rozezlená Srdcová královna (Zenaida Yano wski), přijíždějící v ohromné rudé srdcové róbě, vyhrožující všem trestem smrti. Nevypočitatelná je Kočka Šklíba s ohromnou hlavou, vznášející se plavně prostorem, se schopností odložit své končetiny a zase své tělo složit. Také úmysly rybích a žabích služebníků Vévodkyně jsou neurčité. K těm přátelským patří komický Kloboučník (Steven Mcrae) na bláznivé čajové party a jeho společníci.

V divadelním zvěřinci se objevuje roztomilá stonožka, pochodující přes scénu ve střevíčkách pošitých „drahými“ kameny, okouzlující je i Houseňák (Eric Underwood) v podobě indického fakíra, sídlící na houbě s omamným účinkem.
Popisem vizuální podoby inscenace je lehké nechat se unést a téměř opomenout to hlavní – tanec. Je tam vložen tak organicky, že může převažovat dramatické vnímání celku nad pohybovým. Při plném zaujetí aktivitami protagonistů v popsaném výtvarném rámci se funkce nesnadno separují. Tanec nepozorovaně přechází v dramatickou akci a naopak - a nejde právě o tohle?
Choreografický rukopis Christophera Wheeldona již dokáží mnozí filmoví diváci dobře přečíst – kultivovaný, půvabný, živý a originální, zakořeněný v klasice. Čistý taneční zážitek nabízejí nádherná Alenčina sóla a duety se Srdcovým klukem (Federico Bonelli). Pohyb rovněž výstižně charakterizuje různá zvířata a ostatní figury. Se stejným umem všichni tančí a zároveň hrají tak, že se snad až vyrovnají svým kolegům v činohře.

Nepřekonatelná Srdcová královna, „nesympatická tyranka“, z pod jejíž sukně se nakonec prodere král, je posléze i královnou komiky. Christopher Wheeldon chtěl složit poctu jedné z vrcholných partií v baletu "Spící krasavice" – tanci s růžemi, kde Růženku doprovázejí čtyři nápadníci - a pojal ji jako parodii. Srdcová královna se snaží být stejně brilantní jako Růženka, ale očíslovaní nápadníci nejeví příliš zájem, spíše se bojí a nechávají ji padat, kymácet se, vláčí ji po zemi a všichni společně vytvářejí další groteskní situace, při nichž diváci neudrží vážnou tvář.
Alenka neprožívá svá dobrodružství jen sama, má starosti o svého partnera Srdcového kluka, původně zahradnického pomocníka Jacka v oxfordské zahradě, k němuž pociťuje sympatie (a naopak). Tak jako byl v reálném světě Jack „persekuován“ Alenčinou matkou, je v říši divů pronásledován Srdcovou královnou a musí před ní neustále prchat.
Alence (Sarah Lamb i v detailním záběru kamery s porcelánovou krásnou tvářičkou třinácti či čtrnáctileté dívenky) se postupně dostává životních lekcí a dobírá se moudrosti. S pomocí průvodců projde nástrahami svého nitra a dospívá až k ochotě vzít vinu na sebe a obětovat se za milovaného člověka, kterému hrozí smrt.
Tak jako scéna s fotografováním „zapříčinila“ dobrodružství v roce 1862, o více než sto let později – v roce 2014 - fotografování s mobilem na stejném místě v Oxfordu je končí.

Balet "Alenka v říši divů" je dalším důkazem vysoké profesionality anglických umělců, tvůrců i aktérů. Přestože by formální stránka stačila naprosto naplnit divácká očekávání, není přehlušeno zásadní poselství pro děti i dospělé – o moci a síle oběti. Jako letošní poslední baletní přenos z Londýna tak dobře rezonuje s poselstvím nadcházejících Vánoc.

29.12.2014 17:12:47 Helena Kozlová | rubrika - Recenze

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Festival Setkání Stretnutie 2024

Časopis 18 - sekce

HUDBA

Peter Nagy 65

Peter Nagy

Peter Nagy 65
65. narozeniny a 40 let na scéně oslaví oblíbený zpěvák, interpret hitů jako například Kristí celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Fotografie Miloše Budíka v Praze

Vila Tugendhat ve fotografii Miloše Budíka

Muzeum města Prahy navazuje na výstavu Muzea města Brna Miloš Budík – Jsem fotograf, a představí hlavním celý článek

další články...