Scéna.cz 

Spectaculare - W Memorabilia

"Ideový záměr" festivalu Spectaculare - propojování různých forem - hudby, vizuálního umění atd. byl výstižně artikulován už v úvodním představení – produkci RootLessRoot Company pod titulem
W MEMORABILIA (PHAEDRAS'S LABORATORY) skrze autorku i interpretku Lindu Kapetaneu. Její svévolný rituál, alchymie postavená na hlavu, propojily dokonale choreografii, hudební i vizuální složku. Dopouští se v něm výtvarné umělecké, tvorby i "hudební kompozice", aktérem je tělo, které je současně i materiálem.

Dění se rozvíjí nenápadně a poklidně – tanečnice se prodírá pomalu volnými pohyby z bílé róby, do níž ji zabalil její "mystagog" –
Jozef Fruček. Ústřední pozici na jevišti zaujímá stěna – polotovar uměleckého díla – velké desky, na níž je nanesena různě strukturovaná vrstva sádry. Rekvizitami jsou dále, jak se posléze ukáže, dlouhý strunný nástroj a sochařský stůl, zatím pokryté černými těžkými látkami, jako máry. Tanečnice, která se již vyprostila z obalu, prochází sem a tam těžkými kroky dělníka – má na sobě pracovní dělnické boty, pak odkrývá hudební n&aacu te;stroj a smyčcem přejíždí po struně. Tóny, které se ozvou, jsou zaznamenány a zaznívají i nadále. Tanečnice vypne proud a vytáhne čtvercový panel s několika set žárovkami, zasunutý za deskou – stěnou, který se rozzáří a od této chvíle zprostředkovává jediné osvětlení. Tanečnice se jej snaží co nejvhodněji umístit za nyní již také odkrytý sochařský stůl, na němž je usazena jakási „maska“, zvířecí hlava. Vše je připraveno a hrdinka se dává do práce – převlékne se do montérek a natírá hlavu na červeno, pak do sádrové desky proráží otvory a dotváří ji černým nátěrem ve tvaru trojúhelníka – černá, bílá a červená v prostoru už sami o sobě jsou expresivní uměleckou instalací.

Přípravy a soustřeďování skončily a tanečnice zahajuje další fázi rituálu - alchymické lučby - dialogem s černým trojúhelníkem a světelnou deskou. Nabírá světlo rukama, celým tělem, rozpouští je v sobě, vyzařuje kolem, zaklíná je, bojuje s ním, tančí šamanský tanec, svíjí se…
Rituál pokračujenyní tajemněji. Světelný panel je přesmístěn a namířen proti hledišti, po chvílce, kdy už hrozí oslepení, se přes něj spustí poloprůhledná fólie. Za ní se prochází tanečnice, svléká montéreky, jsou vidět jen obrysy jejího těla, které se nakonec zcela rozpustí ve světle. Tanečnice se objevuje v černém trikotu a opět hovoří s černým rojúhelníkem. Je to drsný orgiastický dialog, doprovázený a vystupňovaný údery do kovu, všechno vibruje se stále větší intenzitou. Tělo šplhá po desce, zachycuje se otvorů a nohama s největším vypětím roztlouká černý nátěr, na desce vzniká velk&aa cute; šedivá skvrna a nový obraz –nová barevná formule - zbytky černého trojúhelníku a bílé desky, červená hlava, z níž něco vytéká, světlo z panelu. Tanečnice v extázi si odhaluje hruď a naznačuje kopulaci - stává se zasvěcenou. Může to vysvětlovat její další převlek - červená barva šatů. Tyčemi tluče do kovových nástavců na nástroji, stále silněji, až se celý prostor zachvívá a hrozí zborcením. K tomu si zpívá zvláštní píseň, z níž se dají identifikovat slova „body“- a „shape“ - základní programová slova - tělo, které tvaruje a je samo materálem tvorby. Když už je zvuk dostatečně douho zaznamenáv ám, aby mohl rezonovat, začíná hrdinka „tančit“ obřadní tanec - na místě provádí stále stejné půlobraty a rozmachy pažemi. Všechno pokračuje nekonečně dlouho. Chvíli odpočívá a pak pohyby opakuje, dokud se nepropadne do jiné extáze. Nashromáždila vše, čeho bylo třeba, dozrála, naplnila se a může vydávat své plody – z různých otvorů v jejím těle – z prsů, dělohy, břicha, hlavy, úst se sype „zrní“. Splnila svůj úkol a vrací se k černému trojúhelníku, vystupuje výše, zachycuje se v otvorech a zůstává viset v obraze jako jeho součást, dlouhá červená čára, která už by tak zůstala věčně - kdyby nakonec nebyla přivedena zpět do této realit y - Jozef Fruček vypíná světlo i hudbu.
Tanečnice vykonává spoustu více či méně (ne)pochopitelných činností, o nichž se lze jen dohadovat - ona ale ví, co činí. Musí si projít vším tím, nahlédnout za obzory běžného stavu, do tajů přetváření hmoty v obraze i zvucích, aby splnila účel a smysl obřadu, dobila ze svého těla onu poslední materii...

Palác Akropolis, 21. 1. 2015.
W Memorabilia Trailer