Scéna.cz 

Morávkova Kouzelná flétna je „fantasy“ pastvou pro oči

Jana Sibera jako Královna noci předvedla nejlepší výkon večera! Na dobových kostýmech a výtvarném pojetí scény se tentokrát rozhodně nešetřilo! Režisér Vladimír Morávek se zcela držel svého hesla: „Kdo do tebe kamenným divadlem, ty do něho alternativním.“

Nová inscenace opery W. A. Mozarta KOUZELNÁ FLÉTNA vás zaujme ihned po příchodu do divadla nádherným výtvarným zpracováním. Autory scény jsou Miroslav Huptych a Martin Ondruš, krásné jsou také kostýmy Tomáše Kypty. První z obrazů vidíte místo opony, také je tam psací stůl se židlí, postava v dobovém kostýmu a paruce otočená zády k publiku. Krátce po začátku se z pravé strany připotácí napůl opilý Mozart (Ondřej Mataj), který jakoby sestoupil přímo z plátna Formanova filmu Amadeus. Stejný vzhled, stejná gesta, stejný nezaměnitelný smích! Stejné sebedestruktivní sklony. Mozart popíjí a skládá, bloudí mezi svými přízraky, které právě vyfantazírovala jeho mysl… Po celou dobu nám simultánně překládá dialogy z němčiny do češtiny. Super nápad (nejen) pro rodiny s dětmi, alespoň to nemusíme nahoře číst. Jedná se o tzv. typickou morávkovštinu – vnést do inscenace novou postavu, která tam nikdy dříve nebyla. Německý novinář z Prager Zeitung sedící po mém boku je ale zmaten až znechucen, nezná naši národní slabost pro Formanova Amadea a postavu Mozarta na jevišti tedy vůbec nechápe… nevěřícně kroutí hlavou… o přestávce se mu tuto naši ryze českou „úchylku“ snažím vysvětlit.

Dirigent Jaroslav Kyzling řídí Orchestr Národního divadla pod pódiem na úrovni sedadel, což bylo prý za Mozarta normální. Také na scéně je několik mušlí, které tam prý bývávaly kdysi pro nápovědu.

Děj je jednoduchý – princ Tamino v podání tenoristy Richarda Samka jde vysvobodit princeznu Paminu, již ztvárnila sopranistka Marie Fajtová. Ta je dcerou Královny noci – a v této koloraturní sopránové roli předvedla nejlepší výkon večera sólistka Národního divadla Jana Sibera, nad jejímž provedením árie Der Hölle Rache kocht in meinem Herzen! (Pekelná pomsta mi vře v srdci!)by zajisté i Mozartovo srdce radostně zaplesalo. Princovi pomáhá ptáčník Papageno (barytonista Miloš Horák). Na cestě do zámku údajného tyrana Sarastra (basista Jan Šťáva – škoda, v nízkých polohách ho nebylo moc slyšet) je provázejí tři géniové (Eliška Soukupová, Kateřina Zikmundová a Amálie Koppová, členky Kühnova dětského sboru). Děvčata jsou v bílých kostýmech - pravděpodobně jako protiklad ke třem „černým“ dámám v podání Petry Perly Nôtové, Michaely Kapustové a Václavy Krejčí Houskové. V roli chlípného mouřenína Monostata se předvedl Aleš Voráček, a to bylo po hudební stránce druhé překvapení večera – zpíval nehezky a amatérsky až to skřípalo, jako když přejíždíte prstem po skle – ani pes by si od něj kůrku chleba nevzal, od záporáka záporného! Tak to má být! Pokud to tedy byl režisérův záměr… Protože je to pohádka, Tamino vysvobodí Paminu a ptáčník Papageno dostane za odměnu vytouženou ženušku Papagenu (sopranistka Lucie Hájková), která má sukýnku vtipně řešenou jako náznak ptačí klece.

Na jevišti se to stále míhá a hemží postavami lidskými i zvířecími, až nám oči přecházejí, objeví se zde i malý Mozart a spousta dětí. Na představení se mimo jiné podílí akrobatická skupina Long Vehicle Circus, performeři Jiří N. Jelínek a Filip Šebšajevič nejenže přijdou na jeviště na vysokých chůdách, ale dokonce tam vystřihnou na těch chůdách dvě hvězdy! A to mají na výšku skoro tři metry!

Když se zpívá o ohni, plane na jevišti opravdový oheň. Hromy bijí, blesky blýskají. Po celém divadle se ozývají z různých míst skřeky podivných bytostí, ptáků a divé zvěře. Je to fantasy. Do toho se směje Mozart. Pravý milovník operního zpěvu trochu zapláče – ty všechny zvuky ho ruší. Ovšem když půjdeme k podstatě věci, Mozart to neskládal pro operní experty, nýbrž primárně pro prostý lid. Vždyť - jak se dočteme v programu – „…dílo vznikalo v krátké době a z iniciativy jednoho divadelního ředitele, který honem potřeboval další příležitostný kus do svého předměstského divadla, jehož publikum tvořily skupinky z lidových vrstev vídeňských.“ Já bych to viděla jako skvělou příležitost, jak přiblížit operu dětem a lidem, kteří běžně na operu nechodí. Tady se nudit rozhodně nebudou…

„Když člověk miluje, tak píše básně,“ řekl nám v exkluzivním rozhovoru režisér Vladimír Morávek.
Morávka buď máte hodně rádi, anebo ho nesnášíte. Není tu střední cesty. Je to šílenec?! Toto se nese kulturními kuloáry pražskými.
„Pan režisér nás péroval, ale zdravě…,“ přiznal představitel jednoho z otroků.
„On mi říkával: Jste zlo této inscenace! … což je asi pravda…,“ směje se jedna z hereček.
Byla jsem tedy hodně zvědavá na tohoto kontroverzního muže. Setkala jsem se s ním poprvé osobně tváří v tvář v divadelním klubu Kolowrat těsně po čtvrteční premiéře „Flétny od Boha.“ Při hovoru jsme zjistili, že máme společnou lásku, milujeme stejného muže – naštěstí si tím ale nekonkurujeme. Tím mužem je totiž Wolfgang Amadeus Mozart.

Jak se cítíte teď těsně po premiéře?
Bál jsem se, ne že ne… ale teď už se cítím šťastně… A spokojeně… (Zasněně se usmívá.)

V té inscenaci je tolik poetiky, kde se to ve vás vzalo?
Když člověk miluje, tak píše básně. A já Mozarta fakt miluji. Mozart byl geniální, těsně před smrtí napsal svá tři zásadní díla - Kouzelnou flétnu, Requiem a Tita. Kouzelná flétna byla spouštěcím mechanismem jakési Mozartovy umělecké satisfakce.

Ty kulisy a kostýmy jsou překrásné.
My jsme se inspirovali scénami z Formanova osmi Oskary ověnčeného filmu Amadeus - ne proto, abychom opisovali, ale proto, že oni vycházeli z dobových materiálů. My jsme se tedy inspirovali scénami ze Stavovského divadla, které jsou ve filmu k vidění. A snažili jsme se to udělat co nejvěrněji – aby to odpovídalo Mozartově pojetí. Stavovské divadlo a Mozart patří k sobě, je tu pro něj nezaměnitelný genius loci.

Při děkovačce jste objal Ondřeje Mataje – a nikoho jiného …?
Aha, víte, to jsem neobjímal Ondru, to jsem objímal Mozarta…

Wolfgang Amadeus Mozart: Die Zauberflöte (Kouzelná flétna); Stavovské divadlo v Praze, psáno z premiéry 5. 2. 2015
Sarastro – Jan Šťáva; Tamino – Richard Samek; Královna noci – Jana Sibera; Pamina – Marie Fajtová; Papageno – Miloš Horák; První dáma – Petra Perla Nôtová ; Druhá dáma – Michaela Kapustová ; Třetí dáma – Václava Krejčí Housková ; Papagena – Lucie Hájková ; Monostatos – Aleš Voráček ; První ozbrojenec – Jan Markvart ; Druhý ozbrojenec – Aleš Hendrych ;První genius – Eliška Soukupová; Druhý genius – Kateřina Zikmundová ; Třetí genius – Amálie Koppová ; První kněz – Josef Hervert; Druhý kněz – Martin Davídek; Mozart – Ondřej Mataj
Dirigent: Jaroslav Kyzlin . Režie: Vladimír Morávek. Scéna: Miroslav Huptych, Martin Ondruš. Kostýmy: Tomáš Kypta. Sbormistr: Martin Buchta, Adolf Melichar. Sbormistr Kühnova dětského sboru: Jiří Chvála.Choreografie: Leona Qaša Kvasnicová. Pyrotechnické efekty, záře a zjevení: Ivan Martínek.Dramaturgie: Beno Blachut. Orchestr a sbor Národního divadla. Balet Opery Národního divadla. Akrobatická skupina Long Vehicle Circus